Hermiona Grangerová nastupuje do posledního ročníku v Bradavicích. Je ve škole bez svých nejlepších přátel, ti se rozhodli nedostudovat. Najde si nové přátele a najde i něco více?
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
"Hermiono, jestli chceš, můžeš zůstat u nás v Doupěti." nabídla Molly Weasleyová Hermioně Grangerové po smutečním obřadu, který byl pořádán na počest padlých ve válce.
"Paní Weasleyová, moc vám děkuji, nebudu na obtíž a budu vám se vším pomáhat." řekla vděčně a obě ženy se vřele objaly.
Hermiona teď už neměla žádnou rodinu. Svým rodičům pozměnila paměť, aby je ochránila. Ti pak odcestovali pryč z Británie do Austrálie. Kde zřejmě začali žít svůj nový život. Když se chtěla vrátit do rodného domu pro pár drobností na památku, zjistila že už není, co uschovávat. Smrtijedi vypálili dům do základů. Stal se z ní bezdomovec a veškerý majetek byl teď v malé korálkové kabelce, kterou vždy nosila všude s sebou. Tu začarovala nezjistitelným zvětšovacím kouzlem, takže pojmula ohromující množství věcí a vešlo se do ní dokonce piano i její obsáhla sbírka knih.
Pak se k nim přidal pan Weasley a jeho děti, a také jejich rodinný přítel a skoro syn Harry Potter. Ten držel pevně za ruku jedinou dceru Weasleyových, Giny. Ta byla ještě bledší než obvykle a třásla se po celém těle. Ronald Weasley, Hermiony přítel, se jí ani neobtěžoval být pro ni oporou. Hermionu to ani nepřekvapilo. Občas byl citlivý jako pařez.
Všichni se společně přemístili do Doupěte. Jako přenášedlo sloužila stará holinka pohozená ledabyle v trávě, okolo které všichni utvořili kruh. Hermiona pevně zavřela oči a otevřela je až tehdy, kdy ucítila svěží venkovský vzduch v nose, ten vystřídal nepříjemný vichr a hlasité kvílení během přemisťování.
V Doupěti vládl ještě větší nepořádek než obvykle. Všude se válelo špinavé nádobí od snídaně i po různu rozházené oblečení všech členů domácnosti. Paní Weasleyová byla po smrti svého syna natolik ponořena do vlastního žalu, že na péči o domácnost už neměla čas ani síly. Většinu času trávila u okna do zahrady s fotkou Freda v ruce a slzy jí kanuly po baculatých tvářích.
Hermiona dostala stísněný, leč útulný pokojík pro hosty. Byla vděčná za chvíli samoty. Zabořila hlavu do peřin a začala usedavě plakat. Z toho jí vyrušilo klepání na dveře. Byl to Ron, vpustila ho do pokoje. Posadili se vedle sebe na postel. Chvíli jen vedle sebe mlčky seděli a to ticho začínalo být až trapné. Musela opět ona přebrat veškerou iniciativu. Potřebovala pocítit lásku a něhu. Toho smutku na ní dneska už bylo přespříliš. Něžně se k němu přivinula. Cítila jeho kolínskou. On se však ani nepohnul. Něžně ho políbila na rty, polibek jí začal nejdříve nesměle, a pak vášnivěji oplácet. Zaplétal jí prsty do nazrzlých vlasů a pak jí něžně položil na postel. Smyslně jí líbal na krku a pomalinku pokračoval níž. Umírala poznat nepoznanou touhu, možná už nadešel ten správný čas? Neměli to však čas zjistit. Giny pomocí zesilujícího kouzla svolávala všechny obyvatele domu na večeři. "
