Kvítky růže

Zpátky

Už je to měsíc co je Vik v komátu každý den za ní chodím.
Na stolku má slunečnice a růže.

Bez ní je to doma takový mrtvý.
Chybí mi její pohled.
Chybí mi všechno.

Přicházím do nemocnice opět se slunečnicemi k Vik na pokoj.
"Ahoj krásko" řeknu.
Vím že mě určitě slyší.
Do vázy ji dam kytky a sednu si k ni na postel.
Chytnu ji za ruku a začnu brečet.
"Víš bez tebe je to doma takový divný takový mrtvý Calin není vůbec doma a mně chybíte oba dva"

Pohled Vik
Přišel Petr vím to slyším ho.
Chci s nim mluvit.
Nejde mi to.

Pohled Petra
Cítil jsem jak mi zmáčkla ruku.
Chci aby se už vrátila.
Koukal jsem se po pokoji.
"Nebreč ty pako" slyšel jsem Vik?
"Viktorie!" Vyjekl jsem a objal ji.

Zavolal jsem doktory kteří mi řekli že zítra už může domu.

Chvíli jsem u ni ještě byl a potom jel domu.
"Caline Vik zítra jede domu!"
"To si děláš prdel" vyskočil z gauče.
Jen jsem řekl že pro ni zítra dojedu a šel do pokoje.

Pohled Viktorie
Už je to hodinu co jsem se probrala.
Zítra jedu konečně domu.
V pokoji jsem měla plno růži a slunečnic.

Byla jsem přes mesic v komatu?
Měla jsem dlouhé sny o všem.
Některý hezký a některý hnusný.
Petr u mě byl každý den a někdy i Calin.

Už teď můžete psát na koho by jste chtěli další ff.
Neznamená to že je konec tohoto příběhu ale už vím název a o čem to tak bude ale nevím s kým tak to necham na vás!🩷