Tichý spánek🗝️

Navštěvovaný spánek

Léky na spaní nezabíraly. Každou noc se Kristýna probírá uprostřed noci a poté jde za mamkou.
Jednoho večera si udělala Kristýna pití, vyšla po schodech a ulehla unavená do postele. Zhasla si lampičku a očima koukala do stropu.
Po nějaké době na chvíli usnula.....
Najednou se ozvalo tiché klepání... Kristýna se zděšeně probudila a kvůli strachu se nebyla ochotná ani porozhlédnout kolem sebe, jestli tam něco není.. Jenže... Hned v tu chvíli jí přeběhl mráz po zádech a cítila, jako by za ní někdo stál.. Kristýna sebrala odvahu a porozhlédla se...
V rohu pokoje stála temná černá bytost, která se na ní upřeně koukala. Kristýna se ani nehla a neměla sílu, aby zakřičela na mamku... Pak ta bytost vydávala divné zvuky, jako by se snažila mluvit. Kristýna v rychlosti rozsvítila lampičku a bytost byla fuč.. Měla pocit, jako by se jí to jen zdálo....

V sobotu se Kristýna okolo poledne probudila. ,,Co to?.. Proč jsem celá mokrá?.."Kristýně došlo, že má celé propocené fialové pyžamo.
Poté sešla pomalu po dřevěných schodech, které při každém krůčku vrzaly a koukala se po mamince, ale nikde nebyla.,, Mami"!? Ticho.........Na chodbě všude po zdech visely obrazy, když byla Kristýna malá... Kristýna šla pomalýma krokama k obrazům a když si je prohlížela, tak jen myslela na to, jak byla šťastná, když ji nic netrápilo....
Maminka nechala v kuchyni vzkaz s tím, že musela zajít za kamarádkou a že je oběd v lednici.
Kristýna nevěděla, co dělat, tak jen vyběhla po dřevěných schodech a vběhla do pokoje. Seděla shrbeně na rozházené posteli a koukala do mobilu... Bum, ozvalo se.. Kristýna se zděšeně otočila s vykulenýma očima a koukala rovně na dveře...Na hrudi jí projížděl nepříjemný pocit strachu.. Jakoby to vyšlo z chodby.. Říkala si, že se možná vrátila maminka, tak se i s pocitem strachu odvážila vyjít z pokoje..
Otevřela dveře, ale nikde nikdo.. Jakmile se podívala přes dřevěné zábradlí dolů, uviděla spadlé modré boty na červeném koberci. Kristýna se vydala pomalým tempem po schodech, se svírajicím strachem na hrudi..
Pomalu zvedla boty.. ,,Kde se to tu vzalo?.." Řekla si Kristýna..
Najednou se ozval další zvuk.. Kristýna se otočila k místu, ze kterého vyšel podivný zvuk.. Na obzoru byly divné dveře.. ,,A-ale kde se tu ty dveře vzaly'??.." Nikdy předtím si jich nevšimla..
Rozhodla se vydat ke dveřím.. Čím více se přibližovala ke dveřím, tím více se stmívalo, srdce jí začínalo bušit rychleji a vše to dávalo dojem jako zpomalený film. Zvedla ruku, položila ji na studenou kliku a pomalu otevřela.. Kristýnka stála nehybně na místě jako socha, celá zkamenělá ze strachu a jen se koukala do černého prázdna..
KONEC 2.ČÁSTI