V rukoů smrtijedů - Draco Malfoy x y/n Potter✨

Pán zla se vrátil

Turnaj tří kouzelníků, po tak dlouhé době a ještě tady v Bradavicích, jaká pocta, že? No ne když tam z úplně nesmyslných důvodu soutěží i váš bratr, vpodstatě jednyný člen rodiny, jakého máte. Čekala jsem netrpělivě na tribuně společně s Ronem a Hermionou, od doby, co Harry vstoupil do bludiště, uplinuly asi dvě hodiny a pořád nic. Bála jsem se, byla jsem si stoprocentntně jista tím, že bratr své jméno do Ohnivého poháru nehodil a nenapadal mě jediný důvod, proč by to vůbec dělal. Tak proč ho na Merlina vystavujou takovému nebezpečí?! Zamyslela jsem se, když se najednou objevil bratr, všichni začali jásat a já se kouka dolů na Harryho. Stuhla jsem, bratr brečel a držel tělo Cedrica, ihned jsem se tam rozběhla. Profesoři se mě pokoušeli zastavit, ale nevyšlo jim to, doběhla jsem až k bratrovi a tělu mého kamaráda "Merline Harry co se stalo?! A proč je Cedric......." nedokázala jsem to říct, nedokázala jsem si připustit, že je můj kamarád mrtvý "On se vrátil, vrátil se!" křikl skrz slzy Harry a mě to okamžitě docvaklo, uslyšela jsem za sebou známý hlas, Cedricův otec. Začala jsem brečet, ten pohled nikdy nezapomenu, cítila jsem se tak bezradně, cítila jsem vztek, smutek, strach, ale neměla jsem ani ponětí o tom, jak se v tu chvíli musel cítit Harry. Po tomhle profesoři samozřejmě poslali všechny na své koleje, tedy krom Harryho, toho jsem měla doprovpdit na ošetřovnu "Harry vím že na to chceš zapomenout, ale co se tam vlastně všechno stalo?" řekla jsem opatrně "Nezabil ho Voldemort" oznámil tiše "Kdo teda?" řekla jsem nechápavě "Červíček, tak mu říkal" přikývla jsem a v tu chvíli jsem si jednu věc ujasnila, byl tam Voldemort a ten by si nenechal ujít jakousi pomstu na Harrym "Udělal ti něco?" bratr mlčel "Harry udělal ti něco?!" křikla jsem "Cruciatus, použil ho na mě" odvrátil zrak, jako by se za to styděl "Ach Harry!" křikla jsem a prudce ho objala "Nikdy mě neopouštěj" řekla jsem stále v objetí "Proč bych to dělal?" uchechtl se Harry "Nevím" pousmála jsem se. Dva dny na to byl pohřeb, šla jsem já s Harrym a Cho, která to zvládla vážně špatně. I přes to se ale přemohla a přišla se s ním prozloučit "Kdybys jen věděl jak moc nám chybíš" špitla jsem směrem k rakvi, vypadal, jako by jen spal, jen věčným spánkem. Voldemort se vrátil, věděla jsem, že po tomhle náš život už nebude stejný, jako byl dřív. Se svými obavami jsem se taky chtěla svěřit bratrovi, nejdříve jsem ale musela za Cho, která byla snad v horším stavu než Harry "Cho?" položila jsem jí ruku na rameno, rychle si utřela slzy načež se na mě otočila "Ano?" povzdechla jsem si "Jen se vybreč, vím jak je těžké se s tím smířit" objala jsem ji "Děkuju (t/j), jsem ráda že se mi snažíš pomoct" svěsila hlavu "Vpohodě, kdyby něco, pamatuj, že za mnou můžeš vždy se vším přijít, dobře?" ujistila jsem jí "Dobře" vynutila ze sebe malý úsměv "Tak...... zatím" řekla jsem a kývla jsem jí na pozdrav "Zatím" uděla to samé "Upřímnou soustrast" řekla jsem ještě a odešla za Harrym, cestou jsem se na ni ještě ohlédla, koukala na mě a když si všimla, že na ni koukám, pousmála se. Myslím že si uvědomila, že v tom není sama a že se na mě může kdykoli obrátit. Po několika minutách jsem konečně bratra našla "Harry!" křikla jsem a on se otočil "Musím s tebou mluvit" řekla jsem a táhla ho do rohu místnosti "Nepočká to?" ohlédl se na Cho "Teď jsem s ní mluvila, řekla jsem že kdyby něco, může přijít za mnou" oznámila jsem "Dobře, tak o co jde?" zeptal se bratr "Víš Harry, myslím, že bychom se měli mít na pozoru. Sám víš kdo se vrátil, nikdy nevíš kdo je jeho spojencem a koho zrovna potkáš" přikývl "Máš pravdu, neměli bychom nikomu věřit" souhlasil bratr "No po tom co se vyklubalo z falešného Moodyho už nevěřím plně nikomu, víš jak to myslím" usoudila jsem "Vím" přikývl Harry "Asi už bychom měli jít, nechme rodinu se s ním v klidu rozloučit" Harry opět přikývl, vydali jsme se za Cho, která s námi souhlasila. Následně jsme se všichni udali ke komínu, nabrali si letax a po chvíli jsme byly v Bradavicích.