Vypravěč času (Harry Potter)

2.Plánování

Kluci se zarazili. Sirius se odvrátil od zrcátka a než James mohl něco namítnout, schoval ho do kapsy, čímž hovor byl podle něj u konce.

James se naštvaně posadil na kraj nejbližší postele, ale k jeho smůle to byl víc kraj než postel a zhroutil se dolů. Rozladěně se vyškrábal na nohy a posadil se- tentokrát správně. Nezbývalo mu nic jiného než čekat.
Trvalo čtvrt hodiny, než se jeho kamarádi vrátili na pokoj. Otevřeli dveře a první, co uviděli, byl James sedící na posteli s velmi naštvaným výrazem a Sirius si nemohl odpustit poznámku.
"Teď vypadáš jako zatrpklý dědek. Co všechno vlasy neudělají, že?" Rýpl si navazujíc na jejich předchozí konverzaci, jakoby se nechumelilo.

James ho jen propíchl pohledem, než se otočil na Rema s otázkou v očích. Ten se jen usmál a z kapsy vytáhl knížku omotanou páskem se zámkem. Obal byl tmavě zelený a pásek hnědý. Na pásku byly vyryté runy a na hřbetě se pyšnil zlatou barvou napsaný nápis 'Vypravěč času'.
"Ty runy jsou ochranné a zamykací, aby se tam někdo jen-tak nedostal. Bylo to v oddělení s mýtickými démony, anděly a bohy. V jedné knize jsem četl, že Alfons měl docela velký zájem o mytologii, legendy a pověsti, tak mě napadlo, že by to tam bylo. Když jsem jednu knihu trochu prudčeji vrátil, slyšel jsem jak to udělalo zvuk, který, jak víš, tak nějak oznamuje, že je tam dutý prostor. Když jsem pár knih vyskládal, všiml jsem si, že tam jsou posuvné dveře. Po otevření jsem tam objevil..." Zastavil se ve vyprávění a významně se na ně podíval svým vševědoucím pohledem, jakoby chtěl naznačit, aby ho doplnili. Kluci to vzali s humorem.
"Mini bufet?" Zeptal se James  s hraným nadšením. Po něm Sirius.
"Podprdu?"
"Brumbála hrajícího hazard?" James
"Šmoulu?" Sirius
"Bárta Simpsona?" James
"NÉÉÉ!!!" Zařval Remus naštvaný, že narušili tuto jedinečnou chvíli svými blbými fóry.
Po chvilce ticha se Sirius se zájmem zeptal. "Mého bráchu s holkou?"
To Remuse trochu zchladilo a s ostatními se začal smát představě Reguluse s holkou, o které by předem nerozmlouval se svou matkou. Ta rozmluva by se nejspíš  točila kolem otázek typu: 'Kolik má čistokrevných předků?', 'Je z bohaté rodiny?' apod.. Takže ta představa byla naprosto směšná.

Když se dosmáli, tak Rem začal vysvětlovat dál, jakoby se nic mezitím nestalo.
"Objevil jsem to, co jsme celou dobu hledali... Vypravěč času! Kluci ho chtěli otevřít hned, jak jsem ho našel, ale myslel jsem si, že to by jsi už nerozdýchal. Tak..... tady ho máme."
Chvíli bylo ticho a pak si všichni- jakoby se domluvili- sedli na zem do kruhu. Doprostřed kruhu Remus položil knihu. Chvilku čekal, jakoby se něco mělo stát, když zaujali tuto polohu.

Když se nic nestalo, tak vytáhl hůlku a namířil jí na knihu. Než stačil něco říct, tak ho hned James zarazil.
"Co to děláš?! Přece bys ji nezničil, když jsme ji konečně našli, ne?! Zbláznil ses?!"
Vykřikl nevěřícně. Než se k němu Sirius přidal, Remus namítl.
"Já to nechci zničit! Jen jsem asi tady jediný, kdo chodí na starodávné runy, takže myslím, že by nebylo od věci, kdybych se to snažil otevřít, když už jsme se tady tak sešli, nemyslíš?" Zeptal se podrážděně. James jen zvedl ruce ve znamení míru.
Než Remus zase začal, přerušil ho tentokrát Sirius.
"Nemyslíte, že bysme si měli nejdřív něco málo zabalit..." Když se na něj zmateně otočili, tak jen vysvětlil. ".....No...když už se konečně někam dostaneme, tak by bylo dobrý, kdyby jsme tam nějakou tu dobu zůstali, ne? Vrátit se můžeme kdykoliv. Možná dokonce i do této stejné doby, takže tam můžeme být i měsíc a když se vrátíme, bude tu všechno stejné, nemyslíte? Tak mě napadlo, že by jsme si přeci jenom něco měli vzít sebou.... třeba oblečení, jídlo, peníze atd.. A taky si promyslet, jak se tam pohybovat nenápadně, aniž by jsme použili Jamesův plášť, protože nevím, jak vy, ale já se pod ním nechci krčit."
Remus se jen pousmál nad předvídavostí svého kamaráda a řekl mu.
"Někde jsem četl,..." Nad těmi slovy všichni přítomní protočili oči. "...že Alfons vymyslel kouzlo utajení, které zajistí neviditelnost, neslyšnost, skrývání stop na zemi, dokonce zajistí i to, že se dostanete tam, kde normálně nemůžete jako např. do oblasti chráněnou Fideliovým zaklínadlem, ale platí to pouze, když použiješ Vypravěč, takže v normálním životě ho nevyužiješ. Formule je Esmarákos sivó dar (pozn.aut.: Vymyslela jsem si to :D)." Vysvětlil Remus.
"Tak na co čekáme? Jde se balit!" Vykřikl nadšeně James a vyskočil na nohy.
Ostatní ho se stejným nadšením následovali, jen Petr se k ničemu neměl.
"K-Kluci? J-Já tam nechci. J-Já zde klidně zůstanu. N-Nechci moc znát budoucnost. P-Později mi to určitě řeknete!" Vyblekotal Wormtail myslíc na to, že se před nedávnem stal Smrtijedem a nechtěl být svědkem toho, jak jeho kamarádi zareagují. Podle toho, co četl on (a co si nechal pro sebe), by se měli vrátit a nic si nepamatovat, takže by byl v bezpečí.
"Jsi si jistý, Petře? Nic by se ti nestalo! V jedné knížce..." Kluci jen zasténali nad dalším vysvětlením Remuse, ale ten si z toho nic nedělal a pokračoval. "...bylo, že existuje určitá formule, která tě bude ochraňovat, kdyby Tě chtěl někdo zabít! Je to tvoje konečné rozhodnutí?" Zeptal se Moony pro jistotu. Wormtail váhavě přikývl myslíc si, proč by měl znát budoucnost, když by si z toho potom nic nepamatoval? To si radši ušetří ty nepříjemnosti s kluky, co kdyby ho tam totiž nechali? To by asi těžko donášel Pánovi zla!
"Dobře. Potom ti všechno řekneme, jo? Kluci jdeme balit!" Ukončil svůj monolog Moony.

***

Toto je 2.díl, tak snad se líbil. V příštím se už dostaneme do budoucnosti, takže příště ;).