Evelína, dítě "jednorožců"

Kapitola 1. Evelína

(mini ukázka, jinak kapitoly budou mnohem delší)

Seděla na židli, bradu podepřenou rukou a poklimbávala. Před sebou měla prázdný pracovní list. Nebavilo ji to. Učitelka pořád něco mlela až to uspávalo.

Takže tohle jsem já o fyzice. Nechci nikoho urazit ale podle mě je fyzika strašná nuda. říkám že je k ničemu, i když je celkem dost, ale to nic nezmění na tom že je příšerná. když máte takovou učitelku jako já.

Hypnotizovala hodiny: "Pojď, pojď ,pojď!!!", pobízela minutovou ručičku. "Uf" ulevila si. Ať už je konečně konec! Když zazvonilo, okamžitě vyskočila ze židle, hodila si batoh na záda a vyběhla ze třídy. Běžela ke skříňkám, otevřela jednu s číslem 101. V rychlosti na sebe hodila mikinu a boty. Potom si sedla na lavičku a vypočítávala kolik hodin ještě zbývá do školy v přírodě. 8 hodin... Krásné číslo.

"Ááááá!" já už se tak strašně těšíííím! Jo já vím. trochu vás tu otravuju svými výlevy. Ale já už se fakt těším!

Už ji to nebavilo, vstala z lavičky a vyšla ze školy. Najednou ji napadlo že tak trochu nestíhá vlak. Rozběhla se. Stihla to jen tak tak, zrovna se zavíraly dveře. Celá zadýchaná si sedla ale vzápětí hned vyskočila.

Lidičky to je fakt propadák, já jsem poště byla tak udýchaná, že jsem si sedla na nějakou sedačku, ale bohužel nebyla prázdná. Seděl tam nějaký cápek, jenže byl fakt hezkej.

Celá rudá se začala omlouvat. Týpek se ale usmál: " Nic se nestalo." Tím jí byl ještě sympatičtější. v tom ale vlak zastavil a kluk se zvednul a vystoupil. "Škoda," řekla si.