Aquamenty - Marvel especially Peter Parker

🏘️ Útěk 🏘️

Pokud jste někdy byli na internátní škole, tak víte jaká je to hrůza...Jako jo, zároveň to je občas fajn, jenže když jste na takové škole od svých 8 let, začne Vám to lézt na nervy.

A teď k podstatnému...Proč jsem vlastně na americké internatní škole v Evropě, když jsem se narodila v Manhattnu ?

Právě do svých osmi let jsem měla absolutně normální dětství...no normální, žila jsem jen s maminkou, můj otec s námi nebyl. Jenže pak se stalo něco zvláštního, nejprve jsem to nechápala, nyní už to chápu. Byli jsme s mamky novým přítelem na výletě v národním parku, v národním parku s horkými jezery...a když říkám horkými...přímo se z nich kouřilo. Jenže já toho mamky přítele ze srdce nenáviděla, byl na mamku zlý, párkrát ji i uhodil, jenže...měl hodně peněz a to jsme s mamkou potřebovaly. Už ani nevím proč, ale začali se s mamkou o něčem hádat, spíš se hádal on...A pak se to stalo. Vlepil mamce takovou facku...já do něj strkla že malém přepadl přes zábradlí a spadl do té horké vody. ,, Dávej Bacha děcko, malém si mě uvařila za živá !,, ,,Možná by to bylo nejlepší,, řekla jsem rázem, vřel ve mě vztek a najednou...Se zvedl proud horké vody právě z jezera, jakoby ho objal a stáhl do hlubin jezera. Já jen tupě čuměla...netušila jsem co se stalo...naštěstí jediný diváci tohoto incidentu jsem byla já a mamka. ta mě najednou táhla za ruku k nejbližší telefonní budce a naléhavě někomu volala...Pamatuji si že já jen mlčela, ale mamka do telefonu skoro brečela věty typu ,,už se to stalo,, ,,je to tady,, ,,ona není normální, Steve ona není v pořádku,, ,,pomoz nám,, ,,musíš hned sem,, byla zoufalá, brečela, v očích měla strach.

Dotyčný ,,Steve,, dorazil do hodiny od telefonátu. Já ho tenkrát nepoznala, ale byl to Steve Rogers, ano...Captain America. Naložil mě do auta a odvezl, bylo to naposledy co jsem se viděla se svou mamkou, za to Steve mě začal jezdil navštěvovat, právě do internátní školy kam mě odvezl. Postupem času jsem se od něj dozvěděla spoustu věcí...jako například že je to můj otec a právě proto jsem, dle jeho slov, výjimečné dítě...No jo, jenže jaké výjimečně dítě nechají rodiče napospas osudu na internátní škole. Zjistila jsem že nejsem tak úplně normální člověk...mám jisté superschopnosti, umím ovládat vodu, ale nepoužívám je...snažím se je nepoužívat. Několikrát jsem se chtěla vrátit zpátky do New Yorku, ale otec, teda Steve, mi to zatrhl, tady jsem prý v bezpečí a nikoho neohrožuji.

Jenže...když jste dlouho na stejném místě se stejnými lidmi...znáte to, ponorkový efekt...nic nebylo takové jako předtím...většina přátel z internátu odešla...každý chce v osmnácti vypadnout...a já nevěděla kam se vrtnout...a vypadnout jsem nemohla, otec to tak zařídil aby mě nepustil, byla jsem jak vězeň, až na to že já nic neprovedla. Chtěla jsem zpátky do New Yorku, ale v sociální interakci jsem trochu střevo, nezvládla jsem si to zařídit, nezvládla jsem utéct. Teda alespoň né sama.

Jednoho dne se mi podařilo kontaktovat Tonyho Starka, neuvěříte jak, poslala jsem normální obyčejný dopis. Bylo mi jasné, že bych ho mohla zajímat, ať už o mě ví, anebo ne (nevím jak moc se semnou můj otec chlubí, ale hádám že vůbec )...Třeba by mi mohl pomoct. Co jsem ale nečekala, že dorazí do týdne od odeslání dopisu, ale najednou byl tady. Zavolala si mě paní z recepce a na recepci stál on, chtěl si promluvit v soukromí...Vyšly jsme na pozemky školy, při odchodu jsme byli upozorněni, že nesmím opustit výše zmíněné pozemky školy.

Tony: Je to pravda ?

Amy: Co konkrétně ?

Tony: Jsi dcera Steve Rogerse ?

Amy: Kdyby jste mi nevěřil tak tu nejste ?

Tony: No, ty detaily...Přesvědčili mě osobní informace co o něm víš...některé nevím ani já.