Svět za zády ostatních //Sladké sny a dobrou noc//

Lístek záhady

Den: 25.10.2022 
Čas: 14:06
Místo: ulice před Gymnáziem

Byla jsem ráda, že nám dneska odpadla poslední hodina a že jsme mohli jít dřív domů ,sice mi jel autobus až za půl hodiny, ale aspoň dneska se něco v tom ubohém dni přihodilo...

Nandala jsem si sluchátka a zapla svůj přehrávač

┌───────────────────────────────────────────────────┐
 │Now Playing: Adam Lambert- If I had you││ 0:14 / 3:56 ──|───────────────────────────── 
 |       ⇄ ◃◃ ⅠⅠ ▹▹ ↻
 |   ᴠᴏʟᴜᴍᴇ : ▮▮▮▮▮▮▯▯▯
└───────────────────────────────────────────────────┘

Procházela jsem ulici do rytmu a pomalu se blížila k nedalekému parku, kde jsem v pátek seděla na lavičce a četla si.
Lavička ale byla obsazena nějakou starší paní, tak jsem si sedla za strom nedaleko ní.

Vytáhla jsem si nedojezený oběd a začla dojídat šunkovou bagetu.
Dívala jsem se kolem sebe, sledovala hrající si psy se svými páníčky, létající děti s rodičema a jak jinak, než lidi v mém věku , kteří jediný, co řešili, byly neopětované lásky, touha po dokonalosti a nebo jedny a ty samé pomluvy....
Zakroutila jsem hlavou a do úst si vložila poslední kousek bagety.
Když jsem se ale otočila směrem ke svému batohu, který se opíral o jeden pařez, všimla jsem si, že v tom pařezu je nějaký lístek.

Lístek zastrčený v jedné škvíře.
Vzkaz? Náhodný nákupní seznam?
Těžko říct, co jsem si myslela, že to je, každopádně jsem se porozhlédla kolem a ten lístek vytáhla.
Rozevřela jsem ho a málem mi spadla čelist.

SYMBOLY?!

Prohlížela jsem si je.
Byly tak... zajímavé... nějaké takové jsem ještě nikdy neviděla.

Jsou to opravdu ony?
Na lístku byly černou propiskou dokonale vykreslené symboly s měsícem, sluncem, přesýpacími hodiny a ještě dalším...

TAK TO NE, TO MUSÍ BÝT ONY-

Čas: 18:56
Místo: Domov- kuchyně
V kuchyni jsem smažila řízky, neomyté ruce jsem měla lehce zanesené strouhankou, vajíčkem a místy spíše na oblečení i moukou.

,,Nejlepší kuchařky jsou nejčastěji ty nejšpinavější "
Vzpomněla jsem si na mamky nejčastější větu, co mi říkávala.
Pousmála jsem se a jemně zakroutila hlavou.
Mami, jednoho dne z tohoto podivínského světa navždy odejdu a první, za kým zamířím, budeš ty a tvé teplé objetí

Otočila jsem řízek vidličkou na druhou stranu a ztlumila plotýnku.
Na kuchyňské lince jsem měla položený nalezený lístek, ke kterému jsem vždycky na chvíli přišla a prohlížela si ho.

,,..také o těch znacích slýchávám... Ale jsou prý nebezpečné"
Vzpomněla jsem si na slova knihovnice.
Nevěřila jsem tomu, nikdy v životě jsem takto nádherné znaky neviděla.
Stále jsem si jen nechávala promítat hlavou, co asi tyto symboly mohly být zač, proč si je lidé tetují na ruce...
Symboly štěstí?
Ne!
Nervózně jsem se zakroutila.
Přitahuje to nějakého partnera!!!!
Odkašlala jsem si.
Heheh notáák, nebo to jsou prostě jen obyčejné symboly, co se o nich říká jen z legrace, že jsou nebezpečné, protože svou krásou a originalitou člověka omámí!

Dosmažila jsem řízky k večeři a lístek si ještě jednou vzala do rukou a naposledy si ty symboly prohlédla.
Možná tam ale přeci jen něco bude-



Po večeři jsem se přesunula do pokoje, kam jsem odložila lístek na noční stolek a skočila ze zvyku šipku do postele.

Dlouhé hodiny čtení  byly pro mě pouhým mžikem a když už jsem dočetla poslední stránku o mořských příšerách, odložila jsem ji na parapet.
Minnie jako by vycítila, že jsem dočetla , skočila mi do klína a začala se mi lísat o obličej.
Jemně jsem jí hladila a drbala na zádech.

Pak jsem se sebrala a šla se převléknout do svého šedivého svetříku s tmavě modrými kraťasy, jakožto pyžamo.
Otec sliboval, že začne topit až od konce října, proto už asi od 10.10 nosím místo pyžama svetry a do peřiny se choulím jak zoologické medvídě.

Chladno začalo být již brzy, ale náš barák není po těch letech v dobrém stavu ještě společně s kotlem, který funguje jen když chce-
Pár místností včetně mé a táty ložnice, kuchyně a obýváku, je předělaná a tudíž v lepším stavu než ostatní místnosti. Je to takový namixovaný u nás doma... chodba na rozpadnutí , nevíte kdy praskne další prkno v palubkách, přijdete do obýváku s kuchyní a na vás vybafnou bílé stěny s rámečky s naší rodinou, obraz lesa z Finské krajiny a koberec pod obřím gaučem.

To byste do baráku, kterýmu padají tašky a rezavé žlaby okapů na chodník , opravdu neřekli...


Zhasla jsem světlo v pokoji, zachumlala se do peřiny, až mi z ní koukala jen hlava a sjížděla na noťasu články.

Minnie si našla místo na spaní na mých natáhlých nohách pod peřinou, lehla si na ně a do minuty usla, jako vždycky.