Dcera Kata

Prolog

Trhavě a tak zhluboka, jak jen mi to pevně omotaná látka kolem hrudníku dovoluje, se nadechnu.

Udeří mě nepříjemný zápach nálevny v takové míře, že okamžik lituji svého banálního činu. Rozhlédnu se po všech tvářích.

Zločinci, blázny, opilci a děvkami se to tu jen hemží. Chápu z jakých důvodů sem král Vlastimil neposílá své ubohé psy. Přišli by o hlavu tak, jak si zasluhují a ta hrstka co by unikla, by se vrátila se staženými ocasy, olizujíc si rány zpět k němu.

Postrádalo by to jakýkoliv smyl zbytečně předhazovat své vojáky lidem, které potkáte zde.

Posadím se do jednoho z výklenků, které lemují nejdelší ze stěn.

Stáhnu si kápi hlouběji do tváře a zády opřená o čelo masivní dřevěné lavice, pozoruji špinavou, zanedbanou prkennou podlahu.

Naslouchám všemu hluku okolo. Falešné hudbě, kterou téměř zcela zastírají uřvané hlasy pokřikujíc na sebe přes celou hospodu, cinkání mincí o desku stolu, u kterého hrají pánové karty, ale i nekonečné a falešné snaze lehké dámy, co se snaží jen pár metrů ode mě předstírat, že si s jedním z těch hulvátů náramně užívá. Nejspíš doufá, že dostane pár drobných navíc, napadne mě.

Rychlým, nenápadným pohybem si zkontroluji, zda jsou všechny mé zbraně na svém místě, bezpečně ukryty pod těžkým pláštěm. Dotek chladné rukojeti mé dýky mě dodá pocit jistoty a klidu.

Nyní mi zbývá jen se obrnit trpělivostí, čekat a doufat, že žádný z těchto pobudů nepozná moji tvář. Ta se stala známou v okamžiku, kdy na moji hlavu byla vypsána nemalá odměna.

Osobně si ale myslím, že ti, jenž se pokusí ji získat, zaplatí mnohem vyšší cenu. Oni sami už se přesvědčili, že nejsem jen tak někdo.