Jsi jen můj!

...9

1K přečtení?! O tom se mi ani nesnilo! Páni lidičky, ani nevíte jakou mi děláte radost :D bez vás bych na tom byla bledě... :D je to nějaké divé, ale jsem tu opět já a můj super-podlý mozek už netrápí seminárky ani podobné blbosti a může se pět plně věnovat vám... :D Ani nechtějte vědět, co si na vás vymyslel, hlavně když jste mi zakázali to ochrnutí... je na čase trochu přitvrdit... :D ne dělám si srandu, víceméně... :D je opět na čase pohnout s dějem. Dneska mám nějakou hravou náladu :D Enjoy it! :D a neukamenujte mě prooosííím :D

P.S. vaše komentíky a hvězdičky mě opraaaavdu moc těší :D příští kapitolku mám pro vás malinkaté překvápko, ale to až v pátek :D

O dva dny později mě propustili z nemocnice... s Louisem jsem byl jen dva dny! Byl jsem snad jediný pacient, který nechtěl opustit nemocnici. Být na jednom pokoji s Louisem a povídat si s ním bylo sakra příjemné. Teď mě čekal velmi nepříjemný návrat na kolej. Já chci zpět za Louím! A chci! A chci!

Chudák Niall s Liamem to se mnou momentálně měli pekelně těžké...

Stačilo mi dvacet minut Louisovi neustálé přítomnosti a uvědomil jsem si, že ho pekelně miluju... dva dny a stal se mojí osobní drogou. Bylo mi, jako, kdyby mě násilně vytrhli z ráje a říkali mi, že je to pro mě lepší... Nebylo.

Můj návrat na kolej byl provázen totálním ignorem ze strany všech mých spolužáků. Je taaak skvělé být zpět, až se mi z toho dělalo špatně.

Niall s Liamem se mnou zůstali až do večera a snažili se mi všelijak zvednout náladu...

První noc byla příšerná, byl jsem na pokoji sám. Nickova postel byla prázdná, stejně, jako jeho postel a skříň. byl jsem tu sám. Jako kdybych si to plně uvědomil až v tu chvíli... Nick byl nadobro pryč z mého života.

Můj telefon se zjevně rozhodl, že mě nenechá spát déle než pár hodin, protože se rozezněl asi ve tři ráno. s menšími obtížemi jsem tjistil, že mi volá mamka. Polkl jsem... tohle bude na delší dobu.

" Harolde Stylesi! Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi mi nebral telefon!" to neznělo tak špatně, alespoň nevěděla, že jsem byl hospitalizován v nemocnici... zatím. Nadechoval jsem se k odpovědi, ale ona mě přerušila.

" Absolutně mě nezajímají tvé výmluvy! Jen doufám, že to nijak neovlivnilo tvůj školní prospěch..." teď měl následovat tříhodinový proslov o mé nezodpovědnosti a faktu, že absolutně nechápe, proč mě sem vůbec pouštěli...

" Mami, prosím... jsou tři ráno."

" Oh... promiň zlatíčko, já tě asi probudila, že? "

" Ne, to je v pohodě mami a neboj se, jsem v pořádku..."

A tak začal můj víceméně normální týden, kdy se nedělo v podstatě nic. Ráno jsem vstal a vyrazil do školy, pak na oběd s Niallem, za Louisem do nemocnice, většinou jsem se při tom pohádal se Zaynem, vrátil se na kolej a šel spát. Mým největším problémem se staly známky, hlavně proto, že za dobu mé nepřítomnosti, což byly skoro tři týdny mi utekla většina učiva a já musel dohánět. Nic příjemného. Většinu volných hodin jsem trávil v knihovně a dopisoval učivo. Nějaký čas tam se mnou pobýval i Niall, ale ten se v knihovně nudil, takže si musel najít jinou zábavu. Dost jsem mu to záviděl. Moje rodina se z nějakého důvodu nedozvěděla nic o mé hosptalizaci a já jim to nehodlal říkat, pokud by to nebylo zcela nutné... Ono stačilo mi vidět, jak Louisova matka šílela.

ve škole jsem konečně dohnal ostatní a konečně se mohl víc vídat s Niallem, který byl nadšený. Mám takový pocit, že mu jako jediný většinou věnuji polovinu jídla. Tady dávají příšerně velké porce! Nechápu, kam se to do Nialla vejde. Sní svoje a vždy nejméně polovinu toho mého a aby toho nebylo málo obvykle pak mívá ještě hlad...

Po dlouhé době jsem nikam nemusel pospíchat, nemusel jsem nic dopisovat, ani se na nic učit. Niallovi jsem už ze zvyku daroval polovinu jídla a vychutnával si, jak nejvíc to šlo- stále je to jídlo ze školní jídelny- svojí naštěstí už poloviční porci. Vlastně už vše vypadá tak nějak v pohodě. Louise prý brzy propustí, což znamená, že bude moct být doma, což znamená, že tam nebudou žádný sestřičky, které by otravovali s návštěvníma hodinama, což znamená, že s ním budu moct mluvit kdykoli budu chtít! Culil jsem se jako idiot, ale co...

" Ahoj Harry..." přisedl si ke mě Nick.

" A-ahoj Nicku, c-co tady děláš?" nebyl jsem si jist jestli chci znát odpověď.

Hello! Snad se vám to líbilo, copak mu asi Nick chce? No, to se dozvíme v pátek... :D teda jinak, vy se to dozvíte v pátek, já už to vím :D Víte, že Vás miluju? :D soo see you later! :D have a nice day! :D