Mocná

Hydra č.2

O skoro rok později:
Takže abych vám ujasnila co se za poslední dobu stalo. Steveovi se podařilo zachránit vojáky včetně Buckyho a následně vytvořil svůj tým ke zničení Hydry. A zůstaneme ještě chvíli u něj taky se začal víc bavit s Pegy což je dobře protože jsou strašně roztomilí. Howard mu vyrobil oblek a štít z Vibránia a stal se z něj Capitan America. Howard je pořád stejný furt něco vyrábí možná tak jediná změna je ta že si našel holku Maria se jmenovala je fajn. A já s Buckym? Hned jak vrátil mě začal brát soboty tancovat. Ne teda každou protože i on je v týmu Stevea a já jsem ráda ale pořád se bojím že se mu něco stane. Jinak když je tady užíváme. V Hydře mu něco provedli ale nechce se v tom rýpat a já ho nutit nebudu je to jeho věc. A málem bych zapomněla asi tak měsíc co se vrátil jsem řekla o svých schopnostech no řekněme že mi ze začátku nevěřil ale když jsem mu to ukázala málem zkolaboval. Nakonec to všechno střebal a všechno je v pohodě.

Teď
Momentálně se nacházím na základně spolu s Pegy a Howardem si povídáme a dobře se bavíme a Steve a Bucky? Ti jsou na misi měla by to být snad poslední tak snad se povede.

Steve pohled:
Poslední mise se nevydařila. Vracíme se až na jednoho zpátky na základnu. Ten jeden je Bucky můj nejlepší kamarád spadnul z vlaku do "propasti". Nestihl jsem ho zachránit vyčítám si to ale furt mi zbývá ještě jeden úkol říct to El. Zlomí ji to srdce. Sice to ještě neví ale už teď mi jí je líto..

Zase Elien pohled:
Naši zábavu překazí vojáci kteří vybíhají ze stanu a slaví. To znamená jediné vrátili se. Spolu s Pegy a Howardem za mnou bežíme doprostřed je přivítat když tam ale přijdem není důvod slavit. Není tam nikde nechci tomu věřit ale i Stevův pohled mi říká pravdu kterou nechci slyšet. Je mrtvý! Chce se mi brečet ale jakoby to nešlo i nádech je teď v podstatě nemožný. Howard ke mně přijde a obejme mě v tu chvíli už brečím a to hodně. Nemůžu přestat ta bolest jak se moje srdce roztříštilo na milion kousků je nepopsatelná. Nevnímám okolí jediné co vím je to že mě Howard někam bere asi dovnitř nevím přes slzy nevidím na cestu. Brečím dlouho mezi tou dobou se u mě Howard vystřídá s Pegy nakonec usnu. Bude to vyčerpáním.

O měsíc později:
Nakonec jsem mu udělali pohřeb. Brečela jsem hodně. Je to sice měsíc ale ta prázdnota v srdci je neuvěřitelná. Ale abychom byli i trochu optimisti právě se nacházíme na poslední základně je tu Steve, Pegy , vojáci i já daří se nám vyhráváme. Bojujeme ale Red skull někam odlétá takže Howard a Pegy vezou Stevea co nejblíž tomu letadlu aby na něj vyskočil. V podstatě poslední co vidím je jak Steve vyskočil k tomu letadlu.

Probudím se nevím kde nedokážu otevřít oči strašně mě bolí hlava ale téměř okamžitě vím že tu nejsem sama. Nakonec přemůžu tu bolest a oči otevřu není tu moc světla o to líp ale jen se trošku porozhlédnu vím kde jsem a, když se otočím za sebe vím kdo mi bude následující léta dělat společnost. Bucky. Je tam prohlíží mě jakoby nevěřil že to jsem já. Nedivím se mu já sama nedokážu uvěřit že to je on živí. Jedna věc mě ale zaujme nejvíc obrovská jizva která vpodstatě dělí jeho tělo a kovovou ruku?!
Koukám na ni a nemůžu tomu uvěřit. Když se asi po pěti minutách vynadívám kouknu zase na něj pořád na mě kouká. Nakonec se odvážím se k němu přiblížit dojdu k němu a objemu ho on mi ho opětuje. Jsem neuvěřitelně ráda že ho vidím. Když se mu podívám do očí už nevidím ty jiskřičky ale smutek vidím ho je zlomený je mi ho líto co si musel za ten měsíc prožít. Nakonec nás vyruší vejdou dva chlapi a vezmou Buckyho chci něco dělat ale ten jeden mě odhodí pryč. Už vidim jak ho odvádějí.
Pak zase usínám

Další kapitola zde
Chci upozornit že teď jak budou nějakou dobu v Hydře nebudou dlouhé
Zatím čau