S rodinou jsem se rozhodla ze pojedeme na zámek nedaleko od našeho bydliště, protoze jsem tam nikdy nebyla. Cesta se mi zdála dlouhá ale s písničkami ve sluchátkach to uteklo rychle jako voda, když jsme dorazili okolo 11:30 na parkoviště u zámku tak jsme šli rovnou dovnitr, bylo tam docela dost lidí a hlavně cizinců, ale mé oči padli jen na něj. V mojich očích se odrážel nádherny a pohledny korejec, který byl docela vysoký přibližne 180 cm měl tmavě hnedé vlasy a nádherně ořechové oči ve kterých jsem se utápěla hned od prvního pohledu, na sobe měl oranžověbéžovou košili a pískově zbarvené kalhoty. Přes hlavu a rameno měl danou ledvinku která byla posunutá na jeho záda aby to dělalo hezký efekt, v ruce měl kávičku (nejspise amarikano /jk) a v druhe měl telefon a fotil si výhled na III. nádvoří kde jsem byla i já.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
V tu chvilku do me strčila mamka s já jsem se lekla a on se mi ztratil v davu a nemohla jsem ho najit.
Po chvilce jsem to vzdala a šli jsme na prohlídku vnitřku zámku, ale moje mysl byla stále v oblacích, bylo mi líto že už ho nejspíše nikdy neuvidím, protoze takove štěstí opravdu nemám. Pomalu ale jiste uz jsem se věnovala prohlídce a než jsem se nadála už byl konec a ja a mamka už jsme mohli jít zpět na nádvoří za tátou, ktery tam na nás čekal, kdyz v tu ránu jsem uviděla predemnou někoho koho jsem chtěla vidět každou sekundu, už poslední hodinu....ano byt to ten korejec z rána stál předemnou a povídal si s jeho kamaradem a kamaradkou, bylo vidět že si mě absolutně nevšiml tak jsem dělala že tam nejsem a šla jsem dále do kopečku směrem k němu na vyhlídku, kdyz v tu ránu jsem ucítila jak se na mě někdo kouká. Podívala jsem se před sebe a viděla jsem jak se na mě on kouká a usmívá se. Opatrně jsem se otočila dozadu za sebe abych si zkontrolovala to na co se kouká a viděla jsem za sebou ten překrásný výhled, tak jsem si řekla že se určitě kouká na to, tak jsem sklopila hlavu a šla jsem dál okolo něj na vyhlídku bez toho abych se na něj podívala.
Vytáhla jsem foták a šla jsem na takový malý balkónek na boku průchodu a začala jsem fotit, kdyz najednou jsem uslyšela jak za mnou někdo je a řekne tichým hlasem "annyeong" tak jsem se pomalu otočila a řekla jsem mu ahoj taky. On si stoupnul vedle a chvili bylo mezi námi trapné ticho, ja jsem vedle něj stála a dělala jsem jakože si něco nastavuju na foťáku a on celou dobu koukal mojim směrem po chvilce ticha se mě na něco zeptal, ale ja jsem mu vubec nerozuměla tak jsem se mu omluvila a řekla jsem mu že opravdu neumím korejsky, ale jen anglicky nebo Česky, tak na mě začal mluvit anglicky a řekl mi že mam hezký foťák a prý odkud ho mám, tak jsem mu řekla jak největší odborník že absolutně nevím že jsem ho dostala k narozeninám od táty. Podíval se na mě a usmál se (musím říct že jeho úsměv byl nádhernej ^^) a řekl že je to vtipné a že jsem moc milá a hodná.... chvilku jsme se bavili a ja jsem se ho zeptala jak se naučil tak dobře anglicky a on mi řekl že se jí učil sám protože ve škole to není úplně nejlepší a že se tady u nás takhle aspoň může domluvit dobře a bez problémů stáli jsme tam tak dobrých 6 minut a mě doslo že bych měla už jít že na mě rodiče někde čekají a on taky řekl že už musí.....
Řekla jsem že si udělám ještě pár fotek a půjdu, a on přikývl.
Začala jsem fotit a slysela jsem jak pomalu odchází a můj úsměv se takě vytratil, ale po 2. kroku se zarazil a otočil se a stoupnul si za mě, obejmul mě a zašeptal mi do ucha "see you someday again". Začla jsem se červenat. "Yeah right see you then" rekla jsem, ale fotila jsem dál bez toho aniž bych se otočila zpět na něj, a to byla moje největší chyba.....
Hello byla bych rada, kdyby jste mi napsali jestli chcete 2 díl, nebo jestli to mám nechat takto <3 and see you someday again -🩵
