Resident evil - Chris x Leon (chreon)

26. kapitola „Opětovné shledání"

„Počkat cože to?" divil se Leon, když mu Chris řekl důvod jejich rozchodu. „To snad nemůže myslet vážně." „Bohužel to myslel. Nikdy jsem ho neviděl s vážnější tváří." přiznal Chris. „Ale proč by to dělal?" zeptal se Chrise Leon. „Já nevím ale vím, že už bez tebe nezvládnu být." řekl Chris a políbil Leona. Ten sebou prvně cukl a chtěl ho odstrčit, ale nakonec podlehl.

„Leone!" ozvalo se najednou z chodby. Byl to poručík. „Pššttt musíme být potichu." usmál se Chris. Leon jen přikývl a pozoroval dveře. Když utichli kroky opatrně otevřeli dveře. „Šup utíkej zpět a kdyby něco řekni že jsi šel druhou stranou." poradil mu Chris. „Děkuji a zatím ahoj." usmál se na něj Leon a odešel. Když přišel dolů ozval se za ním najednou poručík. „Leone? Kde jsi byl? Všude jsem tě hledal." „Omlouvám se pane. Donesl jsem dopisy, jak jste chtěl a raději jsem šel druhou stranou. Chtěl jsem se vyhnout Redfieldovi." zalhal. „Aha to chápu. Nicméně přišla za tebou malá Sherry Birkinová." odpověděl. „Sherry?" divil se Leon.

„Sherry." usmál se na ni, když přišli zpět do kanceláře. Ta přiběhla a obejmula ho. „Copak se děje?" zeptal se, když viděl její výraz. Ta se jen víc přitulila a začala povídat. „Mamka s taťkou..." odmlčela se. „Strašně se pohádali, než jsem šla do školy. Ani mě nebyla odvézt a já nevěděla co mám dělat."

„Ale to snad ne." podíval se smutně poručík na Leona. „Chceš někam zavést? Nebo nemáš třeba hlad?" staral se hned Leon. Měl o ni strach. „Něco bych si dala." přiznala s hlavou skloněnou. Leon se jen podíval na poručíka. „Jen ji někam vezmi. Kdyby něco pořád to můžu brát, že jsi v práci. Vyšetřuješ přece ne?" usmál se na Leona a pokýval hlavou. „Ano pane." odpověděl a vzal Sherry za ruku. „Tak pojď." řekl a usmál se na ni.

„Tak kam to bude?" zeptal se, když si společně sedli do policejního auta. „Můžu poprosit o cukrárnu? Mají tam výborné snídaně." zaculila se konečně Sherry. „Jasně že můžeš." usmál se ni zpět. „Vzhůru za dobrodružstvím." zasmál se Leon, když vyrazili z garáží.

„Tak co uděláme teď?" zeptal se Leon Sherry po tom, co se najedli. „Já nevím, nejraději bych byla, kdybys za našima zajel do práce, ale já s tebou nechci. Nechci teď za nimi." přemýšlela. „Hmmm... chápu." řekl a chvíli přemýšlel. „Asi mám nápad. Jen si musím zavolat, počkej tu." usmál se na ni a odešel. Sherry se jen koukala, jak venku před cukrárnou telefonuje. Když se vracel měl úsměv od ucha k uchu.

„Co se tak směješ?" zeptala se ho, když si sedl zpět ke stolu. „Něco jsem pro tebe zařídil." odpověděl se šibalským úsměvem. „A co? Povídej. Honem." snažila se to z něj dostat. „Ne ne žádné takové. Je to překvapení." usmál se tajemně Leon a vyšli společně z cukrárny.

„Tak prosím." otevřel dveře od auta. Sherry se rozhlížela, kde to jsou. Tuhle část města neznala. „Pojď" zavolal od dveří Leon. Sherry přišla za ním. „Můžeš zazvonit." „Já?" divila se Sherry. „Ano ty, je to pro tebe." zasmál se. Sherry trošku nejistě zazvonila. Nevěděla, co čekat. Leon se jen v duchu smál tomu, jak to všechno pěkně vymyslel.

Najednouse otevřeli dveře a nich stála Claire. „Jeeeee!" vypískla Sherry s úsměvemskočila Claire kolem krku. „Leone moc děkuji. Líp jsi to vymyslet nemohl."„Není za co. Já teď pojedu za tvými rodiči, jakmile to vyřeším přijedu zpět.Platí?" zeptal se jí. „Jasně platí." usmála se na něj. Leon se už otočil achtěl odejít. Než stihl přijít k cestě kde stálo zaparkované auto drželaho Sherry kolem pasu. Leon se na ni ještě otočil a čupnul si k ní. „Moc děkuji.Za všechno, co pro mě děláte." řekla a objala ho kolem krku. Leon ji objalzpět. „Není vůbec za co." Stoupl si, nasedl do auta a odjel.