Všude a zároveň nikdy. Spolu a zároveň tak daleko od sebe. Před uličku, silnici, galaxii, půlměsíc.
Vídám tě, snad víc a víc a to cítím je snad kýč. Proč mi lezeš na oči, proč neodejdeš, však by to nebylo od věci. Proč se stále vracíš a moje chvilky, kdy na tebe nemyslím, kazíš. Proč mě dýchat nenecháš, proč mě trýzníš dál a dál.
Nech mě prosím opustit, všechnu lásku vypustit. Tu co mi dny i noci kazí, proč představuju si jak jsme oba nazí, ale to bys nechtěl, věř mi. Nechceš vidět moje jizvy. Co si kurva nalhávám, však o tebe sílu nemám stát.
Je to až moc dlouho, co umírám touhou. Obejmout tě, líbat na rtech, tulit se a muchlovat. S tebou, jen a pouze s tebou, je mi jedno co ostatní melou. Že se k sobě nehodíme, že nemívám dobré chvíle, že kouřim a vapuju, že o nežití uvažuju.
Chci tvé tváře do dlaní chytnout a cítit to horko co s tebe sálá, pohlédnout do tvých přenádherných očí a říct jak tě mám zoufale ráda. Ale to se nestane, snažím se všemu ve mě říct až s tím konečně přestane, že to nikam nevede. Že ty polibky po těle jsou jen iluze, drazí přátelé, ale ono odmítá poslechnout, odmítá mě nechat se nadechnout.
Tvoje prsty držící moje, kdy si říkám, kurva Dane.
Ten pocit, když se dotýkáme dlaněmi a jdeme do města, do kavárny, kde mi koupíš ochucené Latte, i když tvoje peneženka zkape. Ale ty se nebráníš, chceš můj úsměv navrátit. A jak sedíme na terase, zastavíme se zas v čase. Hledíme si do očí, to ty jsi to, o čem sním.
Zajímalo by mě, jestli jsi aspoň někdy, jedinkrát, třeba jen v opilosti přemýšlel stejně. Viděl ve mě oporu, všudy přítomnou podporu. Chci tvé prsteny nosit a tvojí mikinu zkusit, chci aby ses na mě podíval a viděl tu dokonalost co se hluboko skrývá. Chci tě, chci abys mi na dobrou noc zpíval a láskyplně šeptal jak si o mně sníval.
Jenomže co když ne, co když se to nestane. To je to co mě furt ničí proč zoufale pláču v křečích. Dane, já tě miluju i když pořád svědomí zpytuju.
Co je to za troufalost, to není tvoje starost, neznáš mě a nevnímáš, to jen já v tvé nepřítomnosti na stesk umírám.
- poznání lásky
ČTEŠ
Rozpolcená duše
PoetrySvět vyskloňovaný podle emocí. Svět z pohledu dívky co naději na láska ztratila, a i tak se znovu zamilovala, jenomže tentokrát s tím bojuje a prohrává, a tak se zoufale ptá osudu, co má protentokrát s ní v plánu.
