Šarlatová zrada [BETA]

Po večeři

Když později toho večera otevřela dveře, stál tam on. Už na sobě neměl ten zdobený avšak značně obnošený plášť. Vlasy měl poněkud rozvířené, jako by se hnal chodbami z druhého konce hradu až za ní. Už nesvíral pěsti a jeho tělo nevřelo hrůzou, což se však nedalo říct o jeho očích šlehající blesky.

Vivien stále trucovitě mlčela, stejně jako po celý večer. Odstoupila od dveří a dělala, že bude raději se založenýma rukama na prsou zkoumat plamínky v krbu. 

Ragnar vstoupil do jejího pokoje, aniž by byl vyzván. Pomalu přistoupil k ní, držel si od ní ucházející odstup.

"Dnes jsi mi zachránila život, má drahá." prolomil okolní ticho, které doposud narušovat jen zvuk praskání ohně. Díval se na ní, stále jí zkoumal jako nevyřešenou hádanku. Zápal v očích mu začal pohasínat.

"Možná jsem jen chtěla tu nudnou večeři něčím ozvláštnit." prohodila k ohni.

"To se ti nepochybně podařilo." zaslechla v jeho hlase náznak pobavení, to bylo nezvyklé. Nevěřila, že by byl král Ragnar schopen jakkoliv se bavit. Jedině tak při mučení slizkých vyslanců Patrie.

"Co když měl lord Didier pravdu?"

"Hodně důvodů mě přesvědčuje o tom, že ne." Ragnar si s odpovědí nedával vůbec načas.

"Jakých například?"

"Rozhodla ses mě dotknout." přistoupil blíž.

"Já si od vás nedávám bezdůvodný odstup, můj králi. To si pletete se svými činy." odsekla.

"Nesouhlasím." nespouštěl pohled z její tváře jako by ho její jízlivá a nevymáchaná pusa nepřestala fascinovat.

"Nesouhlasíte? První dva týdny po mém příjezdu jsme spolu sotva hovořili."

"Děláš, jako bys z toho byla bůhví jak zklamaná. Byl k tomu dobrý důvod." střelila po něm pohledem. I když byl k ní nepatrně blíž, nehodlala před ním ustoupit.

"Jakýpak?"

"Nechtěl jsem vytvořit další nátlak. Už takhle tě rodina vyhodila do dost divokých proudů." odvrátil pohled k plamenům v krbu.

"Jste snad názoru, že nejsem schopna dané proudy zkrotit?"

"Ne, právě naopak." natáhl k ní pomalu ruku a přejel jí kloby po tváři, jen zlehka. Čekal, jestli se od něj odtáhne. Ona se ovšem nehla ani o píď. Přejel jí po tváři znovu, tentokrát konečky prstů, až jí nakonec sevřel tvář v dlani a přistoupil ještě o kousek blíž. Palcem jí hladil po tváři, cítila jak jsou jeho ruce hrubé. Nepochybně měl sílu zlomit člověku vaz holýma rukama. Tenhle král rozhodně nebyl zhrozený pro věčné zevlování uvnitř hradu jako nějaký duch bez cíle, přitom se choval jako by tomu tak celé věky mělo být. Vivien by si ho mnohem snadněji představila na bojišti po boku svých mužů, jak se ze všech sil snaží ubránit své království proti nepřátelským vojskům.

Prostor mezi nimi byl už jen málo zaznamenatelný. Prohlížel si jí tentokrát už ne jako hádanku, ale jako nějaký pěkný obrázek. Vivien jeho pohledu neuhla, brala by to jako prohru, což Ragnarova rozhodně nemohla dopřát. To ona sem přisla, aby zvítězila. Zároveň ale uvnitř vřela pocity. Byla naštvaná sama na sebe, že jí jeho dotek nevadí, ba naopak. Dokonce si uvědomila, že se jí líbí i jeho vůně. Byla taková zemitá a po děti s náznakem něčeho sladkého, opojného, ale tentokrát nešlo o zákeřnou vůni decesníku. Nacházet se teď někde úplně jinde, nezmítal by teď jejím žaludkem krvelačný boj morálky s vůlí. Kdyby se teď nacházeli třeba v nějaké zakřiknuté hospodě, Ragnar by byl jen obyčejný muž a ona jen obyčejná Vivien, dopadlo by to úplně jinak. Nerozhodovala by se, jestli se na něj má hladově vrhnout, prostě by to udělala. Udělala by to i kdyby to mělo být jen na jednu noc. Možná by jí to druhý den ráno začalo být líto a chtěla by ho vyhledat znovu. Ač by to dopadlo jakkoliv, udělala by to. Na místo toho jen zmučeně stála na místě a nenáviděla svou hříšnou část a představu toho, že tohle bude ještě horší než odpírat si tu alkohol. Přesto nespouštěla z Ragnara pohled. Ten zkusil, jestli neuhne ani po tom co jí rukou přejede z tváře po krku až k místu, kde jí vystupovala klíční kost. Tak jemně jí hladil, vůbec se to k němu nehodilu. Tenhle muž by měl tahat a svírat. Kousat a vrčet... Vivien se z té představy div neroztekla na místě. Už dlouho ve Florestě nenarazila na takového muže, chybělo jí to. Kdyby věděla, že zdejší země bude plná podobně vypracovaných chlapíků jako on, udělala by si sem průzkumný výlet už dávno. Možná by vzala i Elenu a stalo by se z toho dobrodružství, na které nikdy nezapomene ani jedna z nich.

"Proč mi nechceš říkat jménem?" přerušil jí Ragnara její nemravné myšlenky. Muselo se ale nechat, že přes to všechno, co jí právě probíhalo myslí, byla Vivien mistryně v kamenném výrazu.

"Proč vyžadujete, abych vás oslovovala jménem?"

"Nevyžaduji. Jen by to utvrdilo mé přesvědčení, že náš vztah nemusí nadále být jen jako úředně zasnoubený muž a žena."

Vivien stále neuhýbala jeho dotekům. Když mu neodpověděla, stáhl své ruce zpátky podél těla a narovnal se.

"Byl to náročný večer, myslím že bysme měli jít oba spát. Dobrou noc, princezno." nečekal na její odpověď a otočil se k odchodu.

"Nesouhlasím." řekla Vivien. Ragnara to zaskočilo a znovu se k ní obrátil.

Vivien se na něj zlehka usmála "Myslím, že to byl vskutku zábavný večer." po těch slovech Ragnarovi nepatrně zajiskřilo v jednom oku.

"Přeji ti dobrou noc, můj králi." zavrněla na něj a pomalu se otočila směrem ke své posteli. Za zády uslyšela už jen klapnutí dveří.

Počítala v duchu do deseti a doufala, že se za tu dobu král vzdálí od dveří jejího pokoje natolik, aby nezaslechl, jak pěstí zprutka praštila do sloupku postele. Pak úder opakovala ještě několikrát a přiškrceně zavískla. "Matko spal mě! Tohle bude těžší abstinence, než jsem počítala."