Royal blood: Rodinné tajemství

2.

,, Jak na to přijde čas princezno?" Ptá se zvědavě Aurelie. ,, Víš on mi něco tají," pokrčila jsem rameny.
,, Sestřičko, mohl bych tě o něco požádat?" Ozval se bratrův hlas za mými zády. ,, Jasně, bratříčku o cokoliv." Odpověděla jsem se smíchem. ,, No, už ti otec říkal, že my dva budeme spolu vládnout?"
,, Cože?" ,, Já myslela, že budeš mít titul princ z Tarindungu," řekla jsem šokovaně. ,, No otec rozhodl jinak," vysvětlil Lur a usmál se.
,, Aha, dobře a co podle tebe mám tedy udělat, když si mě o to požádal?" ,, Víš chci být králem jako můj otec." ,, Nebojácný, bojovat ve válce...." ,, Bratře, tak mi řekni, cos po mě chtěl?!" Křikla jsem na něj. ,, Nevíš, jak by se to dalo vyřesit?" ,, Vždyť je to absolutně nemožné!" ,, Ach bratře, před chvílí si se usmíval a teď máš výraz, jako by tě vyplivla kráva," řekla jsem. ,, Reyo mě to došlo až teď, že nemůžeme spolu vládnout!" ,, Vždyť jsme sourozenci!" ,, Já vím ale nemusíš to vykřikovat do celého světa," řekla jsem mu.
,, Nechápu tvého otce," řekla Aurelie, která nám nechala chvíli soukromí. ,, Já tě naprosto chápu, Reyo." Řekl Lur. ,, Ale proč by i tebe, Lure, chtěl mít za krále?" Kroutila jsem hlavou.
,, Asi potomci mužského rodu mají...."
,, Já vím, co chceš říct na trůn má větší právo ten, kdo je starší ne?" ,, No to asi ne, když budu i já králem," řekne Lur.
,, Budu se ho na to ještě muset zeptat," řeknu Lurovi a odejdu společně s Aurelií k ložnici mého otce. Právě odpočívá.

Přejdu ke dveřím a párkrát zaťukám. ,, Můžete vstoupit," zavelel otcům hlas a já nahmatala kliku a zmáčkla ji.
,, Reyo, co ty tady pohledáváš?" Zeptal se. ,, Otče, nemůžu já a Lur spolu vládnouti...."
,, Reyo, je to to nejlepší řešení," přerušil mě tiše otec.  ,, Je sice mužským potomkem ale výhradně vládnou následníci...."
,, Mýlíš se, je jedno jestli si mužským potomkem nebo následovnicí..."
,, Otče, to rozhodně jedno není," přerušila jsem ho chladně.