Devil may cry - Půlnoční Růže

Neopustím tě... (Nero x V) part I.

Jak dlouho to vlastně bylo? Měsíc? Dva? Tři...? Možná více, kdo ví.. Nero ztratil naprostý přehled o tom, kdy jeho 'otec' a strýc opustili tenhle svět a dobrovolně zůstali v Podsvětí, aby tam bojovali s démony. Jak jim tam asi musí být..? Jsou ještě vůbec naživu? Nezabili se vzájemně..? Kdo vyhrával v počtech...?

Spousta otázek běžela mladému lovci démonů v hlavě, na které nebylo odpovědi. Jeho mysl stále byla někde napůl pryč, z toho co se událo při událostech s Qliphotem a to podepisovalo se na všem co dělal. Nejvíc tím trpěl jeho vztah s Kyrie. Přesto, že onu dívku miloval jejich vztah postupně s každým dalším dnem chladnou a trpět. Nakonec to vygradovalo v tom, že Kyrie měla s ním delší konverzaci o tom, že bude lepší, když zůstanou jenom přátelé.. Nero byl z toho poměrně zdrcen, ale dále slíbil, že bude jí pomáhat se sirotčincem a dětma. 

I nadále se věnoval lovení démonů, za jisté asistence Nico, ale i ona viděla, že chlapec prostě nebyl sám sebou. Jistá.. jiskra, kterou předtím přímo překypoval, mu nyní chyběla, což nebylo příjemné pozorovat nebo vidět celkově, jak se tenhle chlapec utápěl v pocitech, které jej postupně stravovali zevnitř. Nejhorší na tom bylo asi to, že nenechal ani nikoho aby mu nějak pomohl..

Místo toho navracel poměrně často do Red Grave City.

Nejenom aby viděl, jak postupně město začínalo se svou obnovou a rekonstrukcí, zejména tedy v okrajových částech se to stavbaři a stavební technikou jen hemžilo. Bylo příjemné vidět, že do města zase navraceli se lidé a nikoliv démoni.. i když ti tu stále ještě přebývali. Zejména čím blíže se jeden ocitnul místu, kde Qliphot stával. Dnes po něm nezbyl více než kráter suti, zeminy a všeho toho dohromady. Prozatím to ale většinově bylo město duchů. 

Ale jeho to vyhovovalo. Nebyl tu totiž nikdo kdo by jej nějak buzeroval nebo kritizoval, či se mu stačil vnutit to, že by se měl někomu svěřit se svými pocity.. ne nikdo takový tu nebyl a ticho mu vyhovovalo. Dokázal tu strávit hodiny... a hodiny..

Sedával právě nedaleko místa, kde býval Qliphot.. proč? Možná... v jisté naději, že třeba jednoho dne se.. někdo z těch dvouch budižkničemů objeví..  nejlépe však oba, aby mohl jim nakopat zadky za to, že jej tady takhle nechali.. avšak jeho srdce přálo se zejména aby se navrátil někdo naprosto jiný.. někdo kdo ale věděl, že jeho návrat bude tak trochu nemožný, vzhledem k tomu jaký původ vlastně měl..

Noc pozvolna přehoupla se v další den a Nero polechtali ve tváři první sluneční paprsky. Pomalu rozevřel oči, jen pozvolna uvědomující si, že tu musel usnout. Což nebylo by poprvé a vzhledem k jeho smyslům, které by jej upozornili na případné nebezpečí, nemusel si příliš celkově dělat hlavu s bezpečím jako takovým. Nebo počasím.

Trochu protáhl se a pomalu zvedal se k odchodu než pak věnoval poslední pohled kráteru. Možná, aby se naposled ujistil, že nikdo nepřišel.. ovšem jeho pohled zachytil něco jiného než jenom trosky a prázdnotu. Něco... něco tam leželo... tělo..

Nero okamžik vyrazil tím směrem a s bušícím srdcem v hrudi dostal se tam během několika málo okamžiků a co našel.. přimělo jej zmrznout na místě. Jako jistá socha nevěřícně hleděl na nahé tělo, které leželo mezi sutinami a špínou. Až po několika okamžicích se přiměl k pohybu a padl vedle něj na kolena. Prsty automaticky zkontroloval jeho tep na krku, stejně jako dech... žil... jak.. jak tohle bylo možné? Byl nahý, to bylo... zřejmé.. nicméně jeho tetování bylo poměrně vybledlá a stejnou černou barvu postrádali i jeho vlasy. Jinak se zdál.. nezraněn nijak.

"V...?" vydechl Nero nevěřícně a rukou trošku odhrnul mu bílé vlasy ze tváře aby na něj viděl lépe. Jeho oči byly zavřené ale když pocítil jeho dotek, jeho víčka nepatrně zachvěla se a pootevřela do několika milimetrové škvírky, ze které na něj pohlédl pár emeraldových očí. 

"N-Ne-ro.." vydechl tiše, tichounce, že nebýt jeho super smyslů, zřejmě by to ani neslyšel. Když jej slyšel, něco.. něco se v chlapci v ten okamžik zlomilo a jeho ruce, zvedli jej ze země a pevně, ale i jemně jej přitiskli ku svému tělu. Aniž by si to uvědomoval něco vlhkého mu začalo stékat po tvářích.. I přes to, jak tomu nemohl uvěřit.. jak mu mysl neustála říkala, že tohle nebylo možné, že je to jen sen.. jisté teplo a přítomnost jeho těla tak blízko jemu říkala jistý opak.. utvrzovala jej v tom, že tohle sen nebyl..

"To nic V.. už jsem tady... jsem u tebe..  postarám se o tebe.. neopustím tě..." zašeptal Nero..