RMT v Kimetsu no Yaiba (REMAKE)

Opening

??? POV:
Byli jsme s RMT na chatě jako vždy, sranda, smáli jsme se ale najednou jsem nikoho nenašel, chodil jsem různě po chatě a viděl jsem jen ty dvě KUNDY (mínila jsem že se ru bude nadávat? Ne? Tak bude :)

Jen jsem z RMT potkal Adélu, a ta byla zamklá a s někým telefonovala, vypadalo že to je vážný.

Adéla: -So he's somewhere in Amsterdam? Why does every law breaker go to Amsterdam?
????: It's a smuggling hub, that's why.

Zaklepal jsem, a ona mi s překvapením odemkla.

Adéla: No co je?
????: No...víš že všichni zmizeli?
Adéla: Co?
?????: Ada, what's going on?
Adéla: Ehm...Maty, běž teď někam jinam ale hlavně to NIKOMU neříkej ju?
Maty: Dobře?

Nikoho POV:
Maty odešel, bez otázek, to je dobře. Adéla pokračovala v hovoru s těmi lidmi. Po chvíli to přeci netípla ale chodila různě po místech aby věděla že opravdu jsou pryč a že tohle neni další blbina co někdo vymyslel.

Nikdo nikde, ani stopa po nich. Adéla šla pro takový menší batoh, dala si do něj věci který by se mohli hodit.

Dala si tam sadu (12) intercomů, to jsou takový ty sluchátka který mají securiťáci a podobně, můžou být velký i malý, ona měla malý protože JO. Dál si tam dala takový ty malý rádia který jsou připojený k tim intercomům, pistol si tam dala a náboje, baterku, plynovou masku, nůž a zápisník s tužkou.

???: Ada, what's goining on?
Adéla: Just my friends doining dumb stuff, so nothing.
?????: Well, you don't sound like it.
Adéla: Well everything's okay, now I need to go. Out.

Adéla to zavěsila a vzala si ten batoh na záda a najednou jí něco chytlo za nohu a vtáhlo jí to do země.

Adély POV:
Byla jsem v nějakym lese. Neměla jsem brýle což jsem si celkem myslela že vidim úplný nic kvůli tomu ale v realitě byla jen tma. Zvedla jsem se ze země, vypadalo to že žádný rány nemám, to je dobrý, batoh mám to je skvělý. Vyndala jsem si baterku a pistol.

Šla jsem pomalu, v tu chvíli co jsem fakt už neviděla tak jsem zapla tu baterku. Našla jsem mapu a byli jsme na nějakých horách. No byla mi celkem zima takže to celkem dávalo smysl.

No co s tou informací udělám? Nic jen vim že jsem někde v Japonsku. No prostě jsem šla dál s doufáním že potkám RMT.

No...po pár hodinách jsem je našla, a Miloše napadla nějaká věc co vypadala jak z hororu. Střelila jsem po tý věci do hlavy a vypadalo to že je to mrtvý. To je dobře.

Adéla: Hej, jsi v pohodě?
Miloš: Jo? ...To si děláš srandu ne?
Adéla: Co?
Miloš: My jsme si nemohli vzít ani tužku s sebou a ty máš celej bágl?
Adéla: Váš problém.

Jsem se zasmála, povídali jsme si ale my jsme si tak trochu nevšimli že ta věc se zase začla hýbat, no v tu chvíli mu někdo usekl hlavu.

Týna: Hm?

Viděla jsem tam nějakého muže, s černými vlasy, modrýma očima a měl jaký-si kabát na sobě, nebo mikinu? Bundu? Nevím. Byl ale takový narůžověle červený a z druhé strany žluto-zelený se vzorami. Měl u sebe meč, takový ty katany nebo jak se tomu nazývá.

Šárka: Kdo jste?
Giyu: Tomioka Giyu.
Bára: Hele víme jak to chodí, teď budeš chtít něco za to že jsi nám pomohl.
Giyu: Ani ne, ale teď když si to zmínila, jděte na horu Sagiri. Je tam Urokodaki, jistli chcete, vytrénuje z vás zabijáky démonů.
Adéla: Co tim myslíš...."z vás"?

Jsem se na něj podívala, celkem to řekl jako kdyby nás chtěl vyprovokovat.

Giyu: Jste děti. Tečka.

Zbystřila jsem oči na něj, potom co to leavenul tak jsem si dala tu pistol zpátky do batohu.

Miloš: No tak kam se jde?
Adéla: Jde se asi na tu horu Sagiri. I když je zima jak v prdeli a to nemluvim o tmě.
Šárka: A to je důvod proč mít vždy u sebe mikinu viď?
Adéla: Pane bože jsem vevnitř kde je teplo tak na co si mám brát mikinu když mi neni zima?
Bára: Na situace jako tyhle?

Měla jsem face jako "děláš si ze mě prdel?" A šla jsem směrem kam nás nasměroval Tomioka. No když jsme se tam dostali, všichni, tak bylo už ráno, dopoledne. Našli jsme takový menší domek, zaklepala jsem.

Po chvíli otevřel nějaký postarší pán, měl masku, červenou, naštavnou.

Adéla: Dobrý den, poslal nás sem Giyu Tomioka. Já jsem Adéla.
Urokodaki: Dobrý den, já jsem Urokodaki. Hádám že jste sem aby jste...-
Adéla: Něco kolem trénování aby jsme mohli zabíjet démony.
Urokodaki: Bylo mi to jasný...tak, už jste někdy měli zbraň v ruce?
Adéla: Kromě RPG-
Bára: Adélo. Měli jen klasický, ale s tim jsme fakt nezabíjeli démoni.
Urokodaki: Aha, takže extra nováčci v tom nejste?
Miloš: Ne.

No po pár hodinách později a zkoušce, jsme byli všichni oficiálně trainees/stážisté (prostě wtf překlad) Urokodakiho.

Po pár dnech tam přivedl další děti? Nevim úplně jestli děti ale prostě jako by žáky.

Adéla: Ahoj já jsem Adéla. Támhle je Bára, Miloš, Šárka a Týna
Tanjiro: Ahoj! Já jsem Tanjiro, moc rád vás poznávám.

Miloš tam měl úplný panický záchvaty z Nezuko, ne že by se zrovná jí bál spíš má takový "menší" PTSD z malých holek.

Jo taky věc co jsem zapomněla zmínit, Urokodaki nám všem dal haori, byli modrý takže Bára, Miloš a Týna to total lovískovali mezitím co já a Šárka meh, radši čevenou, ale lepší než nic že?

Tanjiro: Vypadá to že nad něčím silně přemýšlíš. O čem? Jistki to tedy nevadí.
Adéla: Můžu říct to samý o tobě.
Tanjiro: No to je kvůli Nezuko, před nedávnem, zabili mojí rodinu démoni a přeměnili v démony Nezuko.
Adéla: Aha? Neni to trochu proti pravidlům?
Tanjiro: Nikomu neublíží! Slibuji!
Adéla: V klidu, bože. Se jen ptám.
Tanjiro: Aha...no je, ale když nikomu neublíží tak se nemusí nic stát.
Adéla: Stejně jako u lidí, neumí se ovládat, když budou mít vztek, někoho zabijou. Tak jako lidi, akorát lidi mají morálku takže oni když jsou naštvaní, tak to většinou jen budou chtít udělat, ale neudělají.
Tanjiro: To mi chceš říct že si nemyslíš že bych mohl jí zpátky změnit v člověka.
Adéla: Kdyby to byl vir, udělá se vakcína, tohle nevím co je ale jistli se na to nedá udělat vakcína nebo nějaký protilék tak asi těžko.
Tanjiro: Takže nic?
Adéla: Záleží co to je takže dokud to nevím. Ne.
Tanjiro: Hm...cháou že to snad ani nejde ale tak.
Adéla: Ale to je dobře že máš ještě v sobě nějaký optimismus.
Tanjro: A o čem ty přemýšlíš?
Adéla: O tom...

Udělala jsem no prostě takovou tu věc s rtama že "no...a teď jsem v pytli".

Adéla: ...Nesmim mluvit. Jop.
Tanjiro: Nesmíš mluvit? Proč? Tobě někdo něco udělal a teď tu vyhrožuje nebo?
Adéla: Ne, ta věc je jenom...klasifikovaná. Jistli víš co tím myslím.
Tanjiro: Asi...ne? Ale neboj, mně to můžeš říct.
Adéla: To radši ne, nebo budeš mít problém i ty.
Tanjiro: No dobře...?

Pár týdnů uplynulo a jednoho dne jsem se prostě probudila dřív, tím myslím v 5 ráno, i Bára byla probuzená. Vzbudili jsme ostatní z RMT a šli jsme ven.

Vzala jsem si s sebou ten batoh, kdyby něco a ještě k tomu jim chtěla něco ukázat.

Když jsme byli všichni venku, povídali jsme si, o věcech a až potom jsme si všimli že někdo jde, rychle jsem si vyndala z batohu nůž.

Adéla: Vím že tam někdo je! Vylez!
Tanjiro: To jsem jen já.