Hodnou chvíli mi trvalo, než mi došlo, že sleduje moje oči, nechápal jsem, co zase dělá, byl občas tak zvláštní, ale zároveň nejvíce normální, koho jsem zde mohl mít. ,,Máš ještě čistý oči, pokud se dostane do hlavy, bude ovládat tvé tělo a mysl, nedovol, aby se ti to stalo." Odtáhl jsem se od jeho těla a nechal mu osobní prostor, který hned využil a jako obvykle vytáhl svůj jediný lesklý zapalovač a hrál si s ním mezi prsty, snad aby zaměstnal mysl. ,,Jak dlouho bude působit to, co jsi mi dal?" Tentokrát mezi rty svíral cigaretu, kterou si zapálil, párkrát potáhl a vypustil ze rtů šedý oblak škodlivého kouře. ,,Nějakých šest hodin. Záleží, jak moc dobře si s tím tvé tělo poradí." Tohle prohlášení se mi úplně nelíbilo, jak jako 'tvé tělo poradí'? Nicméně to teď nebylo nejdůležitější, důležité bylo, že mi bylo lépe a byl jsem schopný pokračovat v cestě, společně s ním jako doprovodem, někým, kdo ví, kam máme jít. ,,Jdeme." Rozhodl jsem a vydal se jediným volným směrem, jaký se nacházel. ,,Ou yeah, třeste se dámy, stateční muži pro Vás budou zachraňovat svět." Vzal do rukou kousek dřeva jako pro efekt nějaké nebezpečné zbraně, promnul jsem si tvář a dřevo jsem mu vzal z rukou. ,,Dej mi to, jinak si ublížíš." Ignoroval jsem ublížené zvolání, a později se k němu připojil, a plnil práci, kterou jsme si domluvili. Mezitím, co jsme procházeli hradem a nějakými částmi vesnice, jsem se ho vyptával, ještě stále, co zde byl, nevěděl jsem o něm prakticky vůbec nic. A on vůbec v tomhle ohledu nespolupracoval, pokaždé změnil téma na něco jiného. Zastavil se ,,Myslím, že půjdu sem, pokračuj tímhle směrem." Nechápal jsem, proč najednou odchází, a hlavně - kam. Zachytil jsem jeho paži, on se ale vysmekl, bez jediného dalšího slova odešel úplně opačným směrem. Nevěděl jsem, co se zase stalo, potřeboval jsem ale řešit jiné věci, než jeho dětské chování.
---
Nejhorší věc, kterou jsem nedokázal tak snadno rozdýchat, byl moment, když jsem viděl věc, se kterou jsem nedokázal nic dělat, zaútočili na něj, a on nebyl ozbrojený, naprosto nechutné. Vykašlal spousta krve a padl na zem, ze zad mu trčela čepel nože, který jsem okamžitě poznal. Jack Krauser. Major amerických vojáků. ,,Dlouho jsme se neviděli, nováčku." Rozhodně už nepatřil mezi ty normální lidi, jeho pohled, naprosto šílený, prozrazoval, že musel do toho kultu padnout také. Avšak nějaký vnitřní pocit mi říkal, že do toho nešel až tak s velkým odporem, nebo tak jako já, že nemá o ničem takovém ani ponětí. ,,Proč?!" Sklonil se k bezvládnému tělu a nůž vyrval ven, čímž zapříčinil, že se z rány vyvalilo více krve, začal něco hledat v jeho kapsách, než našel tu věc, malou lahvičku s něčím uvnitř. ,,Beru si zpátky kradenou věc, a cestou zabíjet zbytečné krysy." S nechutí se podíval na Luisovo tělo, a obešel ho, do své uniformy otřel ten pramínek krve a pozvedl čepel. ,,Už mi zbývá zneškodnit poslední krysu, která dává informace nesprávným lidem - Adu Wong. Teda, ta bude hned po tobě." Bylo mi jasné, že o mých pohybech bude obeznámen, proto, když jsem otevřel pouzdro se zbraní, okamžitě přeskočil jeho tělo a už jsem měl čepel na krku. ,,Pamatuj si, co jsem tě učil, nože jsou rychlejší."
---
Kašlal hodně, krvácel, a nedokázal jsem mu pomoct, opatrně jsem ho narovnal, a dřepl si k jeho tělu. ,,Nevypadám moc dobře, že, příteli?" V koutku úst měl zaschlou krev, hrudník se mu rychle zvedal a tělo se začínalo třást důsledkem ztráty krve. ,,Taková obrovská ztráta pro všechny dámy světa." Bolestivě zaskučel, chytil se za hrudník a znova kašlal, mluvení ho musí neskutečně vysilovat ,,Nemluv." Vykašlal zase dost krve.
Zkroutil své tělo jen, aby něco vytáhl z kapsy, něco, co mi potom vrazil do dlaně, byl to klíč. Pomalu ztrácel sílu, jeho stisk byl hodně slabý. ,,Vezmi si tohle.." opřel se, ale zase něco hledal v kapsách, později vytáhl krabičku a vytáhl si z ní cigaretu, kterou si vložil mezi rtym ,,Je to klíč od mojí laboratoře." Vytáhl zapalovač ,,Pomoz... Ashley... a zbavte se těch... zatracených... parazitů." Při snaze si cigaretu zapálit, mu vypadl z rukou. ,,A hlavně sobě, potřebuje tě." Krev mu z brady odkapávala na hrudník a tvořila za sebou karmínovou cestičku. Vzal jsem jediný zdroj jeho ohně, a pomohl mu, aby si zapálil. ,,Víš.. vedl jsem docela život na hovno, ale.. hej? Lidé se mohou změnit.. co myslíš? Leone?" Odtrhl pohled, zadíval se někam do dálky, a později už jeho hlava klesla na hrudník s posledním nádechem. Bez jediné emoce, kterou mu smrt jeho přítele způsobila, vzal jediný zdroj ohně, a vtiskl ho do dlaně bezvládného těla, ještě chvíli držel jeho dlaň, než ho pustil. ,,Byl jsi ten nejlepší rytíř Don Quijote."
---
Laboratoř nebyla příliš velká, ale přesto obsahovala několik důležitých pomůcek, v první řadě křeslo, které zachránilo naše životy, nepamatoval jsem si skoro nic, jen nepříjemný tlak na hrudníku, který mi nedovoloval dýchat příliš dobře, a podivný hučení v hlavě, které podle Luise bylo prvním a posledním příznakem, že se parazit již kompletně zmocnil vašeho těla. Probudil jsem se v moment, co se stroj přestal hýbat a překvapivě žádná bolest, ani nic jsem necítil. ,,Můžeš stát?" Nechával jsem to bez odpovědi, a dal se do pohybu, překvapivě jsem se cítil neskutečně slabě, hlava mě třeštila jako bych dostal cihlou, potřeboval jsem jen chytit rovnováhu, ale jinak jsem dokázal fungovat, vyzval jsem Ashley, abychom šli, ale těsně před odchodem mě zastavilo ještě něco, otevřený a rozsvícený notebook, který nemohl patřit nikomu jinému než Luisovi. Dokázal jsem si naprosto živě představit, jak zde sedí u něj, v laboratorním plášti, cigaretou chycenou mezi rty a horlivě pracující na svém novém objevu, zastavila mě jedna věc. ,,Počkej chvíli." Přiblížil jsem se blíž a začetl se do konverzace, poznal jsem vyjadřování Luise, a ten druhý byl někdo pod přezdívkou 'AW'. Sice jsem měl náročný zákrok, ale i tak jsem byl schopný spojit si dvě a dvě. Obzvlášť po tom, co říkal Krauser. ,,Ada." Poznamenal jsem spíš k sobě, a začetl se víc do zpráv.
L : ,,Pozdější výzkumy prokázaly, že lidé krevní skupiny A+ mají rychlejší nástup vylíhnutí a rychleji parazit převezme kontrolu nad jeho tělem."
L : ,,Všichni lidé ve vesnici byli naočkováni tímto parazitem, a jen u minimálního procenta se ukázalo to, čeho jsme si přáli dosáhnout.."
,A W' : Nebudeš tak k zahození, jak jsem si myslela, nabídni cenu."
L : ,,Nemyslím si, že je to ještě dostatečně vhodný kus na prodej, ještě jsme neprozkoumali další případný možnosti vady a mutace parazita, každý člověk na to reaguje jinak."
,AW' : Myslela jsem si, že chceš prachy, nezajímají mě žádný další výmluvy, prostě buď společně s tím vzorkem na našem místě schůzek na hradě. A nic na mě nezkoušej, protože jinak bys mohl dopadnout špatně."
Věděl jsem o tom, že Ada dokáže být dostatečně drsná, ale že by takovým způsobem vyhrožovala? To mi k ní úplně nesedělo, ale dobře, takže s největší pravděpodobností se tam nedostavil, a pak ho našel tak, jak ho našel. Svázaného v pytli a ve sklepě, všechno do sebe krásně zapadlo, akorát jsem nevěděl, jaký z tohoto mám mít pocity, protože během té doby, co se znali, se jediným slovem nezmínil o tom, že zná, či že dokonce se chystal předat něco tak nebezpečného, co vytvořili. ,,Jdeme."
2000 slov
