"Mingi, nechci ti nic ríkat, ale za hodinu mi jede vlak, cesta na nádraží trvá půl hodiny a my pořád ležíme v posteli." zasměju se a dám mu menší pusu. "Uh..to už?" zakňučí nedobrovolně a posadí se. "Fajn, je na čase něco dělat. Budeš snídat?" zeptá se a já jen zavrtím hlavou. "Ne díky, jdi se najíst, já se zatím sbalím a udělám, co je potřeba." řeknu.
On jen s úsměvem přikývne a odejde líným krokem z pokoje. Já se rychle převleču a rozhlédnu se kolem. Postelu postel a sednu si na kraj. Do batohu si dám svoje věci, včetně jedné Mingiho mikiny a povzdechnu si. Za chvíli musíme jít..
Popadnu batoh a zamířím si to za Mingim. "Můžeme jít?" zeptá se a já ne moc nadšeně přikývnu. "Mně se vůbec nechce odejít...." začnnu si stěžovat a přiběhnu obejmout Mingiho. Ten mi objetí oplatí a já se usměju. "Já vím..taky bych byl raději, kdybys mohl zůstat." odpoví.
Po chvílí se od sebe odtáhneme a já kývnu. Vydáme se ven. Mingi za námi zamkne a usměje se. "No tak pojď, ať už to máme za sebou." řekne a rozejdeme se k autobusové zastávce.
YOU ARE READING
Illusion /Yungi/ CZ
FanfictionMingi byl vždy ten, co se ho snažil rozveselit a přimět ho poznat krásu života a jeho smysl. On o to však nestojí. Nakonec se mu to ale podaří. Potkají si v reálném životě? Pokud ano, můžeme si být jistí, že tohle na sto procent nebyla jen iluze. A...
