Back in time

I.Kapitola

Na můj obličej padly první paprsky jarního rána. Nový den. Dnes je tento den speciální, neboť je to po dlouhé době, kdy mám volno od všeho kolem rekonstruování.
Staré panství z 18. století odkoupili po několika letech chátrání moji rodiče, bylo mi pouze 10 let, co jsme se zde nastěhovali a od té doby se snažíme dům a okolí podle původní předlohy dát do pořádku. Moji rodiče se před dvěma lety vystěhovali kvůli práci, tím pádem od mých 20 let pokračuji v jejich díle. 

Oblékla jsem si své žluté letní šaty po kolena a spletla své zrzavé kudrnaté vlasy do velkého copu s bílou mašlí. Pro tento den byl v plánu pouze odpočinek na louce za domem. Popadla jsem deku ze skříně a utíkala do kuchyně pro něco dobrého k svačině. Do koše jsem si zabalila včerejší třešňovou buchtu, šneky a flašku plné citronové limonády. Takovou aktivitu jsme pravidelně dělali každou krásnou neděli s rodiči, když jsem byla malá. 

Výhled z konce louky na panství byl překrásný, především v tomto období, kdy vše rozkvétá a ožije. Před lesíkem jsem si prostřela deku a uklovla větší kus buchty. Ztrácela jsem se ve stránkách knihy, kterou jsem nedočetla a zapomněla si založit, kde jsem skončila. Slunce svítilo, tak silně, že mě to až žhnulo na kůži. Na chvíli jsem si zdřímla a doufala, že chytnu bronz, což je u mě velice nepravděpodobné. 

Kapka deště spadla na mé čelo, bleskově jsem sklidila všechny věci a letěla zpátky dovnitř. Samozřejmě v půlce mé cesty se roztrhly mračna a spustil se slejvák. V ten moment mi došlo, že běh už je zbytečný.
Hledám klíč, který vždy dávám po mém odchodu pod květináč. Květináč a klíče nikde. Nejspíš musel uletět se zvyšujícím se větrem. Klepu na dveře. Slyším kroky. Amy se stavila ,,Díky Bohu," usmyslela jsem si. Amy je má dlouholetá kamarádka, chodí mi pomáhat se stěhováním historického nábytku, aranžováním a všech věcí okolo domu.
Dveře se pomalu otevírali, ale místo Amy tam stál vysoký tmavovlasý muž.