Persona

.4.

Seděla jsem na židli a nechávala si vyčesávat vlasy. Když se mě Enid zeptala, jaký účes si vyberu, řekla jsem, že si vlasy nechám rozpuštěné. Protestovala, protože přece princ! Odpověděla jsem jí, že o mém životě nerozhoduje, zatím...

Jo, co jsem zapomněla zmínit? Lilith Bland -já- jsem zasnoubená s druhým princem. V originální novele byla do prince Lilith bláznivě zamilovaná a udělala by pro něj cokoliv... jenže k její smůle, princ její city neopětuje a miluje jinou... oslnivou, milou a chudou dívku, která má schopnosti od Svaté. A Lilith podlehne žárlivosti, depresi a nakonec se rozhodne dívku zabít. Nevyjde to a ona je zabita svým milovaným. 

Jako narovinu, nevím co v něm viděla. Byl to nadutý, arogantní a sebestředný zmetek, který se nestará o nic jiného, než uchvácení trůnu. Ale podle popisu byl hezký...alespoň. A o jde mě? Nechci umřít. Chci si užívat životu v luxusu a být obletovaná hezkými muži. A jak toho docílím? Přinutím prince zrušit zásnuby! 

-----------------------------------------

Když se otevřely dveře, seděla jsem na posteli byla přikryta lehkou dekou s vyšívanými květy. Hlavu jsem odvrátila zírala z okna. Věděla jsem, že přišel princ.  "Tak, už jsi mě viděl, můžeš odejít." "Mohla ses alespoň upravit, když jsi věděla, že dorazím." "A proč bych měla?" Otočila jsem se k němu. Wow. Nebyl jen hezký...byl přímo nádherný. Promiň Lilith, už tě chápu. Měl tmavou opálenou kůži a v kontrastu bíle vlasy, obočí i řasy. A oči měl...fialový?! Jo, jsme v novele. Ale to, co se mi na něm líbilo nejvíc byl jeho nechápavý výraz. "Máme se brát." "Díky, nechci. Můžeš to zrušit. A teď, odejdeš?" Ach, tenhle výraz byl ještě lepší než ten předešlý. "Pokud chceš trůn, neměl bys být v paláci, místo zabývání se se mnou?" Usmála jsem se přivřela oči. On se jen na patě otočil a kráčel ke dveřím. Když sahal po klice, promluvila jsem. "Víš, měl jsi aspoň předstírat zájem. Třeba přinést květinu...ale víš co? Jsem si jistá, že za tebe může někdo zaskočit...už vím! Tvůj asistent! Nechtěl bys ho sem poslat? Popovídali bychom si, nějaká jiskřička probleskla a oba bychom byli šťastní. Myslím tebe a mě. Tak co ty na to? Popřemýšlej o tom trochu, ano?" Beze slova práskl dveřmi. Tak, teď už je stačí čekat na dopis s žádostí o zrušení zásnub.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahooooj!

Tak, já jsem zpět z dovolené a přináším další kapitolu! 

Doufám, že se líbí a přeju všem hezké září. Jo, taky jsem si uvědomila, že už budeme muset do škol...😢

Takže užívejte, dokud můžete!

--Míša, která přináší kapitolu o 413 slovech