Pod maskou hudby (Phantom of the opera)

~prolog~

,,Někdy se nad kolébkou naklání Anděl hudby..."

- Gaston Leroux

Příroda se zdála být poklidná. Tak jako vždy. Slunce hřálo a svítilo na dívku jež nyní poklidně seděla na dřevěné houpačce.

Lehoučký vítr jí čechral její hnědé dlouhé vlasy. Seděla tam zcela bez pohybu.

Neměla náladu pohnout nohama a houpat se.

Hlavu měla skloněnou k zemi a v oné hlavě jí zněla melodie hudby jež často jako malá zpívala. Snažila se tím uťešovat. Hudba jí vždy pomáhala přijít na jiné myšlenky.

Její maminka jí vždy před spaním zpívala ukolébavku. Když teď si na to vzpomenula nahrnuli se jí slzy do očí.

Její rodiče jsou mrtví. Nemá matku a teď už ani otce.

Maminka umřela když jí bylo šest na nemoc zatímco otec umřel včera na cestách kdy se stala nehoda a někdo ho zastřelil.

Zoufale od pláče popotahla. Co by dala za to mít živé rodiče.

,,Isabello" Ozval se kousek naproti ní hlas jež vyřkl její jméno. Byla to teta Marry. Jediná příbuzná kterou teďkonz měla.

,,Pojď, musíme jít." Řekla její teta rychle.
,,Vím jak je to nyní pro tebe těžké, ale věř mi že se to časem zpraví." Zazněl její utěšující hlas, když uviděla slzy na Isabelinné tváři.

Isabella se na svou tetu konečně podívala svýma modrýma uplakanýma očima. V hlavě se snažila přesvědčit aby měla její teta pravdu. Nic však neodpověděla a dál mlčela.

Teta k ní přišla blíž a pohladila jí po rameni. ,,Pojď, nemůžeme tu být dlouho. Mám v divadle danou práci. Budeš muset od nynějška muset žít tam semnou a pracovat tam."

Isabella konečně vstala od houpačky a stále v tichosti se vydala se svou tetou vstříc novému životu.

Následovala jí ulicí poblíž Paříže. V jedné ruce svírala malou vyšívanou tašku jež měla. Její rodina nebyla dost bohatá. Měli menší dům se zahradou, který musela nyní opustit.

Její otec často neměl peníze a tak musel chodívat daleko do práce.

Isabella neměla ani žádné dědictví po rodičích. Žádný majetek jí nezůstal. Dům ve kterém vyrůstala si pronajali nový lidé, jelikož otec hodně krachoval.

Neměla nyní nic a nikoho než svoji jedinou příbuznou svou tetu.

xxxxxxxxxxxxxxxxx

,,Jak se ta dívka jmenuje?" Otázal se muž s černým knírkem a kloboukem na hlavě. Isabell neušlo že jde o ředitele divadla.

Obě dvě stály v jeho pracovně před stolem za nímž on seděl s uvolněnýma rukama na opěradlech židle.

,, Isabella Francis" Odpověděla za ní teta.

,,A kolik jí je?" Další otázka jež zanechala na konci malé ticho. Které však nevydrželo dlouho.

,, Šestnáct" Ozval se rychlí Maryyn hlas.

,, Šestnáct?!" Ředitel udiveně pozvedl obočí. ,, Vždyť je to ještě dítě"

,,To si zcela uvědomuji. Jenže nemá kde být a zůstat. Slíbila jsem jejím zesnulím rodičům že se o ní postarám. Nedám ji do sirotčince. Navíc může tu uklízet a pomáhat mi šít kostými a v kuchyni."

,, No dobrá. Jak chceš, ale jen proto že tak dobře pečeš buchty ke kávě. Ale s platem neručím."

Marry si odfrkla. ,,Stačí když mi dovolíte jí tu mít. Stačí střecha nad hlavou a dobré jídlo."