Geek Camp Secret /DOKONČENO/

Pravda

•pohled Lukáše•
Pár minut před devátou jsem se zvedl a šel jsem za Danem. Netuším, co mě čeká, ale i já s ním potřebuji něco probrat.

Zaklepal jsem na dveře. Během chvilky mi otevřel.
„Pojď dál."
Zavřel za mnou dveře a než stačil něco říct, začal jsem já.
„Hele Dane. Než začneš, potřebuju tvoji radu. Když jsem s Terkou tak docela často myslím na Lenku. Nevím co mám dělat."
„Vykašli se na Terku a jdi do Lenky."
„Tohle je snad jediná odpověď kterou jsem nečekal. Proč?"
„Lukáši... Terka tě podvádí."
„Cože? J-jak to víš?"
„Neřeš to. Prostě to vím."
„Ale já chci důkaz. Třeba jsi ji jen viděl s nějakým jejím kamarádem ale- neudělala by to."
„Lukáši... udělala to. A ne jednou. Je to každý týden minimálně jednou už víc jak dva měsíce..."
„A jak to víš?"
„Lukáši já- já jsem s ní spal. Se mnou tě posledních pár měsíců podvádí..."

Zarazil jsem se. Jeho slova mi zlomila srdce. Tohle nemůže být pravda. Ona by to neudělala. Ona ne. A Dan by mi to taky neudělal. Je to můj nejlepší kamarád.

Podíval jsem se na Dana. Měl sklopenou hlavu, aby se mi nemusel dívat do očí. Přišlo mi, že nemá daleko od toho, aby se rozbrečel.
„Kde je ta kamera."
„Jaká kamera?"
„Tohle bys mi neudělal. A ona taky ne. Tak kde je ta kamera?"
„Nikde. Není to vtip. Nechtěl jsem ale ona... já... promiň..."
„Jak jsi kurva mohl?! Jak jsi mohl spát a mojí přítelkyní?! To ti to nepřišlo ani trochu blbí?! Já jsem si sakra myslel, že jsme nejlepší přátelé!"
Řval jsem na něj. Najednou se mi rozpadl celej svět. Jak mi to mohl udělat?
„Věř mi, že to nebylo z mé iniciativy. Poprvé když se to stalo, byli jsme oba opilí. Myslel jsem, že to bylo poprvé a naposledy ale... po pár dnech se objevila u mě doma. A potom znova a vždy se to stalo. Přemlouval jsem ji ať toho nechá, že je to špatné. Ale ona nepřestala. A já měl strach ti to říct. Navíc mi oznámila, že pokud jí nedám to co chce, tak všechno svede na znásilnění a... neskutečně mě to mrzí."

Nebyl schopnej se mi podívat do očí. Vím, že toho lituje. Ale neodpustím mu. Ne hned. Přeci jen spal s mojí holkou.
„Takže teď s ní chodíš?"
„Ne. Nenávidím ji. Nikdy jsem se kvůli nikomu necítil hůř. Luky ani netušíš jak moc mě to mrzí."
„Končím s tebou. Už na mě v životě nemluv."
Otočil jsem se a odešel jsem z jeho pokoje. Moje cesta mířila za Terkou. Ona je teď jedinej člověk na kterém mám právo si vybít zlost.

Psal jsem jí. A přesně podle domluvy čekala dál od ostatních.
„Ahoj lásko. Kde jsi byl?"
Věnovala mi milý úsměv. Bylo mi jasné, že to hraje. Proto jsem se jen pobaveně usmál.
„Ty malá děvko."
„Co prosím? Jak mi to říkáš?!"
„Tak jak si zasloužíš. Už delší dobu mě podvádíš že?"
„Cože? Ne!"
„Ale ano. Spala jsi s Danem. Vím to nehraj blbou."
„A jako co? No bože, tak jsem s ním párkrát spala no. Co chceš abych udělala? Nehroť to tak."
„Jak moc jsi klesla. Každopádně mezi námi je konec. Už na to nemám."
„Okey"
Otočila se a odešla k ostatním.
Sebral jsem se a šel jsem se projít. Potřebuju si vyčistit hlavu.

Byl jsem v lese, když se za mnou ozval ten sladký hlas.
„Děle se něco? Normálně býváš s ostatními."
Otočil jsem se na slečnu za mnou.
„Ahoj Leni. Ne, nic se neděje. Všechno je v pohodě."
„To vidím. Něco se stalo s Terkou?"
„Ne. Vlastně... ano. Podvedla mě."
„Cože? S kým?"
„S Danem..."
„Dan? Do něj bych to neřekla... Každopádně se na to dívej pozitivně. Jistě si jednou najdeš někoho, kdo ti bude věrnej a budeš se s ní cítit jako s nikým jiným."
Pousmála se a přišla blíž ke mně. Podíval jsem se jí do očí. Ty její nádherné modré oči... utápím se v nich pokaždé, co ji vidím. Když jsem s ní, nevnímám okolí. Všechno je zase růžové a nejsem proti světu sám. Pousmál jsem se.
„Už jsem našel."
Trochu jsem váhal, ale nechtěl jsem to na sobě nechat znát. Políbil jsem ji a doufal jsem, že nedostanu facku a nepůjde si stěžovat.

•pohled Lenky•
Během minuty jsem cítila jeho rty na těch mých. V břiše se mi rozletělo miliony motýlků. Odtáhla jsem se od něj až když mi došel dech. Podíval se mi do očí a čekal na mou reakci. Než jsem mu ale stihla cokoliv říct, uslyšela jsem za zády kroky jedné ze svých spolubydlících.
„Leni tak tady jsi! Hledám tě už tak dobrých deset minut. Pojď."
Věnovala jsem Lukášovi ještě jeden pohled. Beze slova jsem se otočila a odešla.

•Pohled Lukáše•
Tak tohle se mi moc nepovedlo. Jedna věc je usmířit se s Danem, druhá bude zjistit, jak to teď je mezi mnou a Lenkou.