láska z directu

1

neděle, 26. února 2023

Zpráva se líbí. Výborně.

Už dávno jsem pochopila, že tohle je jen jemnější forma zobrazena. Jinej způsob, jak říct: "Možná jsi docela fajn, ale občas už je tě trochu moc. Dej mi chvilku pokoj.". Nejsem naivní. Takže pokaždý, co mi přijde upozornění oznamující prosté a mnou tolik nenáviděné "zpráva se líbí", je mi fakt nanic. A jsem odhodlaná, že příště budu tou odtažitější já. Nebudu mu tak rychle reagovat na zprávy a už vůbec mu sama od sebe nenapíšu. Bohužel mi tohle moje "předsevzetí" vždycky vydrží možná tak dlouho jako když jsem si řekla, že omezím konzumaci čokolády. Je to nemožný. A ještě se mi zhorší psychika - poslední, co člověk potřebuje.

A tak jsem jenom otráveně odhodila mobil a radši začala přemýšlet nad tím, kam se zase zatoulaly všechny části mýho oblečení na běhání. Jo, vyčistit si hlavu. Dobrých deset minut mi zabralo sbírání jmenovaných kusů oděvu ze všech možných koutů pokoje. Dalších pár chvil mi pak zabralo vytvoření culíku, kterej musí být pochopitelně dokonalej. Pak jsem se ještě přesvědčila, že zásoba stažených epizod všemožných podcastů neklesla pod číslo pět a sluchátka mi nekleknou hned za příštím rohem.

Cestou ke vchodovým dveřím jsem se marně snažila posbírat nějakou motivaci a vymyslet dostatečně dobrou odměnu, kterou si nadělím hned po návratu domů, abych se vůbec odhodlala do té vlezlé zimy vkročit. Počasí nic moc, ale co taky člověk od konce února může chtít, ne? Nakonec jsem si řekla, že běhání je pořád lepší než sedět nad úkolama ze stereometrie nebo u tiktoku, přičemž u druhého jmenovaného bych si stejně jenom vyčítala prokrastinaci. Proto jsem si rychle dala lehký strečink dřív, než jsem si to stačila rozmyslet, a vyběhla do soumraku.