Opaky se přitahují

Cesta

Pohled Vaness

V pondělí brzy ráno jsem už stála před autobusem a předávala jsem kufr panu řidiči. Potom jsem vešla do autobusu a jdu za svou partou, která si sedla úplně do zadu i když jsem jim říkala, že nechci sedět v zadu.

V:,,To si že mě děláte srandu??"
T:,,Zlato, Ty tu nechceš sedět?"
V:,,Vždyť jsem vám říkala, že v zadu nemůžu sedět."
T:,,Ja zapomněl, Promiň."
V:,,Teď už s tím nic neuděláš."
T:,,Tak pojď, půjdeme dopředu."
V:,,Teď už je pozdě, já půjdu sama, stejně tam bude místo jenom pro jednu osobu."
T:,,Ne půjdu s tebou, Zlato."
V:,,No tak dobře." Tomáš vstal chytl mě za ruku, políbil mě. Šli jsme dopředu, sedli jsme si na sedadla, která byla přes uličku vedle toho kluka který neumí lyžovat, myslím že Honza, ano byl to Honza. Tomáš si sedl k oknu a já vedle něho, dala jsem si sluchátka, zapla netflix a položila si hlavu na Tomášovi ramena. Po asi hodině cesty jsem zahlédla koutkem oka jak si Honza hraje se svým fotoaparátem. Sundala jsem si jedno sluchátko a sedla si normálně abych mohla komunikovat s Honzou.

V:,,Budeš fotit i na lyžáku nějaké třídní fotky?"
H:,,To bylo na mě."
V:,,Jasne že na tebe, kdo jiný si tu hraje s fotoaparátem?"
H:,,No ne, jenom jsem nečekal, že mluvíš na mě."
V:,,Aha, no a budeš fotit."
H:,,Jo tak to je asi jediný co mě na tom lyžáku bude bavit."
V:,,Jak dlouho už fotíš?"
H:,,Už od mala."
V:,,Ukážeš mi nějakou fotku, jenom me zajímá jak jsou ty fotky kvalitní nikdy jsem tvoje neviděla."
H:,,Jasne, ale uvidíš je jenom z fotoaparátu."
V:,,Však v pohodě." Honza si na fotoaparátu něco nastavil něco, pak ho přiložil k oku řekl:,,Sýr." A cvakl fotky hned ji zkontroloval a pak mi ji ukázal.

H:,,Tahle se úplně nepovedla, ale prostě to se někdy stane."
V:,,Nepovedla, Vždyť je nádherná."
H:,,Mam i tvoje hezčí." Potom se zamlkl.
V:,,Cože?"
H:,,Ale ne, ne nic."
V:,,No dobře."
H:,,Na co to koukáš?"
V:,,Na Outer Banks, to je můj nejoblíbenější seriál, znáš ho?"
H:,,Jj, párkrát jsem to viděl."
V:,,Líbilo se ti?"
H:,,Jakože jo bylo to docela dobrý, nějak jsem to přežil."
V:,,Haha moc vtipné, to vážně v ničem nevidíš nic pozitivního?"
H:,,Ani ne."
V:,,Jsi strašný pesimista."
H:,,Ty zase strašná optimistka."
V:,,Porad lepší než být pořád negativní."

Najednou se přidal do naší konverzace i můj milovaný Tomášek.
T:,,Zlato, všechno v pohodě, neotravuje tě tento člověk?"
V:,,Nene, v pohodě jen jsem si s ním povídala."
T:,,Dobře." Tomáš zase zalezl a Honza po mě hodil vrazedny pohled a potichu řekl.
H:,,Vážně tě musí chránit, myslím si že bys to zvládla sama."
V:,,Však zvládla."
H:,,Tak proc to dělá?"
V:,,Protože je to můj přítel a chlapy to tak prostě dělají."
H:,,Ja jsem taky chlap a kdybych byl tvůj přítel tak samozřejmě pokud by bylo nějaké nebezpečí tak bych te chránil ale před takovouhle blbosti bych ani nezvedl očí, protože to by byla blbost." Trochu jsem se zarazila a oak trochu i zcervenala, ale odpověděla jsem mu rychle.
V:,,Jde vidět, ze jsi holku nikdy neměl, protože bys věděl, že bys ji chtěl chránit 24/7 i v těchto blbych případech, aspoň jde vidět, že mě opravdu miluje."
H:,,No tak promiňte slečno."