Nové začátky

1. Kapitola

A je to. Dokázala jsem to! Já, která měla strach, já to dokázala!

Stála jsem za dveřmi a opatrně otočila klíčkem v zámku. S povzdechnutím jsem začala ohřívat vodu v konvici, abych si udělala konečně kávu. Opravdu jsem to dokázala?? Opakovala jsem stejnou otázku dokola. Ano. Oficiálně jsem uzavřela starou kapitolu svého příběhu připravená začít ten nový. Nevěděla jsem jak, neměla jsem podporu, ale ten důležitý krok, i přes tu bolest, jsem udělala..

Ahoj, mé jméno je Natálie Formánková, je mi 25 let a oficiálně vám oznamuji, že vstupuji do nového života. Abyste byli v obraze, po 9 letech jsem musela ukončit vztah s teď už bývalým přítelem, který odešel před chvilkou z mého bytu.. Bohužel. Muselo to tak být, protože už to zkrátka neklapalo a každý jsme si šli svou cestou. Ano, mrzelo mě to, máme tolik zážitků, tolik vzpomínek, ale.. muselo to tak být.

Trápila jsem se poslední půl rok.. citlivost je jedna z mých vlastností, bohužel. Neustále jsem si opakovala: Co když přijdu o společné kamarády? Co když mě budou ostatní nenávidět?? Co když..? Okamžitě jsem zavrtěla hlavou a konvici vypnula. Myslím, že káva mi opravdu nepomůže a otevřela jsem flašku oblíbeného vína.. To je to, co jsem potřebovala. Nejen jsem přišla o vztah, ale také mě propustili z práce! Ano, je pravda, že mě nebavila, ale přece jen jsem potřebovala peníze. Co si teď počnu? Mám sice nějaké peníze našetřené, ale nevydrží mi věčně.

Posadila jsem se pohodlně na pohovku v obývacím pokoji a má kočka, Mia, si okamžitě lehla vedle mě.. věděla, že smutním. Pohladila jsem její bílou hebkou srst a ucítila její spokojené vrnění. ,,Neboj, zlato, vše nakonec dobře dopadne," řekla jsem jí.. Otevřela jsem svůj laptop a brouzdala po internetu. Nevědomky jsem si nalila třetí skleničku a cítila, jak je mi lépe.. alespoň v tuhle chvíli.

Začala jsem si hledat novou práci. Musí to být co nejdřív a co nejdřív musím začít znovu! A hlavně to musí být buď v místě, kde momentálně bydlím nebo aspoň poblíž mého bydliště. Momentálně bydlím v Jindřichově Hradci, což je v Jižních Čechách. Ptala jsem se sama sebe, co vlastně chci dělat? Co by mě bavilo? Uvědomila jsem si, že kromě psaní vlastně žádné koníčky nemám.. To je ono! Psaní! Vždycky jsem si přála psát, ať už knihy, články, a tak dále.. Pokročila jsem v hledání a zjistila, že hledají v jedné agentuře člověka, který by pomocí článků do časopisu pomáhal lidem. Taková menší poradna. Hmm.. to by možná šlo, i když sama potřebuji kolikrát poradit, myslím si, že by tohle pro nový začátek stačilo.

..

V inzerátu také psali, že je možnost „home office", což by se mi také kolikrát hodilo a plat je v dnešní době přijatelný. Dokonce by mi zbyly peníze navíc! Okey, jdu psát životopis.. řekla jsem si pro sebe a začala psát. Už jsem měla trošku upito, ale nevadí, životopis ještě zvládnu. Nezapomněla jsem se představit, napsat věk, co jsem vystudovala a měla jsem napsat i krátký životopis přímo o mě. To je snadné.. S úsměvem jsem tam vylíčila, co jsem zažila a co přežila, co jsem dokázala. Nějak mi nedocházelo, že jsem tam psala i věci, které nejsou v inzerátu podstatné, ale nevadí. Tak! Ještě vybrat slušnou fotku. A odeslat!

Spokojeně jsem si prohlížela svůj celkem dlouhý životopis. Vůbec mi nedocházelo, že jsem ho poslala skoro o půlnoci, ale to může být jedno. Buď mě vezmou nebo ne.. Dostala jsem hlad, tak jsem se šla podívat do ledničky, co tam mám.. Heh, samozřejmě.. Lednička téměř prázdná, v tom stresu jsem si zapomněla nakoupit.. Ale čínská polévka to zachránila. Taková nouzovka.

Po jídle jsem to odkráčela do koupelny. Usoudila jsem, že je na čase si dát sprchu. Znuděně jsem se prohlédla v zrcadle. Takhle jsem vážně vypadala celý den? Popadla jsem kartáč a rozčesávala své splihlé, tmavě hnědé dlouhé vlasy bez života. Všimla jsem si, že se poslední dobou skoro vůbec nelíčím, přitom dřív jsem si make-up dávala. Momentálně používám jen světlý pudr, řasenku a obočí si maluji pomocí stín, protože bez nich bych vypadala jak smrtka. No, měla bych si konečně umýt vlasy a dát se nějak do kupy.. Říkala jsem si pro sebe při pohledu do zrcadla svýma zelenýma očima, které mám po tátovi.. o němž vůbec nic nevím.