Spooksville - Poslední svého druhu

Část 14.

Tak to bude drsný...

Seděl jsem u ní dlouho. Nemohl jsem... Nemohl jsem od ní odejít. Nemohl jsem ji nechat umřít. Prostě nemohl. Musel jsem ji hlídat. Co kdyby se probudila? Nebo co kdyby se jí něco stalo? Vyčítal bych si, že jsem odešel. Pustil jsem si televizi, ale nic tam nedávali, tak jsem ji znechuceně vypl.

„Fuck," zamumlal jsem a zvedl se z gauče. Vím, že se to nesluší, ale ona je v bezvědomí, takže co. Došel jsem ke schodům do prvního patra a tam jsem se ještě na chvíli zastavil, než jsem po nich začal stoupat. Byla to velká místnost. Otevřená po pravé straně, po levé byl asi jediný pokoj. Ale to, co tady měla, mě překvapilo. Byly tu asi dva plakáty Fall Out Boy, jeden AC/DC, jeden Iron Maiden a pak něco, co vypadalo jako...

„Kabát?" přečetl jsem to jaksi krkolomně. Pokrčil jsem rameny. Také tu měla vyskládány dvě elektrické kytary a jednu normální, vedle nich trůnily bicí. A tomu všemu kralovalo moderní stereo. Přišel jsem k tomu a se zájmem si prohlédl její cédéčka. Fall Out Boy tomu kralovali. Ale také jsem si všiml, že nad pohovkou, která tady stála, visí několik obrazů. Jenom tužkou, ale přesto moc krásným a čímdýl jsem se na ně díval, tím byly krásnější. Strávil jsem tady asi hodinu, ale pak jsem šel zpátky dolů, kde mě lákala knihovna. Z té pohody mě vyrušilo prudké zalapání po dechu a výkřik.

„Lovci!" vykřikla Candy a zprudka se posadila.

„Co?" zeptal jsem se zmateně.

„Jsou všude. Chtějí svoji kořist za každou cenu!" To, co říkala, mi nedávalo smysl.

„Cože?"

„Nechápeš?! To oni! Za všechno můžou oni!" zaječela a ruka jí vystřelila někam ke stěně. Pohlédl jsem tam a uviděl obraz, který byl tužkou a jednou barvou. Červenou. Barvou krve... Byli tam nějací lidé, se zbraněmi a na nich byly červenou barvou krvavé stříkance.

„Za co můžou?" chtěl jsem vědět.

„Za všechno! Za to, že jsem tady! Za to, že... Ale proč se s tebou vůbec bavím?! Co tady chceš? Jsi s nima? Mě nechytíš, na to jsem moc rychlá!" křikla a já byl přesvědčen, že se definitivně zcvokla. Otočila se a vyběhla z domu.

„Candy!" zavolal jsem na ni, ale neposlouchala jsem. „Do háje." Vyběhl jsem za ní a stačil zabouchnout dveře. Utíkala neuvěřitelně rychle, ale pomalu jsem se na ni dotahoval. Vyběhla na silnici a zrovna tam jelo auto a mě přišlo, že ho neviděla. Ale to jsem si jen myslel. Auto zatroubilo, ale ona místo toho, aby uskočila, se k němu otočila čelem a její oči měly barvu písku. Zařvala a přeskočila to auto. No, přeskočila, přeběhla mu přes kapotu. Ten někdo jen zavrtěl hlavou a odbočil se, z čehož jsem usoudil, že je to nadpřirozený.

„Candy! Kurva, zastav!" křikl jsem, ale ona se rozběhla ještě rychleji. Najednou zmizela ve tmě, protože tam nesvítilo světlo a já ji ztratil z očí. Kdyby se ze tmy nevyběhla puma, nevěděl bych, kde je. Upřela na mě zářivé oči, mávla tlapou a odhalila tesáky, jako by říkala jestli to dokážeš, chyť mě, vlku. Výzvu jsem přijal a převtělil se. Čich a sluch se mi mnohokrát zvětšili. Rozběhl jsem se za ní. Co ji to ale popadlo? Vážně mám pocit, že jí hráblo. Zavrčel jsem a odbočil do vedlejší ulice, aby mě nezahlédli lidé. No tak, čiči, kde jsi? pomyslel jsem si a rozhlédl se. 

Neviděl jsem ji, ale můj čich mě naváděl. Cítil jsem ji tak jasně, jakoby byla nějaká kytka. Tiše jsem našlapoval, jedna tlapa za druhou, a neustále jsem měnil směr. Doufal jsem, že zůstane ve městě, ale vyšla z něj a její pach mě vedl dál a dál. Zrychlil jsem do klusu a pach byl víc a víc zřetelnější. Z roviny se stal kopec a já běžel do kopce, kudy podle mého čichu běžela i ona. Když se ze svahu stala zase rovina, objevil jsem se na mýtině, na které stál jediný velký strom a byl z ní krásný výhled na město, jehož světla svítila a dávala světu vědět, že existuje město jménem Springville. Výhled mě uchvátil tak moc, že jsem málem zapomněl, proč jsem tady. Málem.

Odněkud se ozval řev a něco mě přišpendlilo k zemi. Zakňučel jsem a ohnal se po zvířeti, které mělo pach Candy. Shodil jsem ji ze sebe a ona dopadla na záda, ale velice rychle se zvedla. Vyskočil jsem na nohy a natočil se k ní tak, abych měl chráněný bok, ale viděl na ni dobře. Zavrčel jsem a odhalil zuby. Zavrčení mi oplatila a popošla. Chodili jsme kolem sebe v kruhu, zuby ceníc jeden na druhého. Nechtěl jsem jí ublížit, ale ona vypadala, že chce ublížit mně. Hledal jsem jakýkoliv náznak, že na mě chce zaútočit. Ale když s odrazila ke skoku, nepoznal jsem to. Vteřinu před srážkou jsem uhnul a písková šelma proletěla kolem mě. Její dopad byl tak silný, že sem doslova zatřásla. Otočila se rychleji, než jsem čekal a znovu po mně skočila. Svalili jsme se na zem, ona se mi začala sápat po krku a já se snažil co to šlo, aby neskončila jako vrah s celou tlamou od krve. Chci, abychom byli jiní, než říká naše rasa. Jenže jsme se ocitli v patové situaci. Nedokázal bych se převtělit, když na mě leží. Nestihl bych to, protože by mě dřív zabila. Zapřel jsem se a tlapama ji odhodil. Proletěla se vzduchem, načež na zem dopadla asi o tři metry dál. Mezitím, co si hrála na ptáčka, jsem se stihl převtělit a vyskočit na nohy.

„Candy, poslouchej mě!" vyjekl jsem. Písková puma se postavila na všechny čtyři a vycenila na zuby. Oči jí zazářily do tmy a já v nich přečetl to, že mě absolutně neposlouchá. 

„Candy, já ti nechci ublížit. Já ti chci pomoct. Chápeš? Nejsem Lovec nebo co to. Pamatuješ si na mě, ne? Neříkej mi, že ne. Jacob. Jacob Cross. Ten hodnej psík. To milé vlčátko, které se k tobě chovalo líp ne kdokoliv dřív," mluvil jsem a mluvil, a jak se zdálo, pumu to zaujalo. Jak to vím? Nejspíš tak, že se mě nepokusila zabít. Jen stála s vyceněnými zuby, ale i ty pomalu schovala. Svěsila ocas a dřív, než jsem stihl mrknout, stála přede mnou Candy s ostražitým výrazem v očích, ale i s mírným úsměvem na rtech.

„Milé vlčátko?" povytáhla jedno obočí. Ošil jsem se. „To nebylo zrovna nejlepší přirovnání."

~Ahojte, NePŘíci! Já vím, já vím. Díl o ničem, ale co už. A taky vím, že je to už kurva dlouho, ale jestli tu někdo ze čtenářů zůstal, ozvěte se komentem nebo dejte vote :D Áno áno ☻☻

~Díl je slabý, tak pardon. Ale je tu po dlouhých měsících, tak snad se vám alespoň trochu líbí :)

~ZuFa2001