Zamilovaní ❤ (STONY)

Hele, co jste si dali vy dva?

Ráno jsem se probudil s brutální kocovinou. Hlava mi třeštila a nepamatoval jsem si vůbec nic z předchozího večera. Nějakým zázrakem jsem se dokopal do koupelny, spolkl prášek na bolest a oblékl si tričko a kraťasy. Teprve potom jsem se odhodlal oslovit svého věrného počítačového asistenta.

Tony: „Jarvisi, co je dneska za den a kolik je hodin?“
Jarvis: „Je neděle, 30. července. Je 10:35 ráno, pane.“
Tony: „A co se včera vlastně všechno dělo?“
Jarvis: „Uspořádal jste velkou oslavu a pozval celý tým spolu s mnoha dalšími hosty. Kolem půlnoci jste už byl silně opilý a nebyl jste schopný ani mluvit. Kapitán Rogers vás proto odnesl do vaší ložnice.“
Tony: „Pusť mi záznam z toho, jak mě Steve odnesl do pokoje.“
Jarvis: „Jak si přejete, pane.“

Na obrazovce se objevil záznam ze včerejší noci. Viděl jsem, jak mě Steve opatrně pokládá do postele. Celou dobu jsem s ním očividně flirtoval. Když se otočil k odchodu, stáhl jsem ho k sobě a políbil ho. A co mě šokovalo nejvíc? Neodtáhl se. Naopak – políbení mi oplatil. Když jsme se od sebe odtáhli, zadíval se mi do očí a usmál se.

Steve (na záznamu): „Tony... já bych s tebou strašně rád byl. Miluju tě už dlouho. Ale stejně si z toho zítra nic nebudeš pamatovat, a tak se budu muset tvářit, jako by se nic nestalo.“

Potom mě přikryl, políbil mě ještě jednou na čelo a odešel. Záznam skončil a já zůstal sedět v naprostém šoku. Jak jsem si toho doteď nevšiml? Vždyť já ho miluju už nějakou dobu. Jen jsem to potlačoval tím, že jsem spal s jinými – se ženami, a občas i s kluky, i když to nikdo neví. Ta moje bisexualita má svoje plusy i mínusy. Třeba takové, že se zamiluju do někoho, kdo mě možná nikdy nebude moct milovat zpátky... nebo jsem si to aspoň myslel.

Sešel jsem do kuchyně, vzal si něco k snídani a pak se přemístil do společenské místnosti ve Stark Tower. Byl tam jen Steve a sledoval něco na obrazovce. Posadil jsem se vedle něj.

Steve: „Dobré ráno.“
Tony: „Dobré.“
Steve: „Pamatuješ si něco z včerejška?“
Tony: „Rád bych řekl že ne, ale Jarvis mi pustil záznamy...“

Viděl jsem, jak Steve trochu ztuhl. Položil jsem mu ruku na stehno a podíval se mu do očí.

Tony: „Taky bych byl rád s tebou. Jediný důvod, proč jsem spal s ostatními, byl ten, že jsem se tě snažil dostat z hlavy.“
Steve: „To... vážně?“
Tony (nervózně, ale s úsměvem): „Jo. Vážně.“

Chvíli jsme si mlčky hleděli do očí. Atmosféra byla plná napětí. Srdce mi tlouklo až v krku. Steve se nakonec mírně pousmál a sklonil se ke mně. Políbil mě. Jemně, váhavě. Jako by se bál, že to celé je sen, který se rozplyne.

Když jsme se odtáhli, zadíval se mi znovu do očí.

Steve: „Jak dlouho mě máš rád?“
Tony: „Minimálně půl roku.“
Steve (s úlevou): „To máme stejně. Ale... chtěl bych, aby to zatím nikdo nevěděl. Aspoň nějakou dobu.“
Tony: „Jak si přeješ – ale pod podmínkou, že spolu oficiálně budeme.“
Steve (s úsměvem): „Tu podmínku beru.“

Seděli jsme vedle sebe, povídali si, a když začali ostatní přicházet, bylo na nich vidět, že jsou dost zmatení. Není se čemu divit. Dva největší rivalové, co se denně hádají o kraviny, teď klidně sedí vedle sebe a baví se jako nejlepší kamarádi.

Tony: „Hele, viděl jsi někdy Avatar?“
Steve: „Ne, to jsem neviděl.“
Tony: „Tak to spolu musíme napravit.“
Natasha (přichází): „Hele, co jste si dali vy dva?“
Steve: „Nic. Proč bychom si měli něco dát?“
Nat: „Normálně se hádáte na každým kroku. A teď? Sedíte tu jak dvě hrdličky.“
Tony: „No, zvykni si.“
Nat: „Na to si nezvyknu nikdy. Steve, nechceš jít zacvičit?“
Steve: „Jo, klidně.“

Steve odešel s Nat do tělocvičny a já šel zpátky do dílny dokončit úpravy na jednom z obleků. Chvíli nato přišel Rhodey.

Rhodey: „Hej Tony, co to mělo být s tím Stevem?“
Tony: „Co by mělo být?“
Rhodey: „Hele, já vím, že se ti dlouho líbí. Tak co se děje?“
Tony: „Nic. Prostě jsme si konečně promluvili. Myslíš, že pan dokonalý by někdy mohl mít něco se mnou?“
Rhodey: „Nazývej si to jak chceš, ale stejně je to divný. I Nat si to myslí.“

Rhodey odešel. Řekl jsem Jarvisovi, ať smaže záznam ze včerejší noci. Po chvíli přišel do dílny Steve.

Steve: „Rhodey prý za tebou byl.“
Tony: „Jo. Otravoval s blbostmi.“
Steve: „Nat taky. Asi bychom se měli sem tam pohádat, aby nás nechali být.“
Tony: „To jo. Ale o čem?“
Steve: „No, jako obvykle. Nějaká hloupost.“
Tony: „A jak poznáme, že je to jen naoko?“
Steve (s úsměvem): „To nějak zvládneme.“

Postavil jsem se naproti němu. Položil mi ruce kolem pasu, já jemu kolem krku. Zadívali jsme se jeden druhému do očí. A znovu jsme se políbili. Tentokrát naplno. Neskutečné. Když jsem byl opilý, neuvědomoval jsem si, jak dokonale Steve líbá. Teď jsem si to vychutnal.

Když nám došel dech, odtáhli jsme se. Řekl jsem Jarvisovi, ať smaže i tento záznam. Steve se pak začal zajímat o můj nový oblek, tak jsem mu podal tablet a začal mu vysvětlovat funkce.

Do dílny přišli Nat a Bruce. Podívali se na nás trochu podezíravě. Tak jsme nahráli menší hádku o nějaké banalitě, aby měli co chtěli.

Celý příběh bude v podobném tématu, tak doufám že se vám to bude líbit. Jsem dost nervózní z tohoto příběhu, protože příběhy předtím jsem psala trochu jinak tak jen zkouším jinou metodu.