Dea in Borderland

.

Na konci chodby vlezla do posledních dveří a zavřela. „Ahoj sestřičko" ozvalo se za jejími zády. Mira.... „Co tu chceš?" vyštěkla po ní. „Hele, nebuď vzteklá, nemůžu za to, že se ti dneska nedaří v práci." Řekla otráveně. Točila se na kancelářské židli, a pohrávala si přitom s lemem na černých šatech. „Ptám se naposledy, co tu chceš?" zaťala ruce v pěst. „Otec včera zemřel," podle pohledu na ní, ji to nějak den nenarušilo, oznamovala to tak, tak sebejistě. Sice se neměli zrovna v lásce, ale zabolelo ji to. „A to mi nejsi schopná ani zavolat?" pronesla do hrobového ticha. „A co by jsi prosím tě zrovna ty, s tím nadělala, do telefonu bys mi stejnak nebrečela." „to ne no." Odpověděla ji. „Ale teď k věci," Narovnala se na židli a přehodila nohu přes nohu. „Dokončila jsem projekt, a chci, abys byla správce." Stoupla si k ní. Z očí jí začali téct horké slzy bezmoci. O tomhle diskutovali několikrát, a vždy to tak skončilo, prohrou. „N...n..ne." Vykoktala ze sebe. Nechtěla o tom už ani slyšet, natož se toho zúčastnit. „Otec mě o to požádal, nic víc, jen plním jeho poslední přání." Na ruku ji surově připojila černý náramek. Dee spadl pohled na její ruku, na které se zavíral a začala za něj tahat. „Sun-dej-to-ze-mě!" vykřikla po místnosti. „Už nemáš na výběr, dnes odpoledne to vypukne," zašeptala ji do ucha. „být tebou, nesundavala bych si to." Další takovou věc ji připojila kolem krku. „pokud se ti to povede nějakým způsobem sundat, odstřelí ti to hlavu, a až mě budeš nenávidět za to, že jsem tě zaregistrovala jako hráče, pomatuj, že jsem tě varovala, a to budu opravdu štědrá." Hned jak to dořekla, zmizela za dveřmi. Za zády se jí ozvalo klepání. Mlčela, už neměla náladu na další návštěvy. Dveře se pomalu otevřely a do místnosti vtrhlo ostré světlo. „Deo?" Zašeptal známí hlas. „Chishiyo." Předstoupil před ní a uchopil za ramena. Něco ji donutilo, aby zvedla hlavu. Mokré tváře od slz se ji leskly i v šeru. „Co se stalo?" prohlížel si její obličej s krásnýma hnědýma očima. Couvl s ní o pár kroků dozadu a posadil jí na židli. Klekl si před ní, a jeho teplé ruce zahřívaly její kolena. Celá se klepala, chtěla mu to všechno vyklopit, ale nemohla, bylo tu pár jistých věcí, které to zakazovali. „t..to..M..Mi..Mi...Mira." vykoktala. „jestli je to něco soukromého tak mi to nemusíš říkat, dobře? Jen chci, abys věděla, že kdyby sis chtěla popovídat, jsem tady." Usmál se na ní laskavým pohledem. „proč se o mě tak staráš?" Zeptala se ho a pohlédla mu do tváře. „Posledních pár dní jsi nějaká nesvá, ale ne jenom teď, už jsem si toho všiml dřív, jsi mentálně nestabilní vůči lidem tady, všeho moc lituješ nebo se bojíš. Do všeho dáš vždycky vše, co můžeš nabídnout, zvláště tvůj čas a uděláš vše pro to, aby to vyšlo. A když se ti to nevyvede, seš z toho špatná, ale někdy to prostě musíš přijmout, že všechno vždy nevyjde, chápeš?" Dea přikývla. „Vím, že chceš každému co nejvíce pomoct, já taky, ale někdy to prostě nejde. Hlavně si nelam hlavu s tím, že je to tvoje chyba, to vůbec, bylo to jejich rozhodnutí, byli předem upozorněni." Dívka celou dobu vnímala Chishiyův hlas, nakonec se však zas rozplakala. „Pojď sem." Pobídl ji a jeho ruce ji ovinuli kolem ramen.

KONEC DRUHÉ KAPITOLY