Evanesco /error1k oneshot/

Silencio

Procházela dlouhým koridorem, který se hemžil nedočkavými studenty, vystresovanými profesory a sem tam některým z hradních duchů. I přes nedostatek času do začátku první hodiny přeměňování nijak zásadně neměnila tempo své chůze. Její kroky velmi rychle osaměly a chodba se vyprázdnila. Oficiálně šla pozdě. 

Bez jediného náznaku spěchu otevřela dívka dveře do jedné z učeben a očima prozkoumala místnost. "Jdete pozdě," pronesla naštvaně postarší profesorka v tmavém hábitu a s hůlkou pevně sevřenou v pravé ruce. "Ještě jednou a strhnu vám pět bodů, slečno," pokárala jí a rukou pokynula k volnému místu. Dívka na pokárání nijak zvlášť nereagovala a zadívala se na místo ve druhé lavici, které jí patřilo po zbytek roku. Bylo to stejné místo, jako měla již od pátého ročníku a vedle ní seděl stále ten stejný člověk. 

"Ale dobré ráno," mrknul na ni pobaveně brunet. Věnovala mu jeden z jejích nepěkných pohledů a usedla do lavice. Přece jen se nedokázala ubránit malému úsměvu, když navázala kontakt s jeho kaštanovýma očima. Na chvíli se zaposlouchala do výkladu postarší profesorky a pak svůj zrak znovu obrátila k mladíkovi vedle ní, který mizející zaklínadlo, jež bylo jejich úkolem, zvládl bezchybně na první pokus. "Výborně, Eriku," pochválila ho profesorka a jmenovaný se hrdě pousmál na jeho spolusedící. "To zvládnu taky," zasmála se hrdě a uchopila pevně svou hůlku. 

"Evanesco," pronesla dívka se značným sebevědomím v hlase, ale předmět před ní se pouze krátce zamihotal, ale zůstal na svém místě. Když Erikův hlasitý smích vyrušil její překvapení z neúspěchu a vytrhl jí z myšlenek, zamračila se na něj a praštila ho do ramene. "Ale, slečna nezvládla jednoduché mizející zaklínadlo?" Bylo jí jasné, že je to jenom cílená provokace, ale i tak to nechtěla nechat být. "Měl jsi jen štěstí začátečníka, nefandi si tolik," odsekla mu a protočila svou hůlku mezi prsty. "Já jsem na mizející zaklínadla expert. Můžu ti ukázat, co všechno dokážu nechat zmi-"  Erik však svou větu nestihl dokončit, jelikož mu to dívka efektivně znemožnila. 

"Silencio! Mlč na chvilku, prosím, já se tu snažím soustředit," vydechla otráveným tónem mladá dívka a hůlku triumfálně zastrčila zpět do rukávu. Havraspárský student vedle ní na to však měl o něco jiný názor a její kouzlo ho značně vyvedlo z míry. "Jestli chceš mluvit, tak ne tohle," snažila se znít vyrovnaně, ale i přes její snahu nedat na sobě nic znát jí slova chlapce nahrnula krev do tváří. "Slečno? Okamžitě to kouzlo zrušte. Odebírám vám každému pět bodů za vaše chování a uvidíme se po škole," vytrhl je oba z jejich již ukončeného boje hlas profesorky a poražená studentka tedy rezignovaně mávla hůlkou "finite intactem," vyplivla znuděně a brunet se na ní zamračil. "Kvůli tobě jsme teď po škole!" vyčetl jí její bezchybné zaklínadlo a naštvaně rozhodil rukama. "Kvůli mně? Ty sis začal a vůbec v tomhle nepokračuj, nebo ti příště přičaruju něco horšího," sykla a odsunula se od Erika co nejdále. "Taky bych tě očaroval," věnoval jí další z jeho typických pohledů. Erikova společnice však na tento pokus nijak nereagovala a odvrátila od něj pohled úplně. Za ty roky si na jeho pokusy a vtípky zvykla a naučila se je nebrat vážně. Přece jenom byl známým cassanovou Bradavic a věděl to celý hrad. 

I ona ale někdy sama sebe přistihla, jak zkoumá jeho tvář, pečlivě upravené vlasy a způsoby, kterými provádí pohyby hůlkou. Na rozdíl od ní držel proutek v levé ruce a znuděně si ho přehazoval mezi prsty. Vždycky jí přišlo zajímavé, že byl levák a často do sebe úmyslně bodali lokty, když se dotkli jeden druhého během zapisování poznámek. Za ta léta si na sebe zvykli a nebylo ojedinělé, že se vídali i na hodinách po škole za vyrušování a další přestupky školního řádu. 

Z myšlenek jí však vytrhnul dotek na rameni. Když si uvědomila, že ruka nepatří nikomu jinému, než veselému kouzelníkovi se smyslem pro flirt, projelo jejím tělem jemné zašimrání a lehce se zarazila. "Uvidíme se před večeří, buď na mě připravená," ještě jí před odchodem zamával a přidal se ke skupině svých kamarádů. Dívka chvíli zpracovávala jeho slova, než jí došlo, že se stala obětí dalšího pokusu o flirt a nervózně pozorovala vzdalující se skupinku, která právě strkala do nejnižšího z chlapců a viditelně ho ironicky popichovali.  Nevěděla o něm moc, neznala vlastně ani jeho jméno, pouze fakt, že býval jedním z bradavických delikventů do té doby, než ho Erik začlenil mezi své přátele. Množství prstenů a styl chlapcových vlasů ho od skupinky lehce odlišoval a poukazoval na jeho minulost, avšak na tu se v prostorách hradu velmi rychle zapomnělo.