Deník Friday Addamsové

Kapitola první

Když mě mí rodiče odvezli k mocné čarodějnici Marylin Addamsové mé babičce bylo mi pouhých 6 let. Měla jsem strach, ale má babička mi v ten den řekla ,,strach je bezbrannost a slabost zároveň. Ty chceš být slabá a bezbranná?" Odpověděla jsem tak jak mi srdce řeklo...NE. Babička se Ďábelsky usmála a odvedla mě do pokoje, kde mi dala klíček na náhrdelníku mezi tím rodiče odjeli a nechali mě napospas osudu a Marylin.

O 10 let později

Je to již deset let co mě tu rodiče nechali a neozvali se, až teď. Co mohou jen chtít...po deseti letech? Odpuštění? Tak to ani náhodou, jestliže přijeli žádat jen o odpuštění tak to ať si TRHNOU. Mám jich už dost matky, otce, Wednesday i toho otravného bratra nevím jak se jmenuje, ale vím že je otravný a hloupý a plný strachu tedy slabý a bezbranný.

,,Friday zlatíčko, pavoučku, stvůřičko, příšer..." řekla matka. ,,Jojojo chápu rádi mě vidíte, ale já nevím co po mě chcete a proč tu jste" řekla jsem.,,Máme v plánu tě přihlásit...no vlastně jsme to už udělali do Nikdy víc a..." řekl otec ,, co proč jste to udělali tam přece chodí Wednesday Addamsová...proč  chcete aby tam chodila také?" ,,Máš tam přece i sestru a to bude pro tebe výhoda" řekl otec. NE babička mě naučila vše co umím a vy mě teď chcete šoupnout do školy pro ty podivíny co tam jako mám asi dělat učit se o masožravkách a střílet z luku...to už všechno umím. Tak proč?" ,,Protože se za dva měsíce rozplynu v prach...taková je kletba, takový je osud" řekla v tu chvíli babička a já zkoprněla, zdřevěněla a zapadl mi jazyk, nemohla jsem mluvit. Chtěla jsem utéct, ale neměla jsem strach, jen hrůzu, že se o mě budou starat rodiče. Já nemám nikoho kdo by se o mě postaral tak dobře ani rodiče se o mě neumí pořádně postarat, celý život se mnou nebyli a teď se o mě mají starat? Toto nedopadne dobře nejen proto, že neví co mám ráda, ale i protože je moc nemusím dali mě v 6 letech k babičce (sici jim jsem za to vděčná, ale i tak).

,,Tak pojď jedeme" řekl v klidu otec. ,,Jak to můžeš říct tak v klidu" vybuchla jsem už. Otec se velice naštval a vybuchl taky, po dlouhém dohadování a hašteření jsem došla k závěru, že hádka je úplně zbytečná a že je zbytečné otce (pokud mu tak ještě smím říkat) přesvědčovat o tom že je hloupý, ignorant a magor tak jsem toho nechala. Souhlasila jsem s tím, že pojedu a budu studovat na Nikdy víc, ale dopředu jsem oznámila že tam dlouho nebudu.

Když jsme dorazili na Nikdy víc přivítala mě ředitelka školy a WEDNESDAY MOJE SESTRA chápete to mám sestru, která se o mě v životě nezajímala a v životě jsem ji nechyběla a to toho máme tolik společného- brutální vraždy, tzv, poker face, ruku jako mazlíčka, účes, máme rádi černou barvu a spoustu dalších věcí. Jen tam tak stála a zírala na mě a já zase na ni. Taky mě přivítala moje nová spolubydlící a čirou náhodou je to sestra spolubydlící Wednesday. Proč? Já nevím náhoda? Na ně nevěřím nic není náhoda.

,,Ahoj jsem Wednes..."řekla. ,,Já vím" řekla jsem. ,,Aha...to jsem nevěděla...asi mi to mohlo dojít" řekla Wednesday. Já jsem to přešla a zeptala jsem se ji ,,ty jsi o mě nikdy nejevila a ani nechtěla jevit zájem" řekla jsem ji narovinu.

,,A měla bych...vždyť jsem tě deset let neviděla a..."řekla ,,ty tys o mě nikdy nejevila zájem ani, v dětství jsi mě kopala, odháněla a celkově jsi mě už v té době neměla ráda" odsekla jsem. V tom už ale zasáhla matka ,,přestaňte se hašteřit A poslouchejte nakonec se rozhodlo, že budete bydlet spo..."  ,,NE...NE...A NE V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ" vykřikly jsme najednou se sestrou, ale matka nás zřejmě neposlouchala a mlela si svoje dále ,,víte jak by to bylo úžasné kdybych kdysi bydlela se sestrou?" žvanila zase svoje matka. ,,Ne já nesouhlasím to je absolutní já s někým tak...tak arogantním aa morbidním a tak lehkomyslným a..." řekla Wednesday. ,,Zdá se mi to nebo jsi právě jen popsala sebe?"skočila jsem ji najednou do řeči Věřte tomu nebo ne ona se neurazila a to jsem to čekala, protože bych jsi v tom libovala. A hádejte kde teď jsem...v pokoji s Wednesday. Kdo by to jen čekal že? No při příjezdu na Nikdy víc jsem to nějak tak čekala, protože jak již víte takové nápady jsou u mých rodičů normální.

,,Třído chtěla bych vám představit Friday Addamsovou je to vaše nová spolužačka" oznámila ředitelka,, pozor je trochu výstřední, morbidní a arogantní" dodala šeptem jako by si snad myslela, že ji neslyším. A navíc byla to hodina španělštiny takže jsem nemusela dávat pozor, protože španělsky už umím perfektně...Tenía algo más que hacer.

V knihovně jsem si totiž všimla historických záznamů školy a našla jsem tam dost zajímavé informace o daných nestvůrách, ale název nestvůry je vytrhlí KDO...KDO...KONEČNĚ NĚJAKÁ ZÁBAVA A ONO TO NĚKDO VYTRHL TO MUSEL BÝT NĚJAKÝ DEBIL.

,,Ahoj já jsem Ynis sestra Enis mohla bys mi o sobě něco pově..." ,,Proč bych měla" odsekla jsem, protože opravdu netoužím se s ní seznámit. ,,Jsem z školní rady a vedu evidenci o studentech, mám se zajímat o to co je baví, jaké mají zájmy, co rádi jedí..."

,,Jasně chápu tak jo hraju na skleničky a housle, píši tryherlovou knihu, mám zde přítele Vec je to sestra Věci, ale je doslova levá a mé oblíbené jídlo jsou kuřecí játra " odpověděla jsem rychle. ,,Aha mohla bys mi to napsat mluvíš dost rychle a já píšu dost pomalu..." ,,mluvím rychle jen v případě, že je mi konverzace nepříjemná, zbytečná nebo totálně u někde takže nazdar" běžela jsem rychle do knihovny stínů o té se mi včera přeřekla ,, má milá sestřička" takže tam běžím pro knihu o těch nestvůrách...HIDECH to..to...JÁ TEN NÁZEV MÁM...počkat..oni...nevyhynuli minimálně jeden ještě žije a já ho taky najdu.