Gloom- Stres

29.kapitola

Anna
Seděla jsem v nemocnici, po boku Willa, celý den.
Doktoři říkali, že za Chrisem mám přijít až zítra. Jsem hrozně šťastná, že už se probral. Prý si nemám dělat naději, že ještě není nic jisté. I tak jsem byla ráda.
Venku už byla tma.
"Musíme se vrátit na intro" řekl Will. Přikývla jsem a šli jsme k autu.
"Jak to zvládáš?"
Jak asi? Chci umřít, ale když se probral je to lepší?
"Jo jsem v pohodě" trochu jsem lhala. Přece v pohodě ani být nemůžu. Jak asi?
"To je dobře" řekl a dále jsme jeli v tichosti. Když jsme dorazili na intro, obloha byla poseta milióny a milióny hvězd.
"Mám u tebe zase spát? " zeptal se Will, když jsem šla na pokoj.
"Pokud chceš" bylo mi to jedno, chtěla jsem už spát.
Otevřela jsem dveře do pokoje a čekal mně šok.
Zůstala jsem připrzlá stát a civěla do pokoje. Stále jsem jako skála. Will nakoukl taky a stal jako opařený.
Oba dva jsme civěli na Sindy jako zjevení.
Nevěděla jsem jestli mám vidiny, nebo se mi to jen zdá. Když jsem se vzpamatovala, vešla jsem do pokoje a chtěla jsem Sindy obejmout. Ona ale ucukla a přede mně se postavil nějaký chlap.
"A vy jste kdo?" Obořila jsem se na něj.
"Jsem bodyguard od Sindy. Jmenuji se Josh. Nesahej na ni"
Fakt nechápu co se tu děje?
Sindy je zpátky. Začala jsem štěstím brečet.
"Ahoj Anno" řekla Sindy a obešla Joshe. Teda tu černovlasou horu svalů.
"Sindy! Ty jsi zpátky! Co se ti stalo? " měla jsem plno otázek.

Sindy už taky brečela štěstím, ale zarazila se.
"To ted není podstatné. Co se stalo tady?"
"No událo se toho hodně" řekla jsem a začala jsem vysvětlovat.
"No hned ze začátku když tě unesli jsem byla úplně na dně. Ani nevím jak ale dala jsem se dohromady s Chrisem. Mám za kámoše Willa a je toho hodně"
To už Sindy nevydržela a skočila mi do řeči.
"Ty chodíš s Chrisem? Neříkala jsi že je to zazobaný a povrchní kretén? "
"Jo... no vypadá to že se změnil"
"Nemyslím si že se změni jen tak ze dne na den. Aby ti neublížil"
Kéž bys věděla všechno, ale o mojem sebepoškozování ji říkat nebudu.
"Ne neboj on mi nic neudělá" začala jsem brečet. Pořád je v nemocnici.
"Co je? Udělal ti něco? " strachovala se Sindy. Pořád ode mně byla dost daleko, nechápu proč, ale řešit se mi to nechtělo.
"Nic mi neudělal, někdo ho postřelil při vloupání a je v nemocnici. Tři dny byl v kómatu, dneska se probudil, ale nic prý není jisté. .." odmlčela jsem se .
"To je mi líto Anno" začala.
Pak se odmlčela a rozmrkala slzy.
"Co se ti stalo Sindy? Co ti udělali? " sice to z dálky nešlo tak úplně vidět, ale teď jsem si všimla jejich modřin na obličeji a rukou.
"Od čeho to máš? " chtěla jsem jít k ní, ale hned jak jsem se zvedla někdo mně chytil a zase posadil na postel. Byl to Josh, ten bodyguard, proč má vlastně Sindy bodyguarda?
"Nechoď k ní, ani se jí nedotýkej. Prosila si toho hodně"
Dobře, teď to chci vědět.
Čekala jsem až se Sindy vzpamatuje a začne mluvit.
"Znásilnili mně" skoro to zašeptala.
Civěla jsem na ni s otevřenou pusou. Cože? Oni ji zneužili? To je hrozný. Chudák Sindy, bože, už se nedivím, že nechce aby se ji někdo dotknul, taky by mi to vadilo, všechno by mi to připomínalo.
"To je mi líto, chápu tě, nebudu k tobě chodit"
Přikývla a pořád brečela.
"A proč máš bodyguarda? "
"Mám ji chránit a pomoct ji se vyrovnat s tím co se stalo" řekl Josh.
"Tak já asi půjdu" řekl Will, který celou dobu stál ve dveřích.
Úplně jsem na něj zapomněla.
"Stůj, nikomu to nesmíš říct" řekl Willovi Josh a Will přikývl.
Pak odešel do svého pokoje (místa činu), kde už všechno prošetřili, prohledali a nafotili policisté, zatím co jsme byli v nemocnici s Chrisem.

Chudák Sindy, jak se s tím vyrovná?
"Jdu se umýt, jsem ráda že jsi zpátky." Pokusila jsem se o úsměv, ale moc se mi nepovedl.
"Joshi můžeš spát na posteli od Emily je ve Francii na 2 týdny, je to určitě pohodlnější než tahle matrace." Ukázala jsem na matraci vedle postele od Sindy.
Přikývl.
Dala jsem si sprchu, když jsem se oblékla do pyžama, rychle jsem všude zhasla a šla si lehnout aby si náhodou nikdo nevšiml těch stop po žiletce na mém zápěstí.
Jsem tak ráda, že je Sindy zpátky, živá a zdravá. Je mi hrozně lito co se ji stalo. Moje poslední myšlenka než jsem usla patřila Chrisovi...

Tak jo tohle byla předposlední kapitola :-) za 190 votes přidám poslední kapitolu :-)