opravdu doma (konec)

138 3 0
                                    

Ráno jsem se probudila a vinnie nikde. Vztala jsem a posbírala svoje oblečení po zemi. Natáhla jsem si na sebe jen kalhotky a jedno vinnnieho dlouhé tričko přehozené přez židly. Rozhodla jsem se jít po vinniem podívat a tím si projít dům. Zachvíli jsem ho viděla plavat v bazénu na zahradě. Sešla jsem schody a otevřela dveře na zahradu. Vinnie si mě ihned všiml a doplaval ke mně. ,, dobé ráno" pozdravila jsem ho ,, dobré jak ses vyspala" ,, dobře" usmálala jsem se a sedla si na kraj bazénu. S vinniem jsme si daly pusu ale ve mě opět projela vlna strachu vinnieho jsem pustila a koukala do dálky. ,, t/j co se stalo?" ,, já furt musím přemýšlet nad tím protože si vem že za týden mi tu končí pobyt a já pak musím zpátky do česka a mám strach" ,, z čeho" ,, ze všecho prostě co když budud muset zůstat tam, co když se pohádáme rozejdeme, co bude teď s herou a dlaší věci leží mi toho v žaludku moc" ,, vždyť já ti neříkám že nemůžeš jet za svojí rodinou klidně pojedu s tebou nebo sama jak budeš chtít ale vždyt pak se můžeš vrátit zase za mnou sem ne? nedokázala jsem odpovědět jenom jsem seděla a oči se mi plnily slzami. Protože uvnitř sebe jsem chtěla pracovat v česku ale i tady. V česk mám rodinu ale tady mám vinnieho, on se nemůže sbalit a přestěhovat se on tu má kariéru ale co když já ji mám v česku. Koukala jsem na listy stromu jsem abych se nemusela podívat na vinnieho a nevidět ten zmatek v jeho očích. ,, chápu" řekl a vylezl z bazénu. Počkala jsem až odejde a potom jsem si došla pro telefon kabelku a oblekla se. Vyšla jsem z domu a zavolala si taxi. Vinneiho jsem neviděla ale bylo mi ho líto, chěla jsem mu to vysvětlit ale nebyla potřeba.

,, ahoj hero" pozdravila jsem kočku v mým pokoji když ležela na posteli. lehla jsem si za ní a začala brečet. Celej zbytek týdne se vinnie doma u jeho rodičů neukázal. Já jsem si poslední dny balila a nakonec jsem musela heru nechat v americe. Do letadla kterým letím zvířata nepustí. Poslední den jsem heru vzala sebou a společně s Natem, Marii a Reggiem jsme zastavili u vinneho doma. Otevřel nám a vypadal že moc nespí. ,, vinnie přišla jsem se rozloučit" ztelka mi jedna slza po tváři ale já ji hned setřela rukávem mikiny. ,, hmm" ozvalo se z jeho strany ,, a..heru si nemůžu do letadla vzít sebou s tebou bude určitě spokojená" podala jsem mu box s herou a k tomu velkou tašku plnou misek, žrádla, obojků, hraček, a spoustu dlaších věcí. Vinnie to vše postavil na chodbě. A teď přišla chvíle kdy se jdeme rozloučit. Roztáhl ruce na náznak že ho mám obejmout. přišla jsem k němu a v tuhle chvíli se mi nekontrolovatelně začaly snášet slzy dolů. poznala jsem se vinnieho to dostalo k pláči taky. ,, měj se hezky a postarej se mi o ni" ,, postarám" odešla jsem do auta a ani jsem se neohlížela. Nasedla jsem a pak jsem ho viděla. Koukal ve dveřích a rukou stíral slzy. Tenhle moment dostal nás oba.

Na letišti jsem si při loučení pobrečela znova a pak čapla svoje kufry, tašku a šla do letadla. V letadle jsem furt myslela na vinnieho, na ten jeho obličej a jestli jsem udělala dobře možná jsem právě te litovala víc než dřív, ale zase mě teď nic nedrží. V letadle jsem usnula a probudil mě až hlas letušky že budeme přistávat. když jsem vyšla z letiště viděla jsem velkou ceduli s mým jménem. Hned jsem za tátou a bráchou běžela, oba mě najednou obejmuli a jeli jsme na jídlo a pak už konečně domu. Všechny možný zážitky jsem jim řekla ale i to s vinniem. Celej večer jsme si povídali v obýváku a až pak jsem přišla do svýho pokoje a lehla si do postele. ,, ted už si jenom najít práci"


Konec.
Ale prosím všechny aby dočetly níže!

Tak jo tohle je už konec a já bych všem moc chtěla poděkovat protože je to opravdu dlouhý příběh a ty které bavil nechám hlasovat o tom zda chtějí pokračování tudíž druhou knihu tohoto příběhu nebo jim tento příběh takto stačí , či je nudný a nemá to smysl. Kdokoliv chce, mi může nechat nějaký nápad na to co by mohla T/J dělat za práci jak v Česku tak i v USA. Všem co se dočetli až sem děkuji a prosím vás dejte mi vědět.

Second family // vinnie hacker// dokončenoWhere stories live. Discover now