Kapitola 2.

25 3 2

Musela jsem dostat pěknou pecku,probrala jsem se totiž daleko,daleko pryč od našeho města.Seděla jsem v nějaké dodávce,vedle a naproti mě - všude seděli zakuklenci.


Začala jsem se vyptávat,kdo jsou a co chtějí.Na mou otázku měli připravenou i odpověď.Řekli mi něco jako : ,,Moc se nestarej a když nebudeš moc vyvádět,nic se ti nestane kočičko."


Už jen to oslovení ,,kočičko" mě deptalo a já se docela začala bát o svůj mladej život.Holka jako já, devatenáctka, s dlouhými hnědými vlasy do půli zad, s velkýma hnědýma očima a dlouhýma řasama,dosud nepolíbená a panna..


Dva zakuklenci naproti mě už se odmaskovali,ale já je neznala.Moc jsem jim tedy pozornost nevěnovala.Spíše ten třetí,ten mě zajímal.Nebyl tak vysoký,ale byl štíhlý a teké měl hnědé oči.


Zeptala jsem se,kam to jedeme,ale odpověď mi zase byla na nic : ,,To se dozvíš,až budeme chtít."


Kam mě to vezou? Uvidím ještě někdy svoje blízké? Toma? Naši firmu? Pomalu jsem začínala panikařit.Když mi přiletěla facka z jedné a následně i z druhé strany,začala jsem brečet ještě víc.Pak si pamatuju jen všude černo,jen mě teče po tvářích víc a víc slaných slz.Pak jsem z dálky slyšela hlasy mých mučedníků.Říkali : ,,Tak co s ní Hasire? Jak s ní máme pokračovat?" .


Jenže Hasir neodpovídal.Místo toho se na mě,bezmocnou,ubrečenou osobu,zalezlou v koutě dodávky,šel podívat.Když mě našel,štípl mě do tváře a začal vykládat : ,,Víš ty co kočičko,já si tě unesl,nikdo tě nebude hledat,kdyžtak tě prohlásí mrtvou,alespoň to pro mě bude snazší.Neboj se,zabít tě nechci,to bych se s tebou moc nepatlal,udělali by to moji hoši.Ale ty budeš hodná,že ano?"


Zvládla jsem jen přikývnout,i když uvnitř mě se něco začalo bouřit a křičet.

,,Já chci žít,sakra! Tomáš mě najde,nahlásí,že mě unesli,uvidíš ty šmejde!"


Zavezl mě před nějaký dům,který byl do patra.Zvenčí vypadal jako kdybych byla někde v Turecku.A po pravdě jsem se nesekla..Byla jsem neurčitý kus od Saúdské Arábie!


Přivezli mě sem,abych Hasirovi hlídala jeho tři děti.Když jsem je viděla,zaujaly mě jejich oči,které jsem odněkud znala.Odkud,to jsem si ale nevzpomněla.Odvedli mě do baráku a já jsem našla odvahu zeptat se,přoč unesli zrovna mě.Proč si nevzal nějakou chůvu nebo učitelku.Odpověď mi přímo vyrazila dech : ,,Víš,ty nebudeš hlídat jen mé děti,ale tak do roka i jedno svý.Kočičko,celkem se mi líbíš,nevidim jedinej problém,proč by ses měla vracet zpátky.Tady si vezmeš mě,barák už máme,děti budeme mít. Co víc si přát? Tobě možná připadám celkem neznámej,ale my se známe a to celkem dobře. A myslím, že se ještě poznáme. Pořád nevíš,kdo jsem? Kdo by asi tak mohl být tajemný Hasir? Opravdu nevíš? Tak dobře jsi mě vždy odpálkovala,nechtěla si mě,ale teď už mě chtít budeš. Už víš? No co,napínat tě nebudu." A sundal si kuklu.


Viděla jsem obličej,kterej jsem velice,velice dobře znala.Jo,vim jak jsem vždycky Hasana Aršíše odkopla,aby neotravoval,ale to že by mě ,,Hasík" unesl,to jsem fakt nečekala.Jenže já si Hasana nechtěla vzít,nechtěla jsem s ním mít děti ani jedno a už vůbec jsem mu ty jeho nechtěla hlídat.


Chtěla jsem teď být doma nebo ve firmě.Ve firmě? Co asi dělá Tomáš? Už nahlásil to,že jsem zmizela a nebo ho nezajímám? Jak dlouho jsem pryč?


Myslela jsem tak tři dny,dýl ne.Hasana jsem opravdu za muže nechtěla,místo něj bych si nejradši vzala Tomáše,kterýho už jsem za ty roky strašně milovala.


Jenže.. Co když na mě Tom zapomene a místo mě si do firmy vezme někoho jinýho? Z tý představy jsem začala brečet.Když jsem asi tak po půl hodině skončila,do místnosti vešel Hasan.


Nikdo jiný s ním nepřišel,ale i tak jsem se dost lekla. Byl totiž úplně nahatej...





Láska z kamarádstvíPřečti si tento příběh ZDARMA!