I CAN'T LOSE YOU AGAIN!

Chapter 2: Hawkins

Billy's view

Jeli jsme skoro celou noc než jsme zastavili aspoň u nějakého motelu aby jsme se mohli vyspat. Samozřejmě se otec a Susan při řízení prohodili protože ten debil byl už moc unavený a nezajímalo ho co já. Max i mě nezapomněl seřvat jako malé děcka za předešlí incident. Teď už jsme ale skoro na místě, aspoň co říkal otec.
Hawkins, malé městečko, nic moc zajímavého, doufám že jen projíždíme. Bohužel. Otec zaparkoval u menšího domu. Nevypadá to až tak špatně.
Vybalování veškerých věcí bylo snad nekonečné ale konečně jsem se dostal k pevné lince a číslu co mi dala Mell. Neváhal jsem a zavolal, dokud nebyl nikdo poblíž.
,,Ahoj zlato" zachraptěla do telefonu, nejspíš jsem ji vzbudil. ,,Ahoj, jak to že víš že volám já?" usmál jsem se a opřel se o zeď. ,,Doufala jsem v to. A taky asi před hodinou volala nějaká žena a nabízela mi nějaký nový telefon. Říkala jsem si že by to byla už moc velká náhoda kdyby volala znovu" zasmála se. Miluji její smích. ,,Taky jsi jí řekla zlato?" smál jsem se jí. ,,Jo" šlo slyšet, jak je rozespalá. ,,Nemám zavolat později? Zníš unaveně" představoval jsem si jak leží v posteli s rozcuchanými vlasy a úsměvem na tváři. Aspoň doufám že se usmívá.
,,Ne, chci tě slyšet. Povídej, jaká byla cesta? Kde jsi?" jako kdyby se najednou úplně probrala. ,,Cesta byla dost dlouhá ale kolem třetí ráno jsme se stavila v motelu a trochu se prospali. A jinak jsem v malém domečku v ještě menším městečku zvané Hawkins" nastalo ticho.

,,Mell? Jsi v pořádku?" zamračil jsem se. Z druhé strany se ozval smích, nechápal jsem to ale její smích mě jako vždy dohnal k úsměvu. ,,Jsem. Opravdu jsi v Hawkins?" konečně se uklidnila. Potřeboval jsem odpověď. ,,Ano, jsem. Znáš to tady?" pousmál jsem se. ,,Jestli to tam znám? Vyrůstala jsem tam, než jsme se přestěhovali do Californie" teď už mi bylo na 100% jasné že se usmívá, bylo to poznat na hlase. ,,Opravdu? Tak to mám tohle město hned radši" usmál jsem se ještě víc.
Povídali jsme si asi hodinu. Otec, Susan a Max odjeli na nákup, takže jsem měl dost času.
Aspoň do doby než se ozval zvonek.
,,Zlato musím končit, někdo zvoní. Zavolám ti" rozloučili jsme se a já šel otevřít.
,,Ahoj, já jsem Lilly" skoro až zapištěla blondýnka přede mnou. Byla oblečená a nalíčená jako nějaká kurva od silnice a asi se na mě snažila udělat dojem. Nešlo jí to, já mám oči jen pro svoji Mell. Proto jsem s ní celou dobu udržoval pouze oční kontakt.
,,Jsem Billy" řekl jsem nezaujatě. ,,Máma mě donutila sem jít. Přivítat nové sousedy, víš jak. Prostě trapárna" chichotala se a mezi prsty si hrála s pramínkem vlasů. Natáhla ke mě ruku s talířem sušenek. ,,Jo, jasně, dík" převzal jsem si talíř a chystal se zavřít dveře ale Lilly mi v tom zabránila. ,,Kdyby jsi tu chtěl provést nebo tak, stačí říct" olízla si rty a konečky prstů se dotkla mé hrudi. Chytl jsem ji za zápěstí a ruku ji odtáhl od mého těla. ,,To je dobrý, moje přítelkyně mě tu provede" hraně jsem se na ni usmál a zabouchl jí dveře přímo před nosem.
Jestli takové budou všechny holky tady, tak tu asi brzy zešílím.
Kéž by tu byla Mell.

Mell's view

Byla jsem asi do 4 u telefonu a usla jsem, když mi Billy v 9 volal, byla jsem ráda ale chce se mi tak moc spát. Doplazila jsem se do svého pokoje a lehla si. Jenže jsem nemohla přestat myslet na Hawkins a hlavně na lidi které jsem dříve znala. Steve, Nancy a strýc Hopper. Hopper! Vyběhla jsem že svého pokoje opět k telefonu. ,,Mami, díky bohu že jsi tu. Potřebuji číslo na strejdu Hoppera" podívala jsem se na ni, seděla u stolu a klasicky popíjela kávu a četla noviny. ,,Taky ti přeji dobré ráno, proč chceš číslo na Jima?" začala vyzvídat. ,,Vše ti pak řeknu ale teď mi prosím, řekni číslo"  po chvilce přemlouvání mi konečně řekla číslo.

,,Šerif Hopper" ozvalo se z telefonu. ,,Ale zdravím šerife, chci nahlásit zločin, dlouho jste se neozval vaší drahé neteři" zasmála jsem se. ,,Mell?" zněl šokovaně, opravdu jsme spolu dlouho nemluvili.
,,Bingo! Víš, chtěla jsem s tebou mluvit. Je začátek prázdnin a mě napadlo že bych mohla léto strávit v Hawkins" podívala jsem se na mámu s prosbou v očích. Povzdechla si a kývla, strýci věří, taky je to její bratr. ,,No.. pokud s tím máma nemá problém, tak tě rád uvidím" radostně jsem poskočila, mám takovou radost, uvidím staré přátelé, strýce a hlavně Billyho.
,,Dobře, hned se začnu balit a co nejdřív přijedu. Ještě ti zavolám" zavěsila jsem. ,,Takže teď když Billy odjel, chceš odjet taky?" nadzvedla máma obočí.
,,To je to mami, ráno mi volal. Je v Hawkins. Billy je v Hawkins".