Detective's paradise

☆ﾟ⁠.⁠*⁠･⁠｡ﾟ

Londýnské kostelní zvony odbíjely úterní poledne, když známý detektivní konzultant, Sherlock Holmes, jeho dobrý kamarád, John Watson, a inspektor Lestrade dojedli oběd v jejich oblíbeném podniku. Lestrade se zrovna napřahoval rukou, aby upoutal pozornost číšníka za účelem placení, však náhle, Sherlock vyskočil ze své židle a s úsměvem se rozeběhl na druhou stranu restaurace.
John si povzdechl, protože tohle chování dokázal v jeho příteli vyvolat jen jeden člověk, William James Moriarty, pro Sherlocka ale jen Liam, což také zvolal, když se dostal k sedícímu, blonďatému muži.

,, Sherlocku, znovu se setkáváme," obdařil mladý, vysokoškolský profesor matematiky detektiva pozdravem a vřelým úsměvem. Sherlock se však již nemohl dočkat diskuse o vraždě šlechtice z titulní strany ranních novin. Než ale stihl začít konverzaci, zarazil ho Lestrade, který kupodivu už stihl zaplatit za účet.

,, Když vás tak oba vidím, vzpomněl jsem si, že mi přišel minulý týden dopis od vlakové společnosti, že se jim ztratil záznam o té vraždě, kterou jste v jejich vlaku vyřešili," pronesl Lestrade.

,, A co s tím mám jako dělat? Není náhodou tvoje práce psát zápisy o mých případech?" Nadhodil naštvaně zase Sherlock.

,, Vím, vím, ale v tom dopise specifikovali, že ten záznam chtějí jedině a pouze od vás dvou, " snažil se jej Lestrade zasvětit do situace.

,, To jsou ale kokotiny," odsekl si podrážděně detektiv.

,, Co se dá dělat," povzdechl si Moriarty, ,, do kdy to potřebujete?"

,, Příští pondělí ráno to potřebuji mít na stole, o to se postará tady Sherlock samozřejmě, vy si s ním jen musíte sednout a celé to napsat," řekl Lestrade a poplácal Holmese po zádech.

,, No nic, musím se vrátit na stanici, takže se s vámi loučím a přeji hodně štěstí," pronesl Lestrade, uklonil se a odešel.

,, Pro Kristovy rány, " promnul si Sherlock koutky očí, ,, dobře teda, Liame? Kdy máš čas?"

,, Hmmm, " zamyslel se blonďák, ,, od středy do pátku nemám žádné plány."

,, Skvěle, takže v pátek ve dvě odpoledne u mě," zvolal Sherlock, ze své náprsní kapsy vytáhl pero a na ubrousek, který ležel na stole, napsal svou adresu. William se chtěl zeptat, proč nejdou do nějaké kavárny nebo tak, ale nakonec se na Holmese jen šibalsky usmál, ten se však jen zmateně podíval.

,, Tak a já už bych měl také jít, užívej tedy a uvidíme se v pátek," rozloučil se i Sherlock a po svém hlubokém úklonu mrknul na Moriartyho.

,, Jdeme, Johne!" zvolal ještě detektiv na sedícího, osamělého veterána od dveří podniku. Ten rychle vstal a s holí v ruce doběhl svého přítele.

,, Tohle bude ještě zajímavé," zamumlal si pro sebe William s úšklebkem na tváři.

Těch pár dnů na jednu stranu pro detektiva uteklo jako voda, na tu druhou se ale každá ubíhající hodina prodlužovala a prodlužovala. Byl opravdu nervózní, ačkoli sám nevěděl z čeho přesně. Ručičky hodin už skoro ukazovali na domluvený čas a Sherlock celý roztěkaný chodil po svém pronajmutém obydlí sem a tam. V domě byl sám, paní Hudsonová se vydala se svými kamarádkami ven na kus řeči a Watson se na poslední chvíli rozhodl pro menší výlet za vzdálenými příbuznými mimo Londýn.
Jeho rozhozenou chůzi doprovázely proudy myšlenek a představ. Měl tušení že ho John samotného nechal naschvál, ale zároveň mu to přišlo absurdní, to by mu přeci neudělal. Také zmítal nad tím, co si mohl profesor z navrhnutí jeho bytu vyvodit.

Z intenzivního myšlení ho vyrušilo očekávané bušení na hlavní dveře, které by jindy dost možná ani nezaznamenal. Skoro si radostí poskočil, když se vydal ke vchodu.