Lovely /Regulus Black/

2.

„Tak co?" zašeptá netrpělivě Antonin Dolohov.

Regulus Black odstoupí od rozsvíceného okna, jeho tvář se zahalí do stínu. „Dva dospělí a dítě," zašeptá odpověď. „Všichni jsou v jedné místnosti."

Antonin pokývá hlavou. „Dobře, tak jdeme na to. Víš, co máš dělat?"

Regulus přikývne.

„Fajn." Dolohov se otočí čelem vzad a vydá se pevným krokem ke vchodovým dveřím. Pod těžkýma černýma botama mu křupe sníh. Regulus ho s povzdechem pomalu následuje. I pod jeho botama křupe sníh. Za oběma čaroději mírně vlají jejich černé smrtijedské pláště. Starší čaroděj se zastaví přede dveřmi, čeká, než k němu dojde jeho mladší společník. Mezitím si nasadí kápi a zakryje si obličej stříbrnou maskou.

„To je dost!" napomene Antonin šeptem svého společníka, když se k němu Regulus konečně přidá.

„Nechtěl jsem na tom sněhu dělat moc hluku," brání se Regulus tiše.

Dolohov si ho změří dlouhým pohledem. Zdá se mu to jako dost zvláštní důvod k tomu, aby se Black takhle coural. Spíš to vypadá, že se mu nechce dovnitř. Ale má smůlu. Pán zla řekl, že mají výslech provést oni dva. Takže Black dovnitř prostě půjde, ať chce, nebo ne. Musí se pořádně zaučit.

„Jdeme?" zašeptá Regulus, kterému začíná být Antoninův pohled nepříjemný.

Dolohov přikývne. „Masku," připomene ještě.

Regulus si ji poslušně nasadí, potom pevně sevře v rukou hůlku. Dolohov tu svou namíří na dveře a pronese zaklínadlo. Dveře se rozletí dokořán. Oba Smrtijedi neztrácejí čas a vpadnou dovnitř. Majitelé domu stihnou sotva vzít hůlky do ruky, když jim je z rukou neviditelná síla vyrazí. O okamžik později dopadnou oba kusy dřeva na zem. Pán domu po tom svém okamžitě skočí, ale Regulus je rychlejší. Jednoduchým přivolávacím kouzlem obě hůlky přivolá. Ty mu hned na to vklouznou do připravené dlaně. Regulus ukořistěná dřívka zastrčí do kapsy pláště. Dolohov mezitím oba manžele dalším kouzlem spoutá.

„Co chcete?!" vykřikne spoutaný muž.

Regulus čeká, až Dolohov odpoví. Jsou domluveni, že výslech povede on a Regulus mu bude jen pomáhat. Starší Smrtijed ale nevěnuje majiteli domu žádnou pozornost. Místo toho se rozhlíží po místnosti. Regulus ví, co dělá. Hledá posledního člena domácnosti.

„Kde je ten kluk?" zeptá se Dolohov. Ani jeden z rodičů na otázku nedopoví. Dolohov si ale je jistý, že chlapce viděl. Když s Regulusem vpadli do místnosti, seděl s rodiči u stolu. Teď ale někam zmizel.

„Co po nás chcete?" zeptá se žena. „Nic jsme neudělali."

„Kde je ten kluk?!" zahřmí Dolohov, jako by ženu vůbec neslyšel. Odpovědi se nedočká ani tentokrát. Ženin pohled ale na malou chvilku zaletí směrem k pootevřeným dveřím do další místnosti. Je to opravdu jen zlomek vteřiny, Regulusovi ale pohled neunikne. A Antoninovi také ne.

„Zkontroluj to!" přikáže mladšímu čaroději. Regulus poslechne. Přejde k pootevřeným dveřím a s hůlkou napřaženou před sebe vejde dovnitř.

Ocitne se v dětském pokoji. Chlapce nevidí. To ale neznamená, že tu není. Mladý Black začne pokoj pomalu prohledávat. Nahlédne do dvou přítomných skříní, prohrabe i hromadu plyšáků v jednom z koutů. Poté se zastaví u okna a na chvíli se zahledí ven na potemnělou zasněženou krajinu.

Nejradši by tady vůbec nebyl. Odmalička obdivoval Pána zla a chtěl jednou patřit mezi jeho věrné Smrtijedy. Kéž by tehdy tušil, co za tím vším stojí... Jenže teď už není cesty zpět. Jakmile jednou přijal Zanmení zla, už se ho nikdy nezbaví.