Aquamenty - Marvel especially Peter Parker

📚 První den 📚

Ráno jsem vstala o dvě hodiny dřív..Což znamená že jsem toho moc nenaspala. Ono usnout sama v novém bytě není úplně nejpohodlnější...Nevím proč, ale nějak jsem automaticky počítala s plnou lednicí...ale ono nic...jen chlad a prázdno. Rozhodla jsem se tedy, že si zajdu někam na snídani, jenže než já se stačila připravit k odchodu, někdo zvonil. Koukla jsme na kamerku u vchodu a byl tam Tony, pustila jsem ho tedy dál...přivezl snídani...on vážně myslí na všechno..

Tony: Dej si i tu šunkovou, je vážně dobrá...

Amy: Ne díky...já no, jsem vegetariánka.

Tony: A to si chytla kde ?

Amy: Tony !

Tony: Promiň, promiň...heleď, jak se těšíš na první den v nové škole ?

Amy: Znáš někoho kdo by se těšil do školy ?

Tony: Vlastně jednoho jo...

Amy: Tak to znáš o jednoho víc než já...

Tony: Je to trochu šprt...ale je fajn

Amy: Já taky nejsem úplně hloupá...ale tělocvik a umění mám radši.

Tony: Víš že je to vědecká škola ?

Amy: Podle názvu jsem to odhadla...ale neboj, na internátu jsme měli široké spektrum znalostí.

Tony: Dobře...Musím jít, zvládneš to do školy sama ?

Amy: Jistě...akorát by si přitahoval pozornost a já jsem tu přeci inkognito.

Tony: Perfektní...Dneska mám spoustu práce, máme určitě problémy.

Amy: Jaké ?

Tony: Takové, které obyčejní obyvatelé města New York jako jsi ty vůbec nemusí řešit...

Amy: Ani kdybych chtěla?

Tony: Všechno hezky postupně...nejdřív zkus zapadnout ve škole.

Amy: Dobře...Víš co, já už taky vyrazím...bude lepší tam být dřív.

Tony: Dobrý nápad.

A tak jsem vyrazila, škola byla opravdu za rohem...a nikdo tam nebyl, jak škola duchů...co se divím, byla jsem tu o hodinu dřív...Škola byla jak velké bludiště a já za boha nemohla najít ředitelnu...Najednou jsem uviděla kluka, co seděl na zemi u skříněk, v uších sluchátka a něco čmárá do sešitu...byl jediná živá osoba v okolí a tak jsem ho oslovila...

Amy: Ehm...Ahoj.

Nic...asi měl hudbu hodně nahlas...zkusila jsem to tedy hlasitěji.

Amy: AHOJ!

Pořád nic...poklepala jsem mu teda na rameno. Leknutím sebou škubl a vytáhnul si sluchátka.

Amy: Promiň nechtěla jsem tě vyděsit, jen jsi jediný kdo tu je a já potřebuji najít ředitelnu.

Peter: Nevyděsila si mě.

Amy: Aha promiň, jen to tak vypadalo...asi něco skrýváš...

Peter: A a a co bych asi tak jako skrýval....

Amy: Hej klid, já...dělám si srandu.

Peter: No jasně, sranda...A co si provedla že hledáš ředitelnu?

Amy: Zatím nic, jsem tu nová...

Peter: Jo aha...takhle...no, řekl bych že pan ředitel tu v tuhle hodinu ještě nebude...