Tak jo.. Z minulé kapitoly „poznání" jsme mohli nakousnout jeden z mých problémů a to je porucha příjmu potravy.. Tedy konkrétně se jedná o přejídání. V celku mě mrzí, že o tom lidi tolik nemluví což je škoda, že? Ale neboj jednou se o tom začne snad mluvit více. Chci ti popsat jak to teď prožívám a také jak se "léčím", ale musím podotknout, že se mám lépe než před měsícem. Jsem na sebe pyšné... A pokud trpíš tím stejným problémem vše se spraví neboj se
. Tedy vše začalo o letních prázdninách.... Bylo mi 12 a tehdy jsem věděla, že není něco v pořádku. Máma stále říkala : „ty jdeš zase jíst?" Nebo „nemyslíš, že to přeháníš?".. Ach ano pamatuji si jak jsem po nocích brečela. Začala jsem jíst více a více ze vzteku a z podrážděnosti, nebylo mi zrovna nejlépe což se dalo očekávat. Jedlo jsem až extrému a mrzí mě, že to dopadlo špatně. Začala jsem vše řešit až ve 13ti letech, ale jak bylo v první kapitole mámě ani muk. Ani nevím PROČ se jí tak bojím.. Asi strach z nadávek? Já opravdu nevím, věř mi. Snažím se léčit sama jak nejlépe mohu a v mém obratu štěstí to funguje za což jsem rádo. Jsem ráda, že jsem si pomohla sama. Ah.. Doufám, že se z toho dostaneš taky pokud zrovna máš Ppp ať, už je to přejídání či anorexie <3. Já ti věřím, že to zvládneš, ano? Mám kamarádku, která má anorexii. Dalo by se to tak považovat, takže chápu jak musí být pro lidi s anorexií těžké se najíst jídla z, kterého mají strach..tu kamarádku jsem měla v celku ráda. Ne já jí milovala.. Ale teď mé city pominuly, protože mám nádhernou přítelkyní a ona ke mně stejně nic necítila.. Víc o mé orientaci se dozvíš v další kapitole. (ano píšu malé kapitoly :))
आप पढ़ रहे हैं
Nádech nad modrým nebem
बेतरतीबTento příběh by měl být menší safe place pro lidi s Ppp, depresemi, úzkostmi a sociální poruchou a mnohem další jako poznávání své orientace. Tento příběh by se dal považovat za můj. Rádo bych, kdybyste si tento příběh přečetly někde v klidu zamuchl...
