láska na okruhu

4 fight?

Ráno jsem se probudila doma ve své posteli. Za normálních okolností by to nebylo nic divného, jenže když si nepamatujete jak nebo kdy jste se do postele dostali, tak je to docela překvapení.
Vylezla jsem z postele, hodila jsem na sebe bílé tílko a monterky a šla jsem dolů. Trochu mě bolela hlava, ale nic vážného. Na tohle zabírá dobrá snídaně.
Sešla jsem po schodech a viděla jsem jen Micka. Vypadal o dost hůř než já.
,,Žiješ?,, zeptal se mě.,, Já narozdíl od tebe jo,, odpověděla jsem mu.
,,Hahaha moc vtipný. Tak mi podej něco na bolest.,, řekl mi. Já jsem jen se smíchem protočila oči a došla do lékárničky pro prášky. Napustila jsem mu do skleničky vodu a podala jsem mu to. Vděčnější pohled jsem od Micka snad neviděla.
Vzhledem k tomu že náš šéfkuchař ještě spí a já mám vážně hlad, došla jsem do lednice a vzala jsem si mléko a vedle v polici cereálie. ,,Dáš si taky?,, zeptala jsem se a zachrastila cereáliemi v nádobě. ,,Na jídlo nemám ani pomyšlení a nedělej takovej kravál.,, odpověděl mi Mick a zamračil se u toho až to bylo k smíchu. ,,S tebou dneska bude sranda.,, odpověděla jsem mu se smíchem.
Sedla jsem si ke stolu a ještě chvíli jsem se rozmýšlela jestli mám počkat na ostatní, protože společná snídaně je tradice. ,, Dám jim pět minut a pak se najím jinak tady umřu hlady.,, řekla jsem na což se Mick uchechtl.,, Nechápu jak můžeš mít po včerejšku hlad.,, řekl mi.
,,Úplně normálně.,, odpověděla jsem.
Čas utíkal hrozně pomalu ale než stihlo uběhnout celých pět minut slyšela jsem nahoře kroky. Po chvíli sešli dolů Seb s Nickem a vypadali snad ještě hůř než Mick. Naštěstí jsem si léky na bolest nechala připravený a došla jsem jim jen natočit vodu do skleniček a rovnou jsem je posadila ke stolu, podala jim sklenice a prášky a šla jsem pro další dvě pro Kim a Jacoba, aby je měli rovnou nachystané. Sotva jsem si dosedla ke stolu, byli slyšet další kroky. To byl Jacob, ten nevypadal vůbec špatně kupodivu. Sedl si ke stolu a vzal si nachystanou sklenici a už si připravoval misku a lžíci. ,,Koukám že jsi dneska snídani udělala za mě, díky.,, řekl a všichni jsme se zasmáli.
,, Notak Kim, vstávej, jinak tady vážně umřu hlady.,, řekla jsem a doufala že přijde. Kluci se začali smát, ale ze zhora se ozvalo jen tlumené,, já už jdu, nemohla jsem najít oblečení,, překvapeně jsem zamrkala, protože jsem nečekala že by byla vážně vzhůru. A kluci na tom byli podobně. Po chviličce už po schodech šla Kim a na sobě měla to samé co já, tedy bílé tílko a modré monterky.
Hned co přišla, sedla si ke stolu a vzala si taky misku a lžíci. Vypadala taky dobře a podle rychlosti nasypání cereálií, měla taky hlad.
Když jsme se konečně najedli, mohli jsme se dát do práce, sice se mi na dráhu moc nechtělo ale zase do dílny jsem se těšila jak malý dítě na vánoce.
Nevím jestli mi vadí víc to, že je to banda arogantních frajírků nebo že nám tam prostě z toho dělají mraveniště. Asi obojí.
,,Tak co? Jdem na to?,, zeptala jsem se, když jsem si odnášela misku ze stolu.
,,Já asi potřebuju ještě hodinku.,, ozval se umírající Nick. K němu se přidali i Mick a Seb.
Jen jsem protočila očima a s úsměvem jim zamávala. ,,Tak dobrou.,, odpověděla jsem jim a šla jsem ven. V patách mi šla Kim s Jacobem a já jsem jim nevěnovala žádnou pozornost, protože vedli hrozně zajímavý rozhovor už od konce snídaně. Vsadím se že ani neví, že s námi kluci nejdou.
Přišli jsme ke garážím, otevřeli jsme a naskytl se nám pohled na naše krásky. Ale bylo tady až moc místa, protože 4 auta a 2 motorky stojí vedle baru. Budeme pro ně muset dojít, tohle je na pozávodovém dni nejhorší. Máme sice všichni volno a můžeme si dělat co chceme, ale musíme dojít pro auta do města, není to nějak daleko, ale pořád je okruh za městem a kousek to je. S tím ale počkáme až se kluci vzbudí.
Když jsem vešla dovnitř podívala jsem se co by bylo teď nejvíc potřeba.
,,Asi se vrhneme do nováčka.,, řekla jsem spíš pro sebe. ,,Souhlas a kde jsou ostatní?,, odpověděl mi Jacob.
Musela jsem se tomu zasmát.
,,Spí.,, odpověděla jsem mu.
,,Ahaaa.,, jeho obličej byl k pobavení, bylo v něm vidět zmatení ale i trochu závist, určitě by si šel taky rád lehnout.
Dneska je hezky a tak jsme si nechali otevřený dveře a pustili jsme se do práce.
,,Co když ho proženeme po dráze?,, zeptala se z ničeho nic Kim.
,,Počkáme na kluky?,, zeptala jsem se já.
,,Takže jsi pro?,, zeptala se mě zpátky Kim.
,,Stoprocentně, chybí už jen pár úprav na laku a potom je připravenej jezdit co to dá. Ale myslím si že u toho chtějí být i ostatní.,, řekla jsem.
Souhlasil i Jacob a tak jsme se do toho dali a po 20 minutách byl hotový.
,,Nádhera, tohle je splněnej sen.,, řekla jsem. ,,To Teda,, řekl s údivem Jacob.
,,Co teď? Budem čekat až přijdou kluci nebo?,, zeptala se Kim.
,,Asi jo, nic jiného nám nezbývá,, řekla jsem se smíchem.
,, Tak si sedneme aspoň ven ne?,, zeptal se Jacob. A my jsem si vzali židle z garáže a sedli si před vrata.
Normálně je to krásný pohled, koukáte na dráhu s pivem v ruce... bohužel dneska to tak krásné není. Z dráhy je staveniště a pivo si dát nemůžeme, když ještě musíme pro auta do města.
Po chvilce sezení jsem si uvědomila že vlastně nemáme domluvenou dráhu.
,,Tohle je hrozný, pořád si nemůžu zvyknout, že ta dráha není naše.,, řekla jsem frustrovaně.
,,A joooo, my chceme na dráze jezdit se Skylinem a nemáme to domluvený.,, řekla Kim.
,, Já tam dojdu, stejně se mi dneska to posezení nelíbí, když máme z dráhy staveniště a piva jsou v lednici.,, řekla jsem.
,,Tohle je jak zlej sen.,, řekl Jacob.
Na to jsem se jen zasmála a šla jsem rovnou k dráze.
Když jsem tam byla, už jsem vyděla paddocky od jednotlivých týmů.
Prošla jsem až na vedení a šla rovnou za majitelem. Zaklepala jsem a po jasném,,dále,, jsem vešla dovnitř.
,,Dobrý den, Přišla jsem se domluvit na dráhu, šla bych rovnou za panem Todtlem ale v tom staveništi se nevyznám. ,, řekla jsem.
,,Jistě, v pořádku, já se ti nedivím, taky se v tom začínám ztrácet.,, přiznal se smíchem na čem jsem se musela taky zasmát.
,,Tak pojď se mnou, snad to najdeme.,, řekl na což jsem jen přikývla a vyšla z dveří kanceláře. Sešli jsme dolů na dráhu a šli kolem paddocků. Po chvíli jsme pana Todtla našli.
Pozdravili jsme ho a pan Todtl už rovnou řekl že za dvě hodiny pro dneska skončí práce a tak můžeme přijít kdy chceme, jen že tu možná bude pár mechaniků dělat blbosti v autech tak že jim máme říct že to máme domluvené s ním.
Poděkovala jsem, rozloučila se a měla jsem namířeno ke garáži.
Tady je to hrozný bludiště. Řekla jsem si v hlavě.
Už jsem procházela okolo paddocků, když na mě začal někdo zevnitř pořvávat.
,,Přišla si se podívat jak to vypadá na opravdových závodech a ne jen na těch ilegálních?,, Otočila jsem se za hlasem a viděla jsem Logana Sergenta. Jen jsem protočila oči a v hlavě jsem měla jen jedinou větu a to "hlavně že ty jsi nejlepší závodník všech dob" a chtěla jsem jít dál.
,,Ale ale copak se nám snad naše závodnice nebojí, prej jste jim slušně nakopali zadek.,, řekl zase někdo jiný a ještě se u toho smál, to už mě vytočilo, v rychlosti jsem se otočila a rázným krokem jsem šla do toho paddocku odkud to přišlo.
Když jsem tam došla, viděla jsem Fernanda Alonsa.
,,Tak za prvý, tohle je naše dráha tak nedělejte že vám to tu všechno patří a za druhý jestli se nám chcete smát tak za 3 hodiny tu budem jezdit, tak jestli chcete závod máte ho mít.,, řekla jsem mu a chystala jsem se otočit a odejít, když ale přišel Carlos Sainz a řekl.
,,To chcete závodit v autech co jsou 15 let starý proti formulím?,, zeptal se do prostoru ale otázka byla jasně mířená na mě.
,,Mimochodem máte vážně pěknou sbírku, to se musí nechat,, řekl ještě než jsem stihla odpovědět na předchozí otázku.
,,Zaprvé, myslela jsem že formule na okruh zatím nemůžou proto se tu z toho dělá staveniště a za druhé myslela jsem že jste tu všichni sportovci, ne že si tu jen potřebujete zvednout ego, tím že porazíte pár lidí ve starých autech ve formulích. Ale je to na vás s čím na okruh přijedete, my jsme tu od závodění, ne od vítězství. Jo a auta bereme z vrakoviště.,, dořekla jsem to, mrkla na ně a odcházela.
,,Platí ta nabídka závodů pro všechny?,, ozvalo se po cestě.
,,Jasně, kdo chce ten jede. Pokud se nebojíte, jste vítáni.,, odpověděla jsem aniž bych se otočila za hlasem, ale přísahala bych, že už jsem ho slyšela.
Přišla jsem ke garáži a viděla jsem tam pět nedočkavých tváří.
,,No vida kdo se nám to probudil.,, řekla jsem s pobavením.
Když jsem došla až k nim, řekla jsem jim i to že za 2 hodiny můžeme kdykoli přijít tak i to že jsem pozvala naše slavné piloty aby se k nám za 3 hodiny přidaly.
,,Řekla jsem jim za 3, protože jsem nevěděla jak dlouho nám to bude trvat, než dojdem pro auta.
Po menší diskuzi co asi tak budou dělat piloti a jestli vůbec přijdou jsme se vydali do města. Po půl hodině jsme byli u baru, vzali si auta a motorky a jeli jsme k dráze.
Zaparkovali jsme s Kim v garáži a kluci nechali auta před.

Ahojky
Je tady nová kapitola, omlouvám se že až takhle pozdě a doufám že se Vám příběh líbí
Napište mi do komentáře co si myslíte o příběhu a klidně nějaké nápady ❤️
Tak zase příště💞