Dary Talahasovi

Tomáš, společně s dalším mladým chlapcem stál před velkými plechovými dveřmi a čekali, než obřad započne. Oba byli oblečeni velmi spoře. Neměli na sobě nic jiného než dlouhý hábyt, krémové barvy se zlatými pásky kolem krku.
„Těšíš se?" zeptal se Tomáš svého kolegy jen tak, aby řeč nestála.
„Jak bych se mohl netěšit?" odpovídal druhý chlapec „Celých 16 let se těším na to, až ze mě konečně bude muž a projdu obřadem jako všichni ostatní přede mnou."
„Je to prý velice příjemný a úžasný pocit. Tak mi to tedy alespoň vyprávěl můj tatínek." řekl Tomáš.
„Ano. Prý je to jako by se ti konečně otevřeli oči a měl jsi pocit, že někam patříš. Když budeš mít štěstí, tak se dokonce i setkáš s naším pánem a spasitelem Talahasem." odpověděl druhý chlapec a vůbec neskrýval nadšení.
„Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se Tomáš svého obřadního kolegy.
„Václav. Moje rodina žije v domě kousek od chrámu. Můj otec dokonce chvíli dělal kněze. Jak se jmenuješ ty?" odpověděl Václav.
„Tomáš. Také žiju tady kousek od chrámu a můj pradědeček byl jeden z mužů, kteří objevili našeho pána Talahase a rozhodli se odříznout od hříšného světa venku a žít tady v jeho náručí." odpovídal kapku vychloubačně.
Oba chlapci se poté zamotali do hluboké konverzace o komunitě, členech své rodiny a pánu Talahasovi. Přerušil je až muž v černém hábytu, který je pozval do sálu. Když vstoupili do místnosti, uchvátila je její velikost a krása. Celý sál hrál různými barvami. Na podlaze byla spousta krásných koberců a stěny zdobily malby pána Talahase. Na všech z nich byla vidět jeho nádherná podoba a dokonalost. Oba chlapci se při průchodu místností zadívali na jeden z obrazů. Talahas měl na tomto obrazu dlouhé vlasy, byl vysoký, svalnatý a bylo zde vyobrazeno, jak předává jeden ze svých mnoha darů lidstvu.
Uprostřed místnosti stálo několik mužů v kruhu. Uvnitř tohoto kruhu bylo 8 chlapců, zhruba ve stejném věku jako Tomáš a Václav. Oba chlapci se postavili doprostřed kruhu z mužů a ten se za nimi uzavřel. Třeba by i se trochu báli, kdyby mezi muži, kteří je obklopovali, nepoznali své vlastní otce, kteří je milým úsměvem opět uklidnili.

Do místnosti chvíli po nich vstoupil kněz a postavil se k oltáři. Odkašlal si a začal svůj proslov: „Pánové a prozatímní chlapci, sešli jsme se tu dnes, abychom z těchto chlapců udělali plnohodnotné členy naší komunity a tudíž i muže. Víte, žiju tady už celých 214 let. Takže tohle určitě není můj první obřad, ale vždycky mě to tak dojímá, když si vzpomenu, jak jsem ještě jejich otce prováděl tímto obřadem a teď, mi tu stojí jejich synové."
Kněz se na chvíli odmlčel, aby si prohlédl všechny přítomné, ať už mladé, nebo staré.
„Většina z vás stejně ani nevypadá na svůj věk." utrousil jen tak suše.
„Kdyby tohle byl běžný obřad, tak bysme tu nejspíš ještě nějakou chvíli tlachali o ničem a pak by si vás vaši pyšní otcové odvedli domů, kde byste se poprvé objevili jako muži. Ale můžu vám oznámit, že dnešek bude jiný!" vykřikl kněz s ohromnou radostí.
Celá místnost upadla do ticha. Chlapci nechápavě pokukovali jeden na druhého. Otcové zrovna tak koukali jeden na druhého a střídavě na kněze, který stále mlčel.
„Tito chlapci, tito úžasní chlapci, budou dnes odměněni a bude jim umožněno, setkat se s naším pánem a spasitelem Talahasem. Radujte se otcové a pomozte svým synům vydat se na tuto cestu." povzbuzoval kněz přítomné otce.
Mezi otci i jejich syny propukla radost. Začali se všichni navzájem objímat a blahopřát svým synům i sami sobě k tak veliké poctě a úspěchu. Poté každý z otců vzal svého syna za ramena a pomalu jej vedl k jedné ze zdí místnosti.
Když Václava vedl jeho otec, tak si nemohl nevšimnout, že pláče. „Proč brečíš tatínku? Copak nejsi rád?" zeptal se Václav.
„Jistěže jsem rád. To jsou slzy štěstí, Vašíku." odpověděl Václavovi otec a utřel si slzy.
Ve zdi, se otevřelo 10 oválných děr, které vedly někam hluboko. Každý z otců pobídl svého syna ke vstupu do této díry a sám za ním zavřel ocelová dvířka.