Letargie

Část I.

Zrovna začínalo svítat, když se Kiara pohupovala do rytmu hudby ve sluchátkách a s botami v levé ruce místo na nohou kráčela domů po náročné směně. V Bonne nuit, baru na odlehlejším kraji menšího města Portland, začala Kiara pracovat prakticky ihned, co se sem před začátkem letošních prázdnin s otcem přestěhovali. Mimo odvážnější pracovní oblečení a oplzlé opilce, což byla převážně celá brigáda, jí ta práce zas tak nevadila. Ve finále stejně nebylo zbytí, protože peníze nerostou na stromech. Jednak ale měla možnost strávit pro ni nejrizikovější noční hodiny někde, kde není pro špatné myšlenky prostor a jednak přes prázdniny vypadla alespoň na chvíli pryč z bytu od svého otce, kterého nikdy mileji nenazvala. Vždycky si ve všem snažila najít pozitivum. Konec konců to bývalo motto její maminky - vše špatné je pro něco dobré.

Právě ji slunko pozdních srpnových dní začínalo příjemně hřát do tváře, když se zastavila před zrezlými mřížemi za nimiž sídlí vchod do starého téměř rozpadajícího se baráku. Boty odložila na zem vedle nohou v nově natržených síťovaných nadkolenkách a začala ve svém malém černém batůžku lovit klíče. V Kiaře trošku hrklo, když začínala věřit, že je nemá a bude tak muset zvonit na otce, který je při nejlepším jen opilý a spí. Byly ale na úplném dně a Kiara si po jejich nahmatání s obrovskou úlevou oddechla. Nejenže neměla žádnou psychickou sílu na jakoukoliv interakci s otcem, navíc ale zahlédla strašidelně vyhlížejícího opilce, což pro tuto část města není nijak neobvyklé, kymácejícího se jejím směrem s upřeným zrakem a brblajícím si něco pro sebe.

Popadla boty, mříže za sebou bezpečně zabouchla a vlezla do starých dřevěných dveří. Ocitla se na chodbě s několika vchodovými dveřmi, na jejímž konci je ten jejich. Všechny dveře jsou stejné - bílé, špinavé s viditelnými škrábanci a jinými rýhami, skoro jako po útoku sekáčkem na maso. Kiara se zastavila před dveřmi, aby našla mezi klíči ten správný. Po její pravé straně začínají schody vedoucí nahoru do dalšího patra. Mají tak byt na jednom z nejrušnějších míst. Kiara se už tak nerada potkávala s cizími lidmi, tady se navíc jednalo přinejmenším o zvláštní existence - opilce, feťáky, někdy obojí, násilníky, zoufalce a převážně vše dohromady. Ani svého otce neviděla jinak. Nikdy nevěřila, že by dokázala nenávidět, co ale cítíte k člověku, který vám kazí život od samého počátku a pak to dotáhne do zdárného konce tím, že vám vezme jediného člověka, který pro vás na světě existuje?

Z horního patra se ozvalo zabouchnutí dveří a hluboký kašel hodně silného kuřáka se začal blížit ke schodišti. Kiara se ohlédla, trochu zpanikařila, rychle zapadla do bytu a dveře zabouchla trochu hlasitěji než doufala. Přesto si však oddechla, když jedinou věcí, která ji doma přivítala, byl hlasitý chrapot jejího otce Bena. Zase usnul na gauči s ovladačem v klíně, lahví piva v ruce a spadnutým nedopalkem na zemi. Už tolikrát se divila, že nevyhořeli. Povzdechla si, boty s batůžkem hodila na zem vedle vchodových dveří a poklidila bordel na zemi. Lahev opatrně sebrala a odnesla na kuchyňskou linku pár kroků vedle. 

Jejich byt je maličký. Bývala to jednopokojová garsonka, nějací bývalí majitelé ale nechali udělat tenkou sádrokartonovou příčku a vytvořili tak malý oddělený prostor, kde pěstovali bůh ví co. Dnes ho Kiara může nazývat pokojem. Jejich předsíň prakticky neexistuje, vchází se rovnou do maličké kuchyně po pravé zdi, kde mají nízkou ledničku s mrazákem nahoře, zanesený hnusný dřez a krátkou kuchyňskou linku, na níž je přenosný vařič. Přesně v tomto pořadí. 

Mezi vchodovými dveřmi a ledničkou po pravé straně je ale prostor pro dveře, za nimiž se nachází drobná, zašlá koupelna, jestli se tomu tak dá říkat. Kiara si totiž mnohokrát přišla po její návštěvě spíše špinavější. V levém rohu je posazený hnusný špinavý záchod, který zase čistý, ať už se bude Kiara snažit jakkoliv, pravděpodobně nikdy nebude. Umyvadlo hned vedle po pravé straně záchodu není se svou vizáží o nic lepší a plastový sprchový kout v pravém rohu místnosti také ne. Celé tomu ještě dodává atmosféru bílé problikávající světlo, působící jako by bylo z nemocnice, nad umatlaným zrcadlem pověšeným za umyvadlem.