Prokletí

Plánování

Kráčeli spolu do Prasinek, oba v zaujatém rozhovoru ohledně nadcházejících událostí, když se Hermiona náhle prudce zastavila a pohybem ruky zastavila i Malfoye.
"Co je?" Zeptal se. Ona se zhluboka nadechla a pohlédla na oblohu, pak zavřela oči a usmála se. Všude bylo ticho a klid. A vzduch byl najednou tak jiný.
Otevřela oči, aby mohla spatřit první sněhové vločky, které padaly k zemi a třpytily se ve světle lamp. Její úsměv se rozšířil. Milovala tenhle magický okamžik. Malfoy na ni hleděl. Sněhové vločky dopadaly na její vlasy a tvář. Skoro k ní natáhl ruku, aby se jí dotkl. Byla tak... Neměl pro to slov. Ošklivá jizva na její tváři byla v té zimě ještě patrnější, přesto se nemohl ubránit myšlence, že ta dívka před ním byla krásná.
Překvapen svými myšlenkami zatřásl hlavou.
"Jak si to věděla?"
"Cítila jsem to ve vzduchu." Pokrčila rameny a on se ušklíbnul.
"Jasně."
"Říkala jsem, že už brzy začne zima. Musíš se jen na chvilku zastavit a vnímat to, co je kolem tebe. Copak to necítíš?"
"Jsi divná." Rozešel se zase dál a ona ho následovala.
"A ty jsi zase mrzout."
"Nemám zimu rád."
"Co?" Otočila se na něj překvapeně.
"Co je na ní dobrého? Pořád je tma a fouká vítr. Sníh se ti lepí na boty a musíš se pořád oblékat a svlékat. A těch vrstev, které tě reálně vůbec nezahřejou, protože ti je promáčí sníh. A když ti je promáčí sníh, tak je ti co? Zima!"
"Mokré věci rychle svlékneš! Navíc, když si umíš zimu užívat, tak to ani nevnímáš. Navíc je takových možností, jak se zahřát! Vyběhneš ven a můžeš se koulovat, bruslit, stavit sněhuláky nebo jiné věci ze sněhu! Můžeš sáňkovat, bobovat, lyžovat a najednou zapomeneš na to, že jsi celý mokrý a všechno tě zebe. A když už je ti opravdu zima, tak zalezeš domů, svlékneš mokré svršky, zabalíš se do deky a dáš si horkou čokoládu."
"Co? Promiň, od svlékání už jsem nějak nevnímal."
Hermiona zakoulela očima a strčila do něj se smíchem.

"Co provedeme McDebilovi?"
"Co?"
"No za to, co ti provedl." Pohlédl na její tvář.
"Já... Zatím to nech být."
"Opravdu? Chceš, aby mu to prošlo?"
"Po tom proslovu od ředitelky si teď dá pokoj, navíc mám divný pocit, že... Nevím. Něco mi na tom všem nesedí. Ví o mě hodně věcí, které se nemohl jen tak dozvědět."
"A? Povídá se tu o tobě spoustu věcí."
"Jenomže on byl až moc konkrétní. Navíc nechápu, proč mě nemá rád. Tedy nemyslím to takhle. Myslím tím, klidně ať mě nemá rád, ale on mě ani nezná! Chápeš. Ano, dostala jsem jeho místo, ale v téhle zášti je něco víc."
"Nebo jsi jen paranoidní."
"Možná, ale moje intuice neklame."
"A co ti tvoje intuice říká o Val?"
"O tvojí holce?"
"Není a nebyla to moje holka. Už jsem ti to říkal."
"Jen si tě dobírám. Náhodou jste byly krásný pár."
"Provokatérko."
"Bručoune. Val... No popravdě mi nesedla, ale ne proto, že bych žárlila, jak si namlouváš. Moje intuice zářila rudě. Jako bych se s tou holkou už někdy potkala. Jako bych jí znala. I když jsem si jistá, že jsem jí v životě neviděla, přesto jsem měla pocit, že ano. Jako by něco skrývala. Něco na ní mi bylo strašně povědomé."
"Víš... Tvoje intuice měla pravdu."
"Prosím?"
"Když jsi se tehdy v noci opila a já tě odnesl do pokoje... Odešel jsem, jenomže jsem na chodbě někoho potkal. Schoval jsem se a najednou šla kolem mě Val, která se začala měnit. Najednou přede mnou stála úplně cizí holka a pak... Vešla do tvého pokoje a já za ní. Byla to dcera ministra a chtěla ti ublížit."
"Co?! A to jsi mi to nemohl říct dřív?"
"Změnilo by to něco? Hele ona pak odešla a... Nic ti neudělá, jsi dost silná a navíc..."
"Tady nejde o mě. Ona je úplný blázen! Co když ublíží Nevillovi, Lence nebo třeba tobě?"
"Záleželo by ti na tom?"
"Jistě! Jste mí přátele a mám vás ráda. Nechci aby se vám stalo něco kvůli mě. Co tu vůbec dělala?"
"Chce se ti pomstít, prý kvůli tobě ztratila veškerou důvěryhodnost."
"Jasně..."
"Vypadá to, že na ministerstvu vypukl poprask hned poté, co tě vyhodili. Prý se proti Sam začalo ozývat víc a víc lidí."
"Tomu nevěřím. Každý se bál něco říct."
"Je to tak. Trochu jsem pátral, víš. Samanthou nevyhodili úplně, ale její tatínek jí byl nucený uklidit někam, kde nebude tolik vidět. Je v archivu."
"Vážně?" Nadzvedla překvapeně obočí.
"Jo a nejspíš jí to dost sere. Snažila se dokonce najít práci jinde, ale její pověst jí díky tobě a tomu incidentu předchází. Víš, co tenkrát napsala Holoubková?"
"Ne. Neměla jsem náladu ani sílu, číst ty žvásty."
"No, jenomže ona vlastně napsala článek o tom, jak členka zlatého tria zachránila ministrovu dceru před smrtí a odvděčili se jí vyhazovem."
Hermionin výraz se změnil na překvapený.
"Zajímavé."
"Co s tím budeš dělat?"
"Nevím... Teď si budu dávat větší pozor na McDebila, mám pocit, že něco chystá. Celé mi to nějak nesedí."
"Tak už jste zase kámoši?" Přisedla si k nim Pansy.
"Jsme kolegové." Opravila jí Hermiona a pohlédla na Malfoye, který se ušklíbl.
"Právě teď musíme naplánovat výlet do Prasinek a ples. Jak já tyhle akce nesnáším. Ty děcka se vždycky vymknou kontrole."
"Jakoby si zapomněl, jaké to je být mladý." Dobírala si ho Pansy.
"Já s Malfoyem vyjímečně souhlasím."
"Jste hrozní! Oba jste tak nudní!"
"Copak už si nepamatuješ, jaký to bylo? Stresovat se tím, jestli budeš mít s kým jít na ples? Jestli se uráčí tě někdo pozvat? Jo aha, promiň nedošlo mi, že ty si tyhle starosti neměla. Všem se splašej hormony a ty neustálé dohady?! Nesnášela jsem to."
"Já tě nechápu, vždyť si ve čtvrtém ročníku všem vytřela zrak. Byla jsi tak krásná! I Draco na tobě mohl oči nechat, a to vím jistě, protože jsem žárlila. Na mě takhle nekoukal. A vůbec, šla jsi s Krumem! S tím tajemným sexy hochem a vypadala si, že si to fakt užíváš. Měla si s ním něco?"
Hermiona přešla tu poznámku o Malfoyovi bez komentáře a povzdechla si.
"Ne, chtěla jsem jenom naštvat Rona."
"Takže si ho pozvala ty?"
"To ne. Pozval mě on. Vůbec se mnou chtěl trávit hodně času. Zajímal se o to co mě baví a pořád za mnou chodil do knihovny."
"Zní to hezky, ale říkáš to, jakoby to bylo něco špatného."
"Furt mě rušil! Neměla jsem chvilku klid. Hele sice mi lichotilo, že se o mě zajímá, ale... Nebyl to můj typ, po téhle stránce jsem o něj opravdu neměla zájem. Navíc Ron ten ples celý zkazil."
"Fakt nechápu, jak se ti mohl líbit někdo jako Weasly, a co je horší, jak si s někým takovým mohla být?" Vložil se do toho Malfoy.
"Ron nebyl vždycky špatný, dokonce uměl být i pozorný a v některých ohledech byl chytrý. Opravdu. Jen mě mrzí, že si neuměl o problémech povídat. Všechno řešil s horkou hlavou a nikdy mi vlastně neřekl, co mu vadí. Celou dobu jsem myslela, že jsme v pohodě. Asi mě mohlo napadnout, že on chce od života něco jiného. Chtěl slávu a peníze a já... Mě prostě stačilo to, co jsem měla. Měla jsem spoustu plánů, ale nechtěla jsem se koupat v záři slávy a chodit na ty hrozné večírky, nechtěla jsem mít víc a víc peněz, chtěla jsem jen dokázat, že ve mě něco je. Chtěla jsem, aby lidé věděli, že být mudlovský šmejd není nic, za co se stydět."
Draco sebou při tom pojmenování trhnul a Pansy to neušlo. Pohlédla na něj a on se zamračil.
"Zajímavé..." Pousmála se a Hermiona zvedla oči od skleničky.
"To v jaké rodině se narodíme, nás nemusí definovat. Koukni na Draca, nebo na sebe. Řekli byste před patnácti lety, že budete tady?"
"Asi máš pravdu, ale stejně si myslím, že i slepej viděl, že ty a Weasly si nejste souzení."
Hermiona se zasmála a přikývla.
"Člověk dokáže být slepý, když si myslí, že pro něj život nic lepšího nechystá. Hele já taky nejsem žádná kráska a v životě jde o víc, než o vzhled."
"Zaprvé jsi krásná holka a za druhé, nemluvila jsem o vzhledu. Jenomže Weasly ti prostě nemohl v ničem stačit. Není tak chytrý, není moc bystrý a ještě k tomu má tu nepochopitelnou touhu hnát se za bohatstvím a slávou. Co jste měli společného? To byl tak dobrý v posteli?"
Draco zakňoural a kopl do sebe panáka, byly věci, které opravdu slyšet nepotřeboval.
Hermiona mlčky zavrtěla hlavou, protože fakt nechtěla rozebírat svůj mizerný sexuální život. Pansy měla pravdu, teď už to věděla. Neklapalo jim to ani v posteli. Kdyby měla ukázat počet orgasmů, které s ním za ta léta prožila, stačila by jí jedna ruka a ještě by jí spousta prstů zbyla. Za což se trochu styděla. Věděla, že to není její vina, ale Ron jí to za vinu dával.
"Jak jsme se vůbec od školního plesu dostali k mému sexuálnímu životu? Pojďme změnit téma ano?!"
"Souhlasím!" Přikývl Draco a Pansy protočila oči.
"Jste fakt nudní." Zavrtěla hlavou a odešla zase pracovat.
"Takže si na mě mohl na plese oči nechat?"
"Jako každý kluk, který měl oči nebo nebyl gay."
"Vtipné."
"Já nežertuju. Tenkrát si prošla neskutečnou změnou a tam si na to upozornila. Byla si krásná." Odmlčel se.
"Vlastně pořád jsi."
Hermiona na něj hleděla a v očích se jí zračilo překvapení. Nemyslela si o sobě, že je šeredná, ale nikdy jí nikdo neřekl, že je krásná. Slyšet to nahlas a ještě k tomu od Draca, bylo až neuvěřitelné.
Ani si neuvědomila, že jsou u sebe najednou tak blízko, nebo že si pohrává s pramenem jejích vlasů. Vnímala jen jeho oči. Oči, které ji spalovaly a lákaly jí do propasti. Zapomněla dýchat. Zapomněla, kde jsou. Zapomněla na všechno. Byl tu jen on. On a vzpomínka na jeho rty, které k těm jejím tak perfektně pasovaly.
"Ještě víno?" Ozvalo se nad nimi.
Hermiona sebou trhla a vypustila zadržovaný vzduch.
"Děkuji Theo, ale dám si raději vodu." Pohlédla na narušitele a usmála se. Draco na něj hleděl taky, ale jeho pohled nebyl milý.
Když Theo odešel, odkašlal si a poposedl si od ní trochu dál.
"Takže ples..."
"Víš, mám nápad, jak se vyhnout těmhle blbostem, které jsme museli zažívat my."
"Poslouchám."
"V rámci zlepšení kolejních vztahů navrhuji, aby si žáci své partnery vylosovali. Nikdo nesmí jít s člověkem ze stejné koleje."
"To je dost kruté, a to se mi líbí." Ušklíbnul se a Hermiona se zasmála.
"Chápu, že spoustu žáků je zamilovaných a zadaných, ale... Jednu noc to snad vydrží."
"Snad... Je to skvělý plán. Vlastně je to opravdu chytré. Každý bude zadaný, a i když bude spoustu lidí nespokojených, tak by to mohlo někam vést. Možná to bude katastrofa, ale za tu srandu to stojí."