Karate love{Miguel Diaz}

dinner

Večer jde Miguel na večeři s jeho tátou takže budu cely večer sama na pokoji. Na plánu jsem měli že dnes začneme hledat jeho tátu ale našli jsme ho dříve než jsme čekali. Na tom chlapovi se mi něco nezdá tak mě napadlo ze je budu špehovat. Carmen mi řekla ze je to zlý týpek takže jen tak pro ochranu. Od rána do té doby než Miguel musel odejít jsme byli na pokoji. Nebylo co na práci a měla jsem hroznou chuť zavolat tátovi jak se má ale nemohu. Stýská se mi ještě více než včera a jde to i na Miguela že se mu stýská po mámě.
Večer
Miguel už se chystá a já až odejde budu se muset nachystat taky abych je stihla. Miguel jde do gala protože jdou do nějaké moderní restaurace. Když byl hotový dal mi pusu a odešel. Já rychle vystartovala z postele a šla se obléknout. Měla jsem takové šaty bílé. Viděla jsem je tak jsem šla nenápadně za nimi. Ta restaurace byla docela daleko a v těch šatech to bylo hrozné. Ta restaurace se dala ale zase tak hezká nebyla. Sakra ještě minuly rok by se mi líbila už začínám být po tátovi. Sedli si na místo kde jsem na ně perfektně viděla ale musela jsme si dávat pozor aby oni neviděli mě. Začali si o něčem povídat a pak přišla paní. Určitě si něco objednali a viděla jsem že Miguelův obličej zvážněl. Asi minutu a půl něco povídal a jeho táta se postavil a vypadal rozzlobeně. Miguel povídal dál a to už ho jeho táta držel pod krkem. Musela jsem něco udělat. Tak jsem vtrhla do té restaurace a
kopla ho do zad. Miguel spadl na zem a já za ním běžela.
B:Migueli jsi v pořádku?
M:Jo.Brooke pozor!
Jeho táta mě Chytl za vlasy a tahal mě. Chtěla jsem se vyvléct ale šlo to blbě tak jsem použila nohy. Kopla jsem ho do hrudi a on spadnul. Z Miguel jsme ho dorazili a začali jsme utíkat. Po cestě jsme potkali Johnyho a Robbyho.
B:Tati co tu děláš?
R:Tati?!
J:Do prdele já na to zapomněl. Jste sourozenci. Přijeli jsme vás hledat. Jste v pohodě?
M:Ne nejsme v pohodě právě nás zmlátil můj otec. Máma měla pravdu byla to chyba.
Objala jsem ho a vyrazili jsme do hotelu. Tam jsme si sbalili věci a na zpátky jsme letěli letadlem. Miguel byl v šoku a já též. Nechápu to jak mohl vlastní otec zmlátit vlastního syna. A taky mi  vrtal hlavu Robby. Že je to můj bratr a že jsme vlastně příbuzní. Nechci na to myslet máme za chvíli jet domu autobusem a nechci tam být ubrečená. Celou cestu jsme s Miguelem neprohodili ani slovo. Když jsme přijeli zpátky domů Carmen hned přiběhla za Miguelem a vzala ho hned domů. Doma byl i Robby a já stejně neměla náladu na nikoho. Celý večer mi psal Miguel ale já ho ignorovala. Pořad mi připomínal to co se stalo. Vím že to není jeho chyba ale musím to všechno do sebe vstřebat a zapomenout na to. Měla jsem zamčené dveře do pokoje a táta si semnou chtěl promluvit a já ho asi pětkrát poslala do háje. Nemohla jsem celou noc usnout tak jsem usnula až ve tři hodiny ráno.