Deník princezny

Kapitola první

Neděle, 7. Května 2023
Jsem Královská Výsost princezna z Walesu, vnučka Jeho Veličenstva Krále Karla Třetího Britského. Ale raději bych byla obyčejná Charlotte. Začala jsem si dneska psát tento deník. Je den po korunovaci dědy Karla, všichni spí, a já mám konečně chvilku pro sebe. Tenhle deník bude moje tajemství. Jediné co mám. Jiné mít nemůžu, protože mě pořád někdo otravuje. Dopoledne mám vyučování se soukromou učitelkou. Paní Karasová je sice hodná, ale přísná. Vím, že v normálních školách je dětí ve třídě víc. To musí být skvělé, protože by mi učitelka nevěnovala tolik pozornosti. Po vyučování jdu s našima a bratry na oběd a potom mám v pondělí a středu klavír, v úterý a čtvrtek jízdu na koni a v pátek etiketu. A když už mám večer volno, musím se učit, trénovat na klavír, nebo si "hrát" se Sofií. Sofie je moje komorná. Je jí asi dvacet a je na mě hodná, ale není to jako hrát si s jinými dětmi. Vždyť je o dvanáct let starší než já. Jediné děti mého věku, se kterými se vídám jsou moji bráchové George a Luis.
Jinak je tu nuda, o víkendech mívám nějaké akce na veřejnosti, kde se musím usmívat a chovat se povýšeně. Tím se vracím ke včerejší korunovaci. Nejdřív mi navlékli bílé šaty, které vypadaly jako pytel, a pak mi dali ještě diamantovou čelenku. Vím, že v našich poměrech byla levná, ale normální člověk by na ní vydělával několik let. Potom jsem musela sedět několik hodit v katedrále a sledovat tu šarádu, neboli korunovaci. Samé proslovy, žalmy a klanění. Strašná nuda. Potom jsme museli mávat lidem z balkónu v paláci. Vůbec nechápu proč tam byli. Vždyť my nejsme lepší než oni. Jen jsme se narodili do královské rodiny, ale naše zásluha to není. Už budu muset končit, za chvíli mě přijde vzbudit Sofie. Ani v neděli nemůžu spát déle než do půl deváté. Půjdeme zase na nějakou akci do skauta. Budu muset mít šaty. Jak já je nenávidím!
Už je večer, doufám, že si nevšimnou rozsvícené lampičky. Měla bych pořádný průšvih. Se skauty do proběhlo jako obvykle, všichni se nám klanili a byli úplně mimo z toho, že nás vidí. Závidím dětem, kteří si mohli hrát celý den s kamarády venku. Já jsem sama mimo pozemky nikdy nebyla. Budu muset někdy utéct a podívat se jak to vypadá venku. Už se mi zavírají oči únavou, zatím dobrou noc.