Pod maskou hudby (Phantom of the opera)

~prolog~

,,Máš mít a upeč mi zas tu dobrou švestkovou buchtu. Hlavně né tu před týdnem s tím rybízem ta mi nechutnala."

Její teta se usmála.
,,Děkuji vám. Půjdu jí udělat."

Rozloučili se s ředitelem a vyšli z jeho pracovny.

Isabell přetáčela hlavu z jedné strany na druhou. Nikdy v divadle doteď nebyla. Udivovalo jí jak je to tu obrovské. Všimla si zdobeného nábytku. Nazlacených lustrů jež se třpytili v odlesku slunce. Dokonce tolik krásných obrazů ještě nikdy nezahlédla.

,,Líbí se ti tu?" Zeptala se jí a Isabella úchvatně vydechla.

,,Ano. Je to tu krásné." Dokonce jí naskočil malý úsměv a nachvíli nad ztrátou otce a domova zapomněla.

Teta jí vedla po schodech dolů do přízemí. Čeho si ještě mohla povšimnout byla kupa zrcadel. Byla jich tu opravdu spousta.

Pozastavila. Jakoby si všimla že něco v odrazu zrcadla vydí víc než jen svůj vlastní odraz.

,, Isabello pojď" Řekla teta a ona se znovu pohnula do kroku jí následovat.
Možná se jí to jen zdálo. Říkala si v mysli. Přesto měla pocit že jí někdo v pozadí sleduje.

,,Tady" Ukázala teta na dřevěné dveře a zastavila.
,,Tohle je nyní tvůj pokoj. Je to jediná místnost, která je volná."

Marry otevřela dveře a nechala Isabellu aby se po pokoji porozhlédla.

Tašku kterou držela v ruce dala na postel. Pokoj byl krásný. Mnohem hezčí a útulnější než měla předtím doma. Přesto se jí stýskalo po svém starém pokoji a bude trvat dlouho než si zvykne na nový. A celkově zvyk na nové prostředí jí zabere čas.

Všimla si u postele malého stolečku se šuplíky. Když si porozhlédla pokoj víc uviděla dřevěnou skřín a vedle ní stůl s židlí na níž byli dokonce položené knihy.

Přišla ke stolu blíž a prsty se dotkla knih.

,,Ty tu ještě zůstali po předchozím majiteli. Jsou tu položené už dva roky. Je to opravdu dlouho kdy tu zatím nikdo nebyl, ale pokoj je stále krásně vyklizený. A před týdnem se tu uklízelo." Řekla jí teta a stála těsně u dveří.

Isabella přikývla a podívala se ještě na roh pokoje.
Další zrcadlo. Těch zrcadel snad ještě v tomhle sídle uvidí snad tisíc.

,,Ukážu ti to tu." Vyvedla jí znovu z myšlenek teta a tak vystoupila ven ze svého nového pokoje a následovala znovu svou tetu.

Všechno jí tu ukázala. Po cestě divadlem potkala plno nových lidí. Viděla baletky. Hudebníky jež drželi housle a hudební nástroje.

Jediné místo které jí přišlo zevšeho nádherné byl obrovský sál, pódium.
Proto hned jak jí tam teta zavedla ukázat. Byla s toho ohromená a úplně paf.

Bylo tam snad tisíc křesel pro diváky, tolik vrchních lóží, pozlacený schrášlující nábytek a jediný obří pozlacený lustr. Z toho přepychu by se snad každému zatočila hlava. Ohromeně se na to dívala s ústy dokořán.

Její teta skočila posbírat kostými, které tu nejspíš herci divadla nechali.
Isabell jí s tím šla pomoc. Uchopila do ruk pár párů šatů a mířila s tetou do pracovny, kde se šili a upravovali šaty.

Marry ukázala své neteři jak správně držet nit a jak vytvářet stehy. Isabell byla trochu nadně. Vůbec jí to nešlo.

Proto zatím tetě pomohla dávat a skládat šaty na věšák.

Po hodině toho nechali s tím že jí pomůže udělat švestkovou buchtu, kterou teta slíbila řediteli.

To už jí šlo líp. Doma často vařila a pekla, tak byla v kuchyni jak doma.