Deník Friday Addamsové

Kapitola druhá

,,Co tady chceš...počkat ty jsi..." ,,ty jsi Xavier že slyšela jsem o tobě". ,,Friday...jo nenecháš mě mluvit jako tvoje sestra" řekl Xavier.,,Tak znovu co tady chceš" řekla Bianka ,,já chci být ve vašem klubu máte úžasnou historii klubu a skvělou knihovnu" řekla jsem ,,jsi ambiciózní tak proč ne že?" řekla Bianka. Ale Xavier tak šťastně nevypadal ,,nic proti tobě Bianko ano Friday Addamsová na to jde velice chytře, ale poněkud zastarale já tě totiž prokouknul za zády schováváš knihu bájný a současných neutvůr Chrise Lennese 1936 je to totiž jediná kniha zmiňující se ve velkém množství informací o Hidech. Proto se tě ptám Friday Addamsová a mám už podezdření ode dne, kdy jsi přijela jsi Hide?" zeptal se v ostražitosti Xavier. ,,NE, ale děkuji za čas na odvázání" řekla jsem trochu arogantním tónem. Všichni na mě vyjeveně čuměli, ale já v klidu, arogantně a egoisticky odešla.
Druhý den ráno za mnou přišla Bianka a ostrým hlasem mi vyčinila a pohrozila abych si na ní dala pozor, ale já se jen egoisticky usmála. V knihe bylo napsáno, že Hida musí někdo ovládat a nutit ho zabíjet ,,jak to musí být uspokojující" řekla jsem zamyšlená nahlas. Hidi také mají různé druhy Hid ogárenes a Hid žaratěloec...,,Co?" přesmyčky jsem samozřejmě hned rozluštila orgány, těložravec, ale stál za mnou Xavier. ,,Vrať mi tu knihu nemáš právo ji u sebe mít" řekl naštvaně ,,budeš si ji ode mě brát násilím?" řekla jsem ledabyle.

,,Ne, ale chci ji zpátky, protože na ni nemáš právo v klubu" odsekl mi Xavier v tom, ale přišla...Wednesday? ,,nech ji být, protože jestli vím zrovna ty jsi byl proti přijetí do klubu zřejmě tam máš velký vliv, když ostatní souhlasily" řekla bezcitně a chladně. ,,Nikdo mě nemusí bránit umím se bránit sama bez cizí pomoci...jo a tu knihu ti nevrátím...blbe." řekla jsem se šibalským úsměvem. To je obe rozhodilo a já se arogantně otočila a odešla.
Na nos mi spadla první sněhová vločka, alespoň ti od těch parchantů bude na chvíli klid...,,pozor důležité hlášení dnes ráno bylo v našem lese nalezeno tělo turisty, proto policie zakázala vstup do lesa a já také zakazuji zbytečné vycházení ze školy." oznámila nám ředitelka. ,,Veci víš co to znamená? To znamená, že konečně bude zábava. Takže se večer vydáme do lesa...ale co řekneme Wednesday? Napadá tě něco?" řekla jsem. ,,Ťuk ťuk ťuk ťukťukťukťukťuk." řekla Vec. Jo to mě napadlo taky, ale je to dost ohrané.Co třeba...jdu na menší procházku procházku po škole?" navrhla jsem. ,,Ťuk ťuk ťuk ťukťukťukťukťuk taktaktaktak ťuk ťuk ťuk?" navrhla Vec ,,stejně si řeknu co budu chtít." řekla jsem trdohlavě. 
Pomalu jsem se chystala vyjít ven, když v tom se Wednesday zeptala kam jdu a já odpověděla již předpřipravenou větou. A ta také zafungovala tak jak jsem očekávala, takže jsem mohla v klidu a nezahrňována zbytečnými dotazy odejít do lesa. Vec i Věc šli se mnou Wednesday, ale netušila že jde se mnou. Ťuk ťuk ťuk ťukťukťukťukťuk Věc na tom však trvala tak jsem ji vzala s sebou, protože by mě jinak práskla.
V lese byla tma, ale to byla ,,dovolená mých snů", protože tmou a strachem pohrdám a taky si v nich libuji. Věc mi ale poklepala na rameno...ukázala na starou modlitebnu a chtěla mi o ní vyprávět o ní a o Ghoody, ale já ji zarazila ,,já znám rodinnou historii" byla to jedna z věcí, na kterou babička dbala abych věděla.
V tom se, ale něco mihlo ve křoví, já zbystřila a zaměřila jsem zrak na místo, kde by se mohl dotyčný objevit. A zase se v křoví něco mihlo, já se otočila a to byla chyba, protože když jsem se otočila zpět stálo to přede mnou byl...byl to šerif? ,,Mladá dámo neměla byste tu být" řekl povýšeně ,,ale proč ne? Šerife Galphine... a co vy tu děláte?" řekla jsem také arogantně. Já...já tu..." koktal ,,hledáte tu syna, že?" řekla jsem s povýšeneckým úsměvem. ,,Jak...jak...,jak to víš...ty jsi ho viděla...počkat jak víš, že je to můj syn a že ho hledám?" zeptal se poněkud zmateně a překvapeně. ,,Chodil s mou...mou...mou já to prostě neřeknu s mou...mou sestrou.UF" vykoktala jsem ze sebe naštvaně. ,, TY JSI SESTRA WEDNESDAY? Tak jo to by dávalo smysl jsi arogantní, nikdy se nesměješ, nebojíš, máš furt vážný obličej, máš zajímavé a informované dotazy a kurevsky dobrý argumenty." řekl. ,,JÁ NEJSEM JAKO MOJE SESTRA" vykřikla jsem mu přímo do obličeje. ,,Fajn...fajn jak se vlastně jmenuješ Thursday? řekl se smíchem. ,,Friday" řekla jsem s poněkud naštvaným obličejem. ,,Fakt to vám rodiče nemohli dát normální jména? Jak se jmenuje váš bratr? Monday?" smál se ještě víc. ,,    Ne Pugsley" odsekla jsem. ,,Víš co uděláme dohodu já neřeknu ředitelce, že jsi tu byla a ty nikomu neřekneš co tady dělám bereš? řekl seriózně. ,,To nemůžu slíbit, ale dobře." řekla jsem uraženě a odešla jsem.
Když jsem přišla na pokoj čekala na mě Wednesday a ředitelka. ,,Kde jste byla slečno Addamsová hledali jsme vás snad všude." řekla ustaraně ředitelka a Wednesday vypadala taky ustaraně? ,,To je náhoda myslím, že jsem vás na chodbě viděla." řekla jsem zamyšleně a tázavě. ,,Tak dobře, ale ty jsi mě neslyšela jak jsem mluvila do rozhlasu? Že máte opouštět budovu?" řekla ustaraně. ,,Ale paní ředitelko já neopustila budovu školy, byla jsem pouze ve škole." řekla jsem přesvědčivě a arogantně. Potom už nás nechala být, popřála nám dobrou noc a odeš