První den v LA

66 2 2
                                    

Vince odeslal objednávku. Během chvíle píplo potvrzení a Vince ho otevřel.
,,Tak, zítra to tu budeš mít. Dej mi svoje číslo a až to budu mít hotové, napíšu ti a přijdeš si pro auto. Zaplatíš mi to při předání."
Poděkovala jsem a začala mu diktovat telefonní číslo.

Žaludek se hlásí o snídani. Zakručel tak hlasitě, že to muselo být slyšet až v Mexiku. 
,,Máš hlad?" zeptal se Vince.
,,Ne, to se jen můj žaludek rozhodl zazpívat si." řekla jsem s trochu ironickým úšklebkem ve tváři.
,,Kousek odtud je bistro, kde dělají dobré snídaně. Půjdeš ulicí rovně a na druhé křižovatce doleva a už to uvidíš."
,,Díky, padám hlady. Můžu si zatím nechat věci v autě? Po jídle bych se pro ně stavila a vyrazila hledat ten hotel."
,,Jasný, já tu budu."

Rozloučila jsem se a vydala se hledat bistro. Po cca deseti minutách chůze jsem našla bistro, o kterém Vince mluvil. 
Nevypadalo nijak honosně, ale přesně tenhle styl podniků mi vyhovuje. Nesnáším snobárnu.
Vešla jsem dovnitř a pár chlapů se na mě podívalo. Na to jsem už celkem zvyklá, většinou budím pozornost, když někam přijdu. Hold dobré geny po mamce. To byla ta nejkrásnější ženská na světě. Bývala to jedna z nejlepších modelek ve státech, pak si vzala tátu, narodila jsem se jí já a už se k tomu nevrátila. Zemřela před deseti lety při pádu letadla. 
Letěla na dovolenou se svojí kamarádkou, ale do cíle nikdy nedorazila. Prý nějaká závada motoru.
Došla jsem k volnému stolu a posadila se. S úsměvem ke mně přišla servírka a donesla mi snídaňovou nabídku. Objednala jsem si míchaná vajíčka se slaninou a pomerančový džus. 
Než mi donesli jídlo, dívala jsem se po hostech. Většinou jsou tu chlapy středního věku, kteří si zašli na snídani. Odhadla bych to na řidiče kamionů. U zadního stolu mě ale upoutala skupinka čtyř lidí. Dva chlapy, dvě ženy. Rozebírali zrovna nový dusík do auta. Zaposlouchala jsem se do jejich debaty. Odhadla jsem, že to budou pouliční závodníci. Jedna žena mi k nim ale nepasovala. Nevypadala jako holka od aut, byla oproti té druhé taková jemná. Žádná drsňačka, co se od mala pohybuje ve světě motorů, působila spíš jako hodná domácí ženuška, která se stará o rodinnou pohodu a chystá manželovi večeři po dlouhém dni v práci. Vypadala ale moc sympaticky. Vedle ní seděl chlap, okolo třiceti, krátké vlasy a trochu plachý, ale dobrácký výraz. Naproti nim seděl nabušený, plešatý týpek v bílém tričku, které mu obepínalo jeho vyrýsované tělo. Vedle něj seděla drsně vyhlížející bruneta. Odhadla bych jí na holku vychovanou ulicí, která moc dobře ví co chce a bude za to umět bojovat. 
,,Tak prosím, míchaná vejce a džus." Řekla mile servírka. 
Poděkovala jsem jí a pustila se do jídla. Mezi tím, co jsem jedla se skupinka od zadního stolu zvedla a zamířila k východu. Nejdřív prošel plachý kluk a milá holka, poté paní drsňačka a pár kroků za ní plešatá vazba. Kráčel pomalu a rozvážně a podezíravě si prohlížel lidi kolem. Dívala jsem se na něj jak odchází a opět zabrousila do nejpikantnějších koutů svojí mysli. Sakra, tohle je přesně můj typ, pomyslela jsem si v hlavě a pomalu jela pohledem k jeho obličeji. Naše oči se setkali. Věnoval mi dlouhý hluboký pohled do očí, trochu naklonil hlavu na stranu. Lehce jsem si zkousla spodní ret a na sekundu odvrátila pohled. Podívala jsem se na něj znovu. Asi byl můj výraz a mé myšlenky trochu čitelné, protože po mě hodil lehký úšklebek a byl pryč.
Sakra, ten mi ale dal. 
Lolo, už to fakt potřebuješ." řekla jsem si v duchu a snažila se dál věnovat jídlu. Jenže moje myšlenky se ubíraly směrem k mému poslednímu sexu. Už to bylo pár měsíců a začínalo mi to lézt na mozek. S tím se musí něco udělat. 
Konečně jsem dojedla svou snídani a napadlo mě, že vezmu jídlo i pro Vince. Objednala jsem mu slané palačinky se slaninou, párky a vejce. Nemusela jsem čekat dlouho a servírka už mi nesla jídlo zabalené s sebou. 
Zaplatila jsem, poděkovala, popadla tašku a vyrazila směrem dílna. Už teď jsem byla celá nesvá, že tam můj mazlík stojí sám. 
Cestou jsem se v obchodě stavila pro pár piv, ale našla jsem jen Coronu. Nevadí, taky poslouží dobře. 
Dorazila jsem do servisu. 
,,Vinci?" Zavolala jsem na něj, protože jsem ho nikde neviděla. Vyšel zpoza rohu a utíral si špinavé ruce do hadru.
,,Nesu ti jídlo." Prohlásila jsem a vítězoslavně zvedla ruku s jídlem nad hlavu. 
,,A taky něco k pití, musíme zapít moje první seznámení v LA." Zvedla jsem nad hlavu i druhou ruku, ve které jsem nesla multipack Corony. 
,,No tak to si dám líbit." Usmál se Vince a vzal si ode mně jídlo. 
Posadili jsme se na rozkládací kempingové židle, pili Coronu a Vince do sebe pral donešené jídlo. 
,,Ty jsi z Mexika?" Zeptal se Vince.
,,Jak to víš?" podívala jsem se na něj s trochu vyděšeným výrazem. 
,,Jednak tak vypadáš a druhak má tvůj Golf mexickou značku.
,,Jo, jsem z Mexika a vyrazila jsem si na takový sólo road trip. Chci projet západní pobřeží a pak se uvidí kam dál." Zalhala jsem trochu. 
,,Máš kuráž Lolo, to se musí nechat. Sama, pěkná holka v Americe, to budeš mít dost složitý."
,,Proč myslíš?"
,,Budeš přitahovat pozornost, je vidět, že nejsi odsud, máš sportovní vymazlenou káru a při svojí postavě nebudíš moc respektu, takže se najde dost chlapů, který se ti budou chtít dostat do kalhot."
,,Myslím, že se o sebe dokážu postarat." odpověděla jsem a sundala si při tom koženou bundu. Přeci jen je tu už docela teplo. 
Vince se na mě podíval a oči mu sklouzli k mému výstřihu. Bílé přilehlé tílko obepínalo mé tělo a tmavě modré skinny džíny zrovna tak. 
,,Vinci, oči mám tady." ukázala jsem na svůj obličej a pozorovala, jak se snaží odtrhnout svůj pohled od mých prsou.
,,No, tak přesně o tomhle jsem před chvílí mluvil." pronesl a napil se ze své láhve. 
Oba jsme se tomu zasmáli a pokračovali v pití.

Toretto girlWhere stories live. Discover now