„Ať žije král!“ Jen s největším úsilím držím hlavu vzpřímenou a odolávám tlaku zlaté lví masky.
„Ať žije král!” Ztuhlé nohy a rytmus chůze koně, který se jen s námahou vleče pod tíhou zlata. Cítím, jak se třese.
„Ať žije král!“ Úzkými průzory ve zlaté masce zpozoruji cíl své triumfální jízdy-obchod s maskami.
„Ať žije král.” Ze dveří vyjde majitel obchodu a hluboce se mi ukloní.„Pojďte dál vaše Veličenstvo.“
Dav ztichne.
Ví, co se teď bude dít. Doteď jsem měl na sobě masku svého předchůdce, ale teď dojde k výběru mé vlastní masky. Jaká ta maska bude, rozhodne o průběhu celé mé vlády.
Sesednu z koně a pokynu klečícímu majiteli obchodu s maskami, aby se zvedl.
Pak vejdu do obchodu.
Na policích se nachází celá řada masek různých tvarů a barev. Vím, co jsem, ale čím chci být?
Nechci být takový jako všichni ostatní přede mnou. Moje vláda bude jiná. Nechci, aby můj výběr byl nudný a neoriginální.
Úplně vzadu v té nejhornější polici uvidím jednu, která se výrazně liší od ostatních. Natáhnu se pro ni. Je to obyčejná maska bez ozdob, taková, kterou nosí většina lidí. Až na to, že tuto by si nikdo nevybral. Je málo lidí chce na lidi působit těmito způsoby. Tedy buď hravě a dětinsky, nebo mrazivě a bezcitně. Koukám se tu na masku sněhuláka.
„Moc se omlouvám, tuhle jsem zapomněl uklidit. Na krále se přece nehodí.“
Otočím se a pohlédnu na majitele obchodu.„Ty se opovažuješ soudit, co je pro krále vhodné a co, ne?!”
Muž přede mnou schová třesoucí se ruce za záda.„Ne, můj pane. To nikdy.“
„Udělej mi ji z nějakého kvalitnějšího materiálu.“
„Ano, můj pane.“
„A pospěš si s tím, počkám si tady na to.“
„Ano, můj pane.”
***
Skrz průzory lví masky si prohlížím svou novou masku sněhuláka. Je to opravdu mistrně udělaná práce. Nikdo nemůže pochybovat o tom, že já jsem král.
„Vezmu si ji mistře.“
„Byla velká čest pro vás pracovat, můj pane. Nyní pojďte, dovedu vás do salonku, kde si budete moct vyměnit své masky.“
Potom, co se za mnou zaklapnou dveře, se nejdříve posadím na zlatě vyšívané křesílko a pohodlně se opřu. Pak si opatrně sundám lví masku mého předchůdce. Několikrát ji otočím v rukou. Vláda lva končí. Končí vláda pyšného a slabého krále. Krále, který se nechal porazit. Uchopím svou novou masku. Teď vládne sněhulák.
***
Reakce lidu po mém vyjití z obchodu je mírně řečeno zaražená. Bojí se. Bojí se následujících let.
Po chvilce se ale několik z nich odhodlá zakřičet:„Ať žije král sněhulák!“ Ojedinělé výkřiky se šíří davem dál a dál, až mě jejich křik dokonale obklopí.
